Barbara Maria Willi: Mám ráda nové výzvy

Já si vždy myslela, že je to naopak, že lidé, kteří se zabývají starou hudbou, jsou konzervativci, kterým vyhovuje daný řád a nemusí nic hledat…
A vidíte, je to přesně naopak. Dnes už existuje hodně souborů staré hudby, a kdyby se měli chovat, jak říkáte, nikdo by na to nechodil! V orchestrech staré hudby je hodně mladých na volné noze, musí se uživit, a to je přirozený motor pro hledání. A tak se hledá, hledají se spojení a způsoby, které jsou neotřelé a nové. Na festivalu Moravský podzim, který jsem bohužel nestihla, byla jsem v zahraničí, prý vystupovala Camerata Geneva spolu s tanečníkem, který postupně roztančil celý orchestr a ten byl schopen hrát v neuvěřitelných polohách a situacích a bavili se tím. Já ale osobně dávám přednost hudbě, která je dobře provedená a nese své vnitřní sdělení, nerušené mimohudebními vjemy.

Proč tvoříte něco nového tady v Brně, proč ne doma, v Německu, nebylo by to jednodušší, v mateřské řeči, v domácím prostředí, s kamarády, které znáte od školy… proč Brno, úplně jiná jazyková oblast? Co vás sem táhlo?
Těžko říct… Já pocházím z Freyburgu im Breisgau, je to kraj blízko Rýna, kousek od švýcarských i francouzských hranic a kousek od Alsaska. Můj dědeček mluvil hroznou hatmatilkou, jako nakonec všichni tamní obyvatelé. Moje máma pocházela z prostředí polského, takže moje postavení mezi jihoněmeckými a severopolskými předky mi nedávalo příliš pocit, že bych byla Němka. Navíc jsem vždy inklinovala k slovanským jazykům, škoda, že nemohu říct, že mám nějakého předka z Moravy – i když, kdo ví, že… Ale paralelu nacházím v tom, že všichni předci mého otce byli vinaři, takže zde je spojení s Moravou asi nejsilnější! (smích)

Jak jste tu dlouho? Jela jste sem s nějakým konkrétním plánem?
Je to už dlouho, je to pětadvacet let, mám české občanství a už vnímám Českou republiku jako svůj druhý, rovnocenný domov. Nejvíc mne lákala možnost zde něco založit, něco zde začít, něco vybudovat od nuly. Byla zde spousta možností, které vy jste možná ani nevnímali. Myslela jsem si, že tu budu asi pět let. Jela jsem sem s podporou německé agentury, která podporuje vědce v zahraničí. Rok 1991 byl vzrušující, země se rychle měnila, první desetiletí bylo euforické a dobrodružné. Založila jsem na JAMU cembalovou třídu, sháněla jsem cembalo, noty, učila jsem rukama, nohama, německy a anglicky…

A po pěti letech jste mohla zůstat?
Podpora sice skončila, ale na JAMU se mne ptali, jestli chci odejít, ale já tu viděla výsledky a potenciál, vytvořila jsem si vztahy a přátelství. A hlavně jsem měla obrovskou příležitost zde zúročit vše, co jsem až dosud vstřebala. Studovala jsem nejen ve Freyburgu, ale i ve Štrasburku, v Salcburku u Nikolause Harnoncourta, doktorát jsem získala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Působení v Brně jsem vnímala jako ideální. Vážím si toho, že jsem dostala možnost zde založit cembalovou třídu a oddělení staré hudby, že mne lidé přijímají bez předsudků a přátelsky, i přes můj přízvuk. Cítím se zde přijatá a respektovaná, to považuji za největší ocenění a děkuji za to.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů!

Barbara Maria Willi je česko-německá hudební interpretka. cembalistka, varhanice a specialistka na kladívkový klavír. V roce 2006 získala doktorský titul na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně za svou práci „O stylu generálního basu v 17. století“. Významný vliv na její pojetí hudby měli profesoři Stanislav Heller (Freiburg im Breisgau), Aline Zylberajch (Štrasburk) a Kenneth Gilbert (Mozarteum Salzburg). Nové pohledy na provozovací praxi staré hudby jí poskytl Nikolaus Harnoncourt (Mozarteum Salzburg). Obory hra na cembalo, kladívkový klavír a provozovací praxe staré hudby na Mozarteu v Salzburgu absolvovala v roce 1995 s vyznamenáním. V témže roce získala cenu „Prix d’encouragement – special mention” (zvláštní uznání) v mezinárodní cembalové soutěži v Bruggách. Lásku k historickým nástrojům a dovednosti v ladění jí přinesli Jos van Immerseel a Mark Lindley. Jesper Christensen v ní budoval touhu zrealizovat generální bas co nejvěrněji barokním principům. Spolupracovala s umělci jako například Magdalena Kožená, Martina Janková, Erich Hoeprich, Doron Sherwin, Erich Höbarth, Sergio Azzolini, Christian Leiterer ad. Barbara Maria Willi koncertuje na významných pódiích jako například v Curyšské opeře, ve vídeňském Konzerthausu, ve filharmoniích v Krakově, Essenu, Vrotislavi, na Bratislavském hradě, v pražském Rudolfinu aj.

Cembalistka a sólistka na kladívkový klavír B. M. Willi ráda přináší nové úhly pohledů do hudebního vnímání. Důkladně zkoumala generálbasové prameny 17. století a často překvapí svými osobitými realizacemi. S kladívkovým klavírem podnítila výzkumnou cestu do oblasti písňové tvorby 18. století a představila celou řadu neznámých českých autorů (Josef Rösler, Jan Hugo Voříšek, Leopold Koželuh ad). Barbara Maria Willi založila cembalovou třídu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a od roku 2014 je vedoucí tamější katedry varhanní a historické interpretace. Její dramaturgie pro festival Concentus Moraviae jsou nápadité a provokativní (vlámská bouře, velcí skladatelé a jejích nepřátelé). Díky jejímu působení se stal Concentus Moraviae biennale staré hudby s největším počtem koncertů na autentické nástroje ve střední Evropě. Od roku 2014 zodpovídá také za dramaturgii festivalu Bachův varhanní podzim. Spolu s agenturou C.E.M.A. založila úspěšný cyklus koncertů staré hudby v Brně pod názvem Barbara Maria Willi uvádí.

Její nahrávky („Intrada di Polcinelli“, „Salve mater“) získaly četná ocenění (cena německé hudební kritiky, choc du monde de musique, CD měsíce časopisů Harmonie a Klassik heute). V roce 2005 byla členkou poroty mezinárodní soutěže v rámci festivalu Pražské jaro. Televizní přenos z festivalu Concentus Moraviae, kde koncertovala spolu s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou a kontratenorem Thierrym Grégoirem, byl oceněn prestižní cenou za nejlepší záznam koncertu na festivalu Zlatá Praha 2000.