Bič Boží v Opavě: David Szendiuch jako Attila exceluje. Bohužel je v tom téměř sám

  1. 1
  2. 2
Premiéra Verdiho opery Attila ve Slezském divadle v Opavě se uskutečnila v neděli 23. října. V hlavních rolích se představili sólisté Katarína Jorda, Alexander Vovk, Juraj Nociar, Rudolf Medňanský a Dalibor Hrda. Hunského krále Attilu ztvárnil David Szendiuch, který s ním má bohaté zkušenosti. Režie Jany Andělové Pletichové našla oporu v dobrém hudebním nastudování, pod něž se podepsaly Libuše Vondráčková a Jana Hajková. Dirigoval Petr Šumník.
Giuseppe Verdi: Attila - Alexander Vovk (Ezio) a David Szendiuch (Attila) – SD Opava 2016 (foto Tomáš Ruta)
Giuseppe Verdi: Attila – Alexander Vovk (Ezio) a David Szendiuch (Attila) – SD Opava 2016 (foto Tomáš Ruta)

Opera o prologu a třech dějstvích z roku 1846 se vrátila na opavská divadelní prkna po dvaceti pěti letech. V roce 1991 zde totiž proběhla v režii Jany Andělové její československá premiéra. Verdiho Attila je zasazen do historického rámce, kterým bylo tažení vládce Hunů Attily, přezdívaného Bič Boží. Verdiho vlastenecký záměr odkazoval na touhu po sjednocené, silné Itálii. V aktuálním pohledu však dílo získává také novou dimenzi zejména líčením nemilosrdného střetu dvou naprosto odlišných kultur a národů.

Prolog opavského nastudování olizují jazyky plamenů na zadním plátnu, které symbolizují zmar válečného běsnění Attily a jeho vojska. Sbor žen je znehybněn v pózách vyjadřujících zoufalství a porobu. Pak na scénu vtrhnou Hunové a nemilosrdně ženy napadnou, strhnou k zemi, bijí je a znásilňují. Na Slezské divadlo naturalisticky odvážná scéna má svůj protipól v mužském sboru, který nastoupí s přísně vztyčenými kopími v bojovné melodii, do níž přichází jejich král Attila.

Giuseppe Verdi: Attila - David Szendiuch (Attila) – SD Opava 2016 (foto Tomáš Ruta)
Giuseppe Verdi: Attila – David Szendiuch (Attila) – SD Opava 2016 (foto Tomáš Ruta)

David Szendiuch zaujal hned v první árii znělou, sugestivní interpretací a příjemnou vyvážeností svého barytonu. Ihned od počátku rovněž přesvědčoval svou expresivní hereckou kreací, která byla přímo epicentrem celého nastudování. Szendiuch do role vložil veškerý svůj pěvecký i herecký um (který je nemalý) a ztvárnil dobyvatele jako divokého barbara s prudkým gestem, animálně přikrčenou gestikulací, zlověstnými grimasami a slepou zuřivostí.

Akcent na barbarství Hunů měl pokračování například ve scéně, kdy jsou ženy odtaženy za nohy a ruce z pódia. V roli Odabelly, které Attila zavraždí otce, se v neděli představila opavská sólistka Katarína Jorda. Extrémně náročný sopránový part i dramatické dispozice této role bohužel nebyly v její interpretaci jednoznačně přesvědčivé. Sopranistka se místy pěvecky trápila a jen s vypětím všech sil odzpívala některé náročnější koloratury, melodické ozdoby a vypjaté nejvyšší tóny. Také její psychologické ztvárnění ženy, která v sobě dusí vztek a prahne po pomstě, nebylo jednoznačné. Chvíli to vypadalo, že Attilu skutečně miluje, ale bezradné režijní vedení jejímu výkonu na věrohodnosti rozhodně nepřidalo.

Giuseppe Verdi: Attila - Katarína Jorda (Odabella) – SD Opava 2016 (foto Tomáš Ruta)
Giuseppe Verdi: Attila – Katarína Jorda (Odabella) – SD Opava 2016 (foto Tomáš Ruta)

Protihráč Attily – římský generál Ezio v podání Alexandra Vovka – na tom nebyl o mnoho lépe. Jeho postava byla toporná, pěvecky ovšem měl i zdařilejší místa a některé árie se mu povedly. Juraj Nociar se bude s rolí Foresta muset ještě pořádně sžít. Jeho výkon byl rozporuplný, což potvrdila také absence potlesku opavských diváků. Nociarův hlas prostě tomuto Verdiho dílu nesednul a je to škoda, protože v jiných kreacích byly výkony opavského tenoristy mnohem zdařilejší. Menší roličky si s rozdílným výsledkem vystřihli Rudolf Medňanský (Uldino) a Dalibor Hrda (Leone). Zatímco prvně zmíněný Medňanský v roli Attilova sluhy pěvecky i herecky přesvědčil (ostatně progresivní růst mladého tenoristy je patrný každou další inscenací víc a víc), Hrdův bas zněl unaveně a jakoby za zenitem nějakého přesvědčivějšího pěveckého výrazu a jemnější práce s dynamikou.

Co se nepodařilo pěvecky dvakrát šťastně některým sólistům, bylo přesvědčivé ve sboru, který byl pod vedením Kremeny Pešakové opravdu dobře připraven, působil jistě a rozhodně. Opavský Attila však padá do propasti stále stejných slabin: fádní režie, nevyrovnané výkony a nevhodné obsazení sólových rolí, jdoucí typově proti jejich protagonistům. Tentokrát se bohužel k nedostatkům nového nastudování přidala i scéna Jaroslava Milfajta.

Zadní projekce, na níž se objevovaly plameny, temně modrá hrozivá oblaka jako předzvěst bouře či bílá holubice míru, působila spíše rušivým dojmem. Scéna byla vyprázdněná, nic se na ní nedělo, v prostoru bylo umístěno schodiště či pahorek se dvěma nebo třemi stromy. Způsob práce s takto vymezeným prostorem byl zkostnatělý a nezáživný. Mezi jednotlivými obrazy navíc probíhala přestavba jeviště (ale přestavba čeho, když se téměř nic nezměnilo?), která trvala pokaždé úmorně dlouho a narušovala plynulých chod a dramatický spád děje.

Velmi pěkné byly kostýmy Tomáše Kypty. Bohužel režie Jany Andělové Pletichové nepřinesla ani v tomto díle přesvědčivý výsledek. Byla toporná a chaotická. Dlouho nebylo jasné, o co vlastně v opeře kráčí. Postavy se po jevišti pohybovaly prkenně a škrobeně, některé symboly jako například jmelí, které mužský sbor Hunů drží nad hlavami, nebylo možno nějak smysluplně rozklíčovat. Závěrečná poprava Attily působila spíše komickým než dramaticky vyostřeným dojmem.

 

Jednou z pozitivních daností tohoto Verdiho díla je překrásná hudba, která představila autora i v této méně známé opeře jako geniálního skladatele sugestivních melodií, virtuózně rozmáchlých árií, dramaticky neobvykle vyostřených hudebních ploch a působivých vlasteneckých sborových čísel. Hudební nastudování a výkony hráčů orchestru byly nadstandardní a přinesly velmi pěkný výsledek a radost. Jak v jednotlivých instrumentálních kreacích, které květnatě doprovázejí některé árie, tak v celkovém hudebním pojetí se jednalo o velmi příjemný výkon opavských hudebníků. Překrásné byly zejména flétnové a fagotové melodické linky.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Attila (SD Opava)

[Celkem: 33    Průměr: 3.3/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
dalibor

Hluboce se skláním před šíří hudebních oborů, který recenzent ovládá, a tedy i recenzuje. Doporučuji přečíst si na stránkách ostravan.cz např.:
Nuda v Ostravě aneb Když výborný orchestr hraje mizerného skladatele (JFO);
Jasná zpráva. Filharmonie a Olympic to v Ově rozpumpovali jako zamlada (Olympic v Ostravě);
Ostrava ležela M. Kubišové u nohou. Fanouškům v Domě kultury tekly slzy dojetí;
Klubová událost roku: V Opavě se zrodil Abendland, zšeřelý svět…;
Nově vycházející popstar Ella představuje videoklip,v němý se nebrání lásce… atd.
Významný kritik pan dr. Pavel Eckstein blahé paměti se, tuším, věnoval jen opeře a jistě by si netroufl na tak široký záběr… Obdivuji.