Bitva v koncertní síni

V neděli 21. února začal v kostele sv. Vavřince v Praze na Malé Straně Hudebné Salón Café créme. Pořádá jej Monika Knoblochová a na jednotlivé koncerty, jež mají vždy své vlastní téma, si zve různé hosty. Na zahajovacím koncertě to bylo Collegium Marianum, konkrétně tyto jeho členky a člen: Jana Semerádová (flétna), Hana Fleková (violoncello) a Vojtěch Semerád (housle, viola). Monika Knoblochová se tentokrát představila jako hráčka na kladívkový klavír. Podtitul úvodního večera byl Námořní bitvy a až na jednu výjimku skladatele pojil pobyt v Angli.

Bitva u Trafalgaru

Večer zahájila Sonata per il flauto traverso, viola e basso J. C. F. Bacha (z návštěvy Anglie si přivezl kladívkový klavír) v galantním stylu. Již od začátku bylo radostí sledovat, jak si všichni koncert užívali: usmívali se pro sebe i na sebe, vychutnávali si všechny detaily. Vojtěch Jírovec do Londýna uprchl z revoluční Francie (hned v roce 1789, žil 1763 – 1850, nikoliv 1693 – 1735, jak uvedeno v programu) a v jeho Sonate pour Pianoforte et Flute (D dur) se již hlásí ke slovu romantismus. Klavírní part je v sonátě velmi výrazný, „bitevní“ atmosféru“ připomínalo pochodové téma ve střední části jednověté skladby. Výkon klavíristky i flétnistky byl bezchybný. Velvarský rodák a ve Vídni proslulý Leopold Koželuh pro edinburghského nakladatele Thompsona upravoval velšské, skotské a irské lidové písně. Na koncertě zazněla jeho „A Grand Scotch Sonata“ se skotskými reminiscencemi.Téměř skutečná bitevní vřava vypukla po přestávce. Jan Křtitel Vaňhal sice Anglii nikdy nenavštívil, ale události napoleonských válek přirozeně sledoval. Jednu z jejich epizod zhudebnil v díle „Grand Combat Naval de Trafalgar et Mort de Nelson“ – Velká námořní bitva u Trafalgaru a Nelsonova smrt. Skladbu napsal v roce 1806 a určil ji klavíru. Opatřil ji však nejen podrobným slovním doprovodem, ale i výrazy BUM, BUM, BUM, které zcela jistě představovaly rány děl a pušek, a Jana Semerádová tak na koncertě dostala příležitost představit se nejen jako flétnistka, ale též jako hráčka na velký buben. Tato role se jí evidentně líbila a zvládla ji skvěle. Do toho ještě návštěvníky koncertu informovala o tom, co se zrovna ve skladbě děje: Bitva začíná, Bitva přitvrzuje, Nelson je smrtelně raněn, Zpráva o vítězství dorazila do hlavního města… Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi chodil do Ponrepa, kde při němých filmech hrál na klavír starý pán. Na plátně se objevil nějaký titulek (např. Začala bitva) a on vždy změnil žánr. Následovala Sonata IV (G dur) Josepha Haydna v dokonalém provedení. Závěr patřil Janu Ladislavu Dusíkovi a jeho Námořní bitvě (Combat naval. Sonate caracterisée pour Piano-forté avec accompagnement de Violon, violoncelle et Grand Tambour“). Hráči se během asi dvou nebo tří minut stačili převléct do námořnického a s gustem provedli celou skladbu, jež díky bohatému vysvětlujícímu textu (opět v podání Jany Semerádové, příp. na papírových tabulích) dokonale vzbudila představu námořní bitvy (na ukázku: Admirál dává signál k vyplutí – Admirál velí k útoku – Radost a neohroženost námořníků – Bitva – Nepřátelská linie poražena – Nepřítel ztrácí své stěžně – Vítězný křik…).