Bennewitzovo kvarteto: Byli bychom zajímavým námětem pro psychologickou studii

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

ŠTĚPÁN JEŽEK:
Já jsem jako člen smyčcového kvarteta navýsost spokojený. Pokud bych si rád zahrál sólově, tak spíš proto, abych si rozšířil vlastní horizont jak hráčsky, tak repertoárově. Také by mě moc těšilo, kdybychom mohli zase hrávat s mou ženou Silvií. Bohužel v současném rodinně-profesním provozu na to prostě není kdy.

JIŘÍ PINKAS:
Jako omezení jsem to rozhodně nevnímal. Když porovnáme, jakou repertoárovou pestrost nabízejí violové party kvartetní literatury oproti skladbám pro sólovou violu, tak většina violistů bude souhlasit s tím, že nespočet kvartetních violových sól je skutečným pokladem. Zmínil bych příklad Antonína Dvořáka, který, ač byl violistou, žádný violový koncert či sonátu nenapsal, naopak všechna nejúžasnější violová sóla najdeme právě v jeho smyčcových kvartetech.

ŠTĚPÁN DOLEŽAL:
Abych se přiznal, já jsem nikdy po sólovém hraní příliš netoužil. Málokdy se mi při něm totiž podaří najít dostatek klidu a uvolnění, abych si mohl svou hru opravdu užívat. Čas od času se nějaká možnost naskytne, ale vždy se s radostí vracím zpět do kvarteta, protože tam se cítím opravdu nejlíp.

Vybrali jste si jméno významného českého houslisty a pedagoga Antonína Bennewitze. Tato volba prý souvisí s rodištěm jednoho z vašich členů…

ŠTĚPÁN JEŽEK:
Antonín Bennewitz se narodil v obci Přívrat poblíž České Třebové, odkud pochází náš první primárius Jiří Němeček. Právě Jiří navrhl, aby se naše kvarteto po Antonínu Bennewitzovi jmenovalo. Když jsme se s jeho životem blíž seznámili, bylo jasné, že to je skvělá volba. Jednak byl Bennewitz velmi zajímavou a aktivní osobností tehdejšího hudebního života, a navíc jeho pedagogické působení je přímo spjaté se vznikem Českého kvarteta (Karel Hoffmann, Josef Suk i Oskar Nedbal byli Bennewitzovi žáci), a tedy i s počátkem bohaté české kvartetní tradice jako takové.

Prý jste čas od času měli se jménem kvarteta menší problémy?

ŠTĚPÁN JEŽEK:
Snad jen v trochu legračním smyslu, když Bennewitz Quartet byl pořadatelem pozměněn na Benefitz Quartett s nadějí na koncerty zdarma.

Vedle Mozarta a skladatelů devatenáctého století (Brahms, Dvořák, Schumann, Schubert) zazní na třech koncertech Českého spolku pro komorní hudbu v této sezoně i hudba skladatelů dvacátého století Viktora Ullmanna, Bohuslava Martinů a také současníka Slavomíra Hořínky. Jak dramaturgie vašich koncertů vznikala?

JIŘÍ PINKAS:
Český spolek pro komorní hudbu nám dal při výběru repertoáru dostatek volnosti. Pouze zazněl požadavek, aby byly programy dostatečně pestré a pokud možno obsahovaly alespoň jednu skladbu soudobého autora. Zařazení skladby Songs of Immigrants Slavomíra Hořínky nám přináší speciální potěšení. Je to dílo zkomponované na naši objednávku a premiéru mělo v berlínském Konzerthausu v roce 2014. V té době by ještě málokdo tušil, jak moc bude toto téma v dnešní době aktuální. Máme velkou radost, že si tuto velice zajímavou a posluchačsky atraktivní kompozici, která mimo jiné čerpá z motivů etnické hudby Eritreje, budou moci vychutnat posluchači ve Dvořákově síni Rudolfina.

Na koncertě 18. října jste uvedli Brahmsův klarinetový kvintet. Vy máte pro klarinet slabost? Nahráli jste totiž i CD s klarinetistkou Ludmilou Peterkovou…

ŠTĚPÁN JEŽEK:
S klarinetovým kvintetem máme celkem bohatou repertoárovou zkušenost. Záhy po založení našeho souboru v roce 1998 jsme začali pravidelně spolupracovat s naším holandským kamarádem, klarinetistou Harrym-Imrem Dijkstrou. Harry je nejen skvělý muzikant, ale i velmi schopný organizátor, a sjednal pro nás za tu dobu kolem sto osmdesáti koncertů, které jsme společně s ním v Holandsku zahráli. Na tyto koncerty jsme pochopitelně nastudovali značné množství skladeb s klarinetem a ty jsme pak využili i při spolupráci s dalšími klarinetisty, se kterými hrajeme, například s Ludmilou Peterkovou nebo s Ibem Haussmannem. Vedle těch velmi známých kvintetů (Mozart, Weber, Brahms) to je celá řada u nás v podstatě neznámých autorů, například skvělý kvintet holandského skladatele Tristana Keurise, Rhapsodic Quintet anglického romantika Herberta Howellse a další skladby.

Skladbu Slavomíra Hořínky Songs of Immigrants jste premiérovali v roce 2014. Vznikla na paměť potopení lodi s uprchlíky u ostrova Lampedusa. Jaké nároky na interprety tato skladba klade?

ŠTĚPÁN JEŽEK:
Myslím, že každá opravdová spolupráce s dobrým skladatelem vyžaduje od interpretů otevřenost, aktivitu, ochotu hledat nové možnosti, jedním slovem kreativitu. Se skladbou Slavomíra Hořínky je tomu právě tak. Setkali jsme se v ní s několika pro nás zcela novými kompozičními technikami a postupy. Samozřejmě nějakou dobu trvá, než se s takovými novinkami sžijeme, ale v důsledku nás jejich pochopení vždy celkově obohatí a rozšíří a prohloubí naše interpretační možnosti.

Ve skladbě zazní i šum moře. Jak se na strunné nástroje hraje šum moře?

ŠTĚPÁN JEŽEK:
To je právě jedna z oněch velmi precizně a poctivě vypracovaných novinek, kterými Slávek obohacuje barevnou paletu svých skladeb. Technika to je v základu prostá: smyčec klouže přímo po vrcholu kobylky tak, aby se struny vůbec nerozeznívaly. Tělo houslí tak zesiluje pouze šum, který vzniká třením žíní o kobylku nástroje. Slávek ale celou věc povznesl o úroveň výš tím, že v počítači rozřízl zvuk moře na čtyři lineární pásma (v podstatě soprán, alt, tenor a bas), změřil u každého zvlášť dynamickou intenzitu a přenesl ji do jednotlivých hlasů kvarteta. Každý z nás tedy vytváří dynamiku šumu v určitém, jasně daném řádu tak, aby celkový zvuk skutečně připomínal šumění mořských vln.

Díla skladatelů dvacátého století a Slavomíra Hořínky jsou na všech třech koncertech „obalena“ právě tou „starší“ a prověřenou muzikou. Je to specifikum pražského hudebního života, že koncert, na kterém by zazněla výhradně hudba dvacátého století, by nebyl tak navštíven jako koncerty romantických nebo klasicistních skladatelů?

ŠTĚPÁN JEŽEK:
Stylově různorodé programy jsou upřednostňovány velkou většinou pořadatelů ve všech zemích, kam jsme doposud s kvartetem zavítali. Myslím, že to je od organizátorů rozumná volba. V publiku se sejde několik set posluchačů s různým vkusem a ve stylově šířeji pojatém programu si každý snáze najde něco pro sebe. Myslím, že programy jednostranně stylově zaměřené se hodí jen pro speciální koncertní příležitosti s takovým záměrem pořádané.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat