Baletní panorama Pavla Juráše (59)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Tentoraz:
– Zlato vo Fínsku pre Editu Raušerovú a Michala Krčmáře
– „Nemám nějakou oblíbenou značku“, rozhovor s dramaturgom baletu Národného divadla a pedagógom Václavom Janečkom
– Osipovej hyperaktívna Giselle
– Tanečníci zapálili javisko
***

Na úvod radostná správa. Tanečníkom sa darí lepšie ako hokejistom. V piatok sa konala svetová premiéra vo Fínskom národnom balete. Nesmrteľný príbeh Krásky a zvieraťa spolu tancovali na svojej domovskej scéne v Helsinkách Edita Raušerová a Michal Krčmář. V choreografii i v Česku dobre známeho choreografa Javiera Torresa, autora pitoresknej Spiacej krásavice alias Šípkovej Ruženky, ktorý v Prahe začína pripravovať Bajadéru, tancuje ďalšia česká balerína Lucia Rákosníková Raušerovej zlú sestru Fanny. Pracovitým a talentovaným umelcom gratulujem a v tradičnej fotogalérii viac fotografií.


***

V Česku len v máloktorom divadle v baletnom súbore existuje funkcia dramaturga. Či je to otázkou nevyspelosti oproti Európe, či dôsledok spupnosti baletných šéfov alebo len smutný doklad personálnej politiky riaditeľov trojsúborových divadiel by vystačilo na samostatnú štúdiu. Dlho som sa usiloval o rozhovor s jedným z popredných (možno i jediným) dramaturgov v Česku Václavom Janečkom (1964). Nakoniec sme v jeho nabitom kalendári našli priestor a vznikol rozhovor, ktorý čitateľom odhalí viac z baletného zákulisia u nás. Navyše Václav Janeček je inšpiratívna osobnosť, pretože to nie je človek, ktorý k divadlu pričuchol z diaľky ako študent niektorej z divadelných vied, ale je to človek priamo z oboru. Od roku 1998 až doposiaľ je dramaturgom Baletu Národního divadla v Prahe. V rokoch 2001 až 2010 bol aj dramaturgom Laterny magiky. K nej má zaiste hlboký vzťah, pretože v nej pôsobil ako sólista (1982-2001), neskoršie ako baletný majster. Práve ako baletný majster sa etabloval nielen v českých divadlách (Národní divadlo v Brne, v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Pražském komorním baletu Pavla Šmoka, FF UK, VŠE, na Janáčkově konzervatoři v Ostrave, Dance Perfect, InDance, Contemporary a ďalšie). V roku 1997 začal pôsobiť na Katedre tanca HAMU, kde je od roku 2001 pedagógom interným a na škole aj habilitoval prácou K otázkám inovace techniky klasického tance (2012).

Pre pochybovačov isto bude hodne znamenať výpočet niektorých zahraničných hosťovaní Václava Janečka ako baletného pedagóga. International Skating Union Camp ve Vieramaku (Fínsko, 2001), IT Dansa-Institut dell Teatro v Barcelone (Španielsko 2003-2004), Mariinské divadlo v Peterburgu (Rusko, 2005), Folk-Universitetet Stockholm (Švédsko, 2006), Hungarian Ballet Theatre, 2008, Dánsky kráľovský balet v Kodani (od 2005 doposiaľ), Fínsky národný balet (2011), Kassai Dancing Company (Japonsko, 2013). Pravidelne pedagogicky pôsobí vedľa Jana Kodeta a Jiřího Horáka ako jediný zástupca hostiteľskej krajiny na letných Majstrovských kurzoch Darie Klimentovej. Čitatelia sa pravidelne stretávajú s jeho baletnými textami, štúdiami, analýzami nielen v programoch Národného divadla, ale aj v periodikách o tanci, alebo i iných divadlách. Viac ako bohatý životopis vypovie o Václavovi Janečkovi pre tých, ktorí sa s ním nestretli pracovne, náš rozhovor. Jeho rozvážne a kultivované odpovede. Už dlho som nemal v rozhovore pocit, že aspoň polovica myšlienok je ukrytá medzi riadkami…

Ste dramaturg Baletu Národního divadla Praha. Ako vzniká dramaturgický plán pre prvý baletný súbor v zemi? Sledujete umelecké línie, výročia choreografov, limitujú vás peniaze a rozpočet…?

Dramaturgický plán vzniká především z podnětu uměleckého šéfa – logicky, umělecký šéf je hlavním vizionářem repertoáru a osobností, které tyto vize naplňují. Na straně tvůrců a interpretů. Umělecký šéf navíc pozorně naslouchá mnoha dalším podnětům a sleduje další inspirační zdroje. Ve svěřené instituci (na rozdíl třeba od autorského divadla) je odpovědný za všechen umělecký provoz, cíle a „kurz“ uměleckého souboru vzhledem k místu jeho působení, k divácké „obci“, k vyšším cílům, které naplňují smysl a zvyšují prestiž uměleckého prostředí, napřéklad v kontextu s národní nebo evropskou kulturní a společenskou atmosférou. A teď trochu méně formálně: Přes to všechno, co jsem zmínil, se prozíravý šéf obklopuje týmem (pochopitelně pro něj) důvěryhodných lidí, se kterými se dohaduje o všech dílčích krocích, plánech, povinnostech a přáních a v plodných (i vzrušených) diskuzích dochází k vzájemnému ovlivňování se při realizaci a fungování repertoáru, hracího plánu i ansámblu. Mám štěstí, že Petr Zuska od „nás“ opravdu neočekává pouhé přitakávání, nýbrž argumenty, jejichž přijetí nebo odmítnutí jsou nakonec samozřejmě „jeho problémem“. Kdysi jsme se učili na přednáškách dramaturgie, že pozice dramaturga zastává místo na pomezí mezi autorem a režisérem, že dramaturg má „dozor“ nad vnitřním uspořádáním dramatu, které je schopen metodicky analyzovat (dopředu i zpětně) a dále hraje významnou úlohu nad komunikací s „vnějším prostředím“ v rámci celého divadelního organizmu a směrem ven k veřejnosti. Dnes je jasné, že úloha dramaturga zůstává nadále velmi význačná (a je velká škoda, že si obsazení této pozice především v baletu plno souborů zřejmě nemůže dovolit), ale úkoly, které jsem zmínil, musí dnes zvládat v součinnosti s mnoha dalšími moderními přístupy a trendy v týmu řízení umělecké produkce. Mám na mysli třeba mediální komunikaci, vzdělání, právo, fundraising a další. Ještě bych souhlasil s tím, že v osobě dramaturga má být člověk zkušený, otevřený, schopný koncepčního myšlení i odborných (avšak srozumitelných) formulací. Nejméně souhlasím s tím, že má být dramaturg pouhým „sběračem“ titulů a „intelektuálním krédistou“… Koľko rokov už pôsobíte v tejto pozícii? Na čo za tú dobu ste pyšný, že sa podarilo?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na