Bennewitzovo kvarteto v Rudolfinu a vzkaz publiku k tomu

Úvodní koncert druhé abonentní řady Českého spolku pro komorní hudbu publiku poprvé představil rezidenční soubor letošní sezony, Bennewitzovo kvarteto. Jeden z nejvýznamnějších českých komorních ansámblů si pro tento večer přizval ke spolupráci renomovaného německého klarinetistu Ib Hausmanna, který se skvěle zhostil svého partu v náročném Klarinetovém kvintetu h moll op. 115 Johannese Brahmse.
ČSKH – Bennewitzovo kvarteto, Ib Hausmann – Praha 18. 10. 2017 (zdroj ČSKH / foto Zdeněk Chrapek)

Bennewitzovo kvarteto snad netřeba blíže představovat. Tento špičkový komorní soubor se již od svého vzniku v roce 1998 těší skvělému renomé nejen u nás, ale také na mezinárodní scéně, kde se pravidelně objevuje s velkými ohlasy. Jeho bohatý repertoár v sobě kromě „klasických“ děl kvartetní literatury zahrnuje také řadu ojedinělých kusů zejména českých autorů, jako jsou Antonín Rejcha, Pavel Haas, Viktor Ullmann či Ervín Schulhoff.

Koncert otevřel Mozartův Smyčcový kvartet C dur „Disonantní“ KV 465, jehož jímavý, vpravdě „nemozartovský“ úvod plný půltónových kroků působil v podání čtveřice Jakub Fišer (1. housle), Štěpán Ježek (2. housle), Jiří Pinkas (viola) a Štěpán Doležal (violoncello) téměř magicky. Následné svižné Allegro bylo hravé, lehké a krásně uhlazené, perfektně odstíněným hlasům od samého začátku dominoval jasný, průrazný zvuk prvních houslí Jakuba Fišera. Hudba po celou dobu úžasně dýchala, a to zejména v pomalém Andante cantabile, jež bylo plné táhlých, vzdušných frází. Menuet třetí věty překvapil zajímavým střídáním nálad a byla to právě dramatičtější místa, v nichž bylo nutno opět obdivovat precizní, přitom ale zcela přirozenou souhru všech nástrojů. Závěrečné Allegro molto bylo prozářeno perlivými běhy, které celá čtveřice podala s naprostou samozřejmostí.

Smyčcový kvartet č. 3 op. 46 Viktora Ullmanna přenesl posluchače do zcela jiného zvukového světa. Dílo z počátku roku 1943 vznikalo za dramatických okolností, a sice během skladatelovy internace v terezínském koncentračním táboře, kam byl deportován v roce 1942. Jednovětá skladba je zhmotněním tísnivé nálady a je plná nervózních výpadů, které místy působí téměř až hystericky. Neklidná melodie stále těká z jedné strany na druhou a evokuje pocity zoufalství přecházející do podivné melancholie, jež čiší doslova z každého taktu. Zvláštní atmosféru skladby se členům Bennewitzova kvarteta podařilo vystihnout dokonale. Navzdory neustálým změnám jak harmonickým, tak rytmickým i agogickým, byla jejich hra po celou dobu úžasně organizovaná, a přesto lehká a nápaditá v drobných detailech. Opět zde musím vyzdvihnout precizní souhru celé čtveřice, jejíž výkon byl zejména v samotném závěru skutečně strhující.

ČSKH – Bennewitzovo kvarteto – Praha 18. 10. 2017 (zdroj ČSKH / foto Zdeněk Chrapek)

Ve druhé polovině koncertu se k souboru připojil klarinetista Ib Hausmann. Tento zajímavý interpret, pohybující se ve světě jak klasické, tak jazzové hudby, přednesl svůj part v obsáhlém Klarinetovém kvintetu h moll op. 115 Johannese Brahmse s obrovským nadhledem a jistotou. Jeho hra byla plná úžasných barev, nástroj mu skvěle zněl zejména v hlubších polohách. Bezchybná hra plná krásně plynulých přechodů do vyšších poloh uchvacovala jak v rychlých částech, tak v meditativním Adagiu druhé věty, která bývá mnohými označována za jednu z nejkrásnějších volných vět komorní literatury vůbec. Celá pětice hudebníků doslova dýchala jako jeden živý, perfektně sladěný organismus, díky čemuž Brahmsovo rozsáhlé dílo znělo kompaktně a po celou dobu nutilo posluchače k soustředěnému poslechu. Po zaslouženém dlouhém potlesku jako přídavek zazněla pomalá věta Mozartova Klarinetového kvintetu A dur K 581.

ČSKH – Ib Hausmann – Praha 18. 10. 2017 (zdroj ČSKH / foto Zdeněk Chrapek)

Na závěr si (bohužel již poněkolikáté) nemohu odpustit poznámku směrem k publiku, jehož vinou bylo opravdu těžké se na tyto bravurní výkony účinkujících koncentrovat. Vyzvánění mobilních telefonů se v poslední době naneštěstí stává již téměř pravidlem. Skutečnost, že dotyčný ale, navíc v přestávce mezi větami, telefon ihned nevypne, a navíc z první řady (!) odběhne za dveře, považuji skutečně za skandální. O to víc, že se v průběhu další věty s klidem vrátí zpět do sálu a posléze znovu odchází (pravděpodobně si odskočit?) a vrací se… Tyto odchody a návraty během programu včera byly v podstatě „normální“, takže: „Vážení posluchači, při koncertu vážné hudby to nefunguje stejně jako například v kině, kdy si každý dle libosti může odcházet a přicházet, jak se mu zlíbí. Stejně tak přestávka mezi větami není prostorem, kdy si můžeme všichni hromadně odkašlat, otevírat kabelky a sdělovat si šeptem své zážitky z hudby. Pokud vám tiché sezení v sále a soustředěný poslech činí z jakéhokoliv důvodu problémy, zůstaňte, prosím, raději doma. Ušetříte tím nervy nejen nám, návštěvníkům koncertu, kteří se snaží chovat korektně, ale dle mého názoru také umělcům, jimž nezbylo nic jiného, než se při vašem otřesném chování hořce usmívat.“

Hodnocení autorky recenze: 90%


Český spolek pro komorní hudbu
Ib Hausmann (klarinet)
Bennewitzovo kvarteto
–Jakub Fišer (1. housle)
–Štěpán Ježek (2. housle)
–Jiří Pinkas (viola)
–Štěpán Doležal (violoncello)
18. října 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Smyčcový kvartet C dur „Disonantní“ KV 465
Viktor Ullmann: Smyčcový kvartet č. 3 op. 46
Johannes Brahms: Klarinetový kvintet h moll op. 115

www.ceskafilharmonie.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - ČSKH -Bennewitzovo kvarteto & I. Hausmann (Praha 18.10.2017)

[Celkem: 14    Průměr: 3.8/5]

Související články


Napsat komentář