Brněnská konzervatoř chystá Big M

20. června 2012 měla veřejnost příležitost poprvé zhlédnout představení, které si pro ni připravilo Operní studio Konzervatoře Brno, tentokrát „komedii inspirovanou operou Mikádo Arthura Sullivana”, jak hlásily plakáty dopředu. Jistě, je problém najít kus, kde většina postav jsou ženy a celková náročnost nepřesahuje možnosti studentů. Nabízí se však otázka, jestli je opravdu nutné zasahovat do inscenačně nevyhovujícího díla tak drasticky, že se několik rolí transponuje, či dokonce vyškrtne. Dále je nutno podotknout, že šlo o předpremiéru, což však v praxi znamenalo pouze dvě změny oproti chystané premiéře – divadelní scénu nahradil sál konzervatoře a místo orchestru jsme měli možnost slyšet klavírní doprovod.

Režie Tomáše Studeného si poradila i se ztíženými podmínkami nedivadelních prostor, ačkoliv ne vždy dávala smysl (místy si dost odporovala gesta zpěváků s hudbou) a nevedla protagonisty k větším hereckým výkonům. Z toho důvodu pak postavy působily často toporně. Na úplné vyznění režijního záměru si však musíme počkat až do premiéry. Choreografie Ladislavy Košíkové navozuje orientální prostředí, avšak ne vždy je dokonale zvládnuta. Vkusný překlad Michaela Žantovského nepostrádá vtip a především díky němu ubíhá představení svižným tempem.

Klavírista Zdeněk Brož je zpěvákům oporou a dokáže se rychle přizpůsobit jejich schopnostem a aktuálním potřebám. Jeho hra je technicky precizní, zároveň však zní plasticky a pod taktovkou Tomáše Krejčího nezaniká ani v ansámblech (navzdory nevýhodné pozici v sále).Hned v úvodu má velkou pěveckou příležitost postava Nanki-Půa, jíž se ujala Ivana Pavlů (jež excelovala už minulý rok v Gluckově opeře Napravený opilec coby Mathurine). Požadavky původně mužské role její plný a technicky zvládnutý soprán dalece přesahuje a nebýt pár zanedbatelných zakolísání při přechodech mezi rejstříky, nebylo by co vytknout.. Její pěveckou partnerkou se pro tento večer stala Jana Štrpková, představitelka Ňam-Ňam. Její nepříliš jasná výslovnost (u jinak dobře zvládnuté role) způsobovala tu a tam nesrozumitelnost textu, v čemž jí příliš nepomohl ani ve výškách ostřejší hlas. Respektuji přitom fakt, že pro Slovenku čeština určitě není snadná. Spolu s Kan-Kan Evy Gieslové a Bi-Bop Anety Bendové však vytvořila sympaticky rozverné a po hudební stránce jisté trio.

Soňa Oudová coby Ko-Ko působila rozpačitým dojmem v deklamačních momentech oborově nepříliš vhodné role, kdy hlas zcela ztratil lesk a hudba jako by přestala mít spád. Doufejme, že její menší hlas nebude mít problém s prosazením se vůči orchestru, lyrické části totiž vyšly na výbornou. Role Mikáda je pro Michaela Robotku jako šitá na míru, hlas sice postrádal určitou vyzrálost (což je logické vzhledem k věku), ale příjemná barva a srozumitelná artikulace z něj udělaly překvapení večera.

V případě Pavly Radostové a jejího Blem-Blema by bylo zbytečné poukazovat na jeden dva nedotažené vysoké tóny či na poněkud odlišně znějící spodní polohu, když to, co opravdu zaujalo diváky, bylo její jinak velmi zručné zacházení s hlasem a vtipné uchopení role. Obzvlášť kadence u sólového výstupu rozesmála obecenstvo.

Scény s Katišou Báry Vinklárkové patřily k vrcholům večera. Ač přes hlasovou indispozici tu a tam ve sborových scénách její hlas příliš nebylo slyšet, je jasné, že nižší poloha Vinklárkové sedí. Její krásný, dramaticky laděný mezzosoprán by však potřeboval větší roli, aby mohl demonstrovat své přednosti.

Mluvená role Vypravěče Michala Marholda vždy do děje vnesla několik trefných a vtipných poznámek. Herecký talent protagonisty nelze popřít. Ve spojení se sborem složeným ze studentek pěveckého oddělení vždy excelentně dotvářel celou situaci.Je jasné, že nemůžeme srovnávat studenty konzervatoře s pěvci, kteří už jsou zvyklí v divadle vystupovat běžně a mají daleko víc zkušeností. I tak je však možné na tomto představení vidět plno poctivě udělané práce, která se v mnoha ohledech vyrovná oblastním scénám.

Premiéra s orchestrem je chystána na školní rok 2012/2013, zájemci nechť sledují stránky Konzervatoře Brno.“BIG M”

Arthur Sullivan:
Mikádo
Dirigent: Tomáš Krejčí
Režie: Tomáš Studený
Choreografie: Ladislava Košíková
Klavírní spolupráce: Zdeněk Brož
Předpremiéra, 20. června 2012 Konzervatoř Brno

Nanki-Pů – Ivana Pavlů
Ňam-Ňam – Jana Štrpková
Ko-Ko – Soňa Oudová
Blem-Blem – Pavla Radostová
Mikádo – Michael Robotka
Kan-Kan – Eva Gieslová
Bi-Bop – Aneta Bendová
Katiša – Bára Vinklárková
Vypravěč – Michal Marhold

www.konzervatorbrno.eu

Související články


Reakcí (4) “Brněnská konzervatoř chystá Big M

  1. Prosím, o zvážení, zda recenzovat nehotová díla, jednalo se o studijní, sice pravda s přístupem veřejnosti, ale ve své podstatě interní předváděčku. Premiéra bude 18. října!!! a na výsledku je to logicky vidět. Jednalo se o jakési klauzurní předvedení práce za daný ročník a já sám jsem to v úvodu představení zmiňoval. Proto nejsem příliš nadšený, že na veřejnosti visí kritika, skoro jako by to měl být hotový výsledek.
    Nezlobte se prosím na mne, ale vydat recenzi na rozpracovanou věc, jen proto, že ji dotyční z jakýchkoli důvodů ukázali ve fázi tvorby na veřejnosti s tím, že proklamují „na tomto pracujeme“ mi nepřijde fér. Recenzují se (alespoň dosud jsem si to myslel a s jinými případy jsem se nesetkal) premiérované inscenace a ne ukázky rozpracované inscenace v provizorním předvedení, nehledě na to, že jsme toto zcela záměrně běžným způsobem nepropagovali.
    Velice mne samozřejmě těší Váš zájem o dění v Operním studiu Konzervatoře Brno a vážím si ho, pouze si myslím, že na vynášení kritických ohlasů, ať pozitivních či negativních je brzo a že mohou do jisté míry pro chystanou premiéru vytvořit už jakési anticipace, oněž bychom třeba úplně nestáli. Prosím Vás potažmo redakci o zvážení, jakou podobu by měl tento článek mít.
    Děkuji za pochopení.
    S pozdravem a srdečným pozváním na říjnovou premiéru.
    Tomáš Studený (režisér inscenace a pedagog na brněnské konzervatoři)

    1. Pane Studený,

      nepředpokládám, že pokud by bylo dílo ještě nějak zásadněji nenacvičené, dostane se tímto způsobem na veřejnost. Jestliže předpremiérový večer měl sloužit jako „ochutnávka“, musí být přece alespoň z větší části odpovídající výslednému tvaru, ne?

      Tak jako tak, velmi bych se divil, kdyby se nějak zásadněji změnily výkony účinkujících studentů (nepočítaje hlasových indispozic z důvodu nemoce, což ale stejně lehce může nastat i v říjnu). A znovu – jestliže měli čas připravit se na operu během tohoto školního roku, těžko to budou dohánět s pozitivními výsledky pár dnů před premiérou, to uznejte sám.

      Pokud jde o váš podíl práce, jasně poukazuji na fakt, že sál není divadlo. To je taky důvod, proč dále nerozvádím zmíněné připomínky.

      FH

      1. Nic ve zlém a velmi děkuji za pochopení a drobnou korekci.
        Opakuji že si Vašeho zájmu vážím, jsem vám skutečně vděčný a komentář jsem formuloval jako prosbu o zvážení.
        Domnívám se, že nebyla zcela vhodně zvolena forma. Místo standardní recenze bych v této situaci osobně volil spíše informativnější článek o chystané inscenaci s postřehy z předpremiérového uvedení(což v daném momentě naplňuje). Jsem dalek jakýchkoli ohrad vůči kritice, to je Vaše svaté právo. Ale ať prosím přijde v pravý čas. S prací v Operním studiu na konzervatoři mám už jisté zkušenosti a troufnu si tvrdit, ža za měsíc a půl práce (nikoli pár dnů) před skutečnou premiérou naopak inscenace prodělává zcela zásadní vývoj, je to jako srovnávat hrubou stavbu s hotovým domem.
        Ta veřejná předváděčka měla hlavně motivační důvody.
        Přeji pěkný den.
        TS

Napsat komentář