Je Bertramka stále v nebezpečí, nebo svítá na lepší časy?

Dne 28. ledna 2019 prohlásilo Ministerstvo kultury pražskou Bertramku národní kulturní památkou. Na počátku tohoto procesu stojí mimo jiné i Mozartovou obcí vyloučený architekt Daniel Špička a společnost CORA (Hulec, Špička architekti), kteří podali v roce 2016 Ministerstvu kultury návrh zařadit Bertramku na seznam národních kulturních památek. Obcí byl vyloučen z důvodu podání rozsáhlého grantu americkému investorovi Davidu W. Packardovi a to údajně jménem Mozartovy obce, aniž by ji o tom uvědomil. Špička zároveň 11. července 2018 založil spolek Mozarteum Praga, který se má věnovat péči o odkaz W. A. Mozarta v Praze. Jedním ze spoluzakladatelů je také rádoby operní lobbista Michal Lieberzeit. Mozartova obec na restauraci památky od roku 2009, kdy jí byla navrácena, také nijak nepokročila. Nad danou situací se tedy vznáší hodně otazníků. Krátkou reflexi této situace přináší Dita Hradecká.
Bertramka (zdroj pinterest.com)

Na sklonku ledna 2019 ministr kultury Antonín Staněk „tweetl“, že jeho úřad prohlásil vilu Bertramka národní kulturní památkou. Příběh kdysi krásné usedlosti na kraji Prahy, dnes chátrající stavby na lukrativním pozemku v širším centru metropole, tak vstupuje do další etapy své historie. Těch bylo od okamžiku, kdy jejím obyvatelům na rozloučenou zamával Wolfgang Amadeus Mozart, opravdu mnoho.

Osudy této nemovitosti kopírovaly peripetie tisíců dalších v naší zemi. Kolečko zestátnění, restituce a navrácení právoplatným majitelům mohlo skončit happyendem. Zkusme si ho představit: Bertramka se spolu se Stavovským divadlem stává poutním místem Mozartových obdivovatelů z celého světa. Z Vídně a Salcburku sem zajíždí celé výpravy zahraničních návštěvníků, kteří se kochají expozicí s autentickými exponáty, poslouchají koncerty s hudbou Mozarta a jeho českých přátel v podání špičkových interpretů. Školní výpravy se prostřednictvím interaktivní expozice seznamují se životem a dílem hudebního génia. Ve svých luxusních pokojích pro hosty Bertramka vítá vzácné návštěvy typu Plácida Dominga, které mají možnost zažít pohostinství téhož domu, jako ten, který kdysi uhranul Prahu svými operami.

Střih. Jsme zpátky v realitě. Bertramka nevzkvétá. Je zavřeno. Zahraniční turisté o její existenci nemají tušení. Majitel, Mozartova obec, přecenil své síly a nemá prostředky na základní provoz a údržbu, natož na rekonstrukci a vybudování moderní expozice. Je to tím absurdnější, že všichni, ministerstvem kultury počínaje, přes magistrát, Prahu 5 až po soukromé donátory, by peníze a know-how Bertramce rádi věnovali. Musel by o ně však někdo alespoň formálně požádat. Postoj Tomislava Volka, který je nyní de facto jediným majitelem Bertramky, je však takový, že raději nechá dům spadnout, než aby do diskuse o využití a spravování vily přizval kohokoliv jiného. Ti, kdo s tímto muzikologem na odpočinku přišli kdy do styku, vědí, že pokusy o jednání jsou zbytečné. Ministerstvo kultury tak prohlášením Bertramky za národní kulturní památku udělalo jediný rozumný krok. Otvírá se totiž možnost zasáhnout ve prospěch objektu, a to i krajním způsobem – vyvlastněním.

Obavy, aby se Bertramky nechopil developer nebo komerční subjekt, který bude její (zašlé) slávy a výhodné polohy zneužívat, jsou však na místě. Vzpomeňme si na necitlivě přestavěný kostel sv. Michala pár kroků od Staroměstského náměstí, kde řadu let fungovala diskotéka a, jemně řečeno, „klub“.

Současně s oznámením o národní kulturní památce se v tisku objevila zpráva o založení spolku Mozarteum Praga. Je to koincidence? Mluvčí Mozartea Michal Lieberzeit vylučuje souvislost s nejnovějším děním na Bertramce a označuje tuto organizaci za spojení příznivců Mozartovy hudby, kteří chtějí mozartovskou tradici v Praze rozvíjet. Ovšem deklarované cíle této malé skupiny jsou pro Bertramku jako stvořené, takto je zveřejnila na svém webu: „Vytvoření a spravování Mozartova kulturního centra muzea v Praze, vyhlášení sbírky a soutěže na vybudování Mozartova pomníku v hl. městě Praze, zahájení pravidelné koncertní činnosti, edukativní činnost pro školy, publikační činnost, workshopy zaměřené na hudební a historické disciplíny, besedy a přednášky věnované životu a tvorbě A. Mozarta, založení mozartovské knihovny, pořádání hudebně interpretační mezinárodní soutěže a Vyhlašování a udělování cen MOZARTEA PRAGA.“

To je velmi ambiciózní program – pro tři lidi. Kromě hudebního podnikatele Lieberzeita má totiž Mozarteum Praga jen dva členy. Architekta Daniela Špičku a JUDr. Václava Fialu. Oba mají zkušenosti s památkami a jejich využitím, Špička byl dokonce dlouholetým aktivním členem Mozartovy obce, než se tato stala obcí jednoho muže. A přesto je na místě opatrnost: oběma pánům táhne na osmdesátku. Mohou působit svou autoritou a zkušenostmi. Ale deklarovaná náplň činnosti je prací pro odhadem deset full-time pracovníků. V první řadě muzikologa, dále odborníka na granty a dotace, dva produkční, PR a marketing, dramaturga, účetního… Ty Mozarteum Praga ve svých řadách nemá. A jsme u téhož problému jako na začátku.

Nebuďme ale skeptičtí: máme Betramku, místo s potenciálem. Máme lidi, kteří si tento potenciál uvědomují. Máme úřady, které zatím postupují v souladu se selským rozumem. A i kdyby ten barák stejně spadl, Mozartově hudbě to neublíží.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na