Blýská se na lepší časy pro umělce v soukromém sektoru?

Téměř rok trvající pandemie koronaviru přinesla v kulturních odvětvích nejistotu a chaos. Z důvodů vládních opatření byl zastaven provoz divadel a koncertních institucí. Mnoho umělců a dalších profesí spojených s kulturou tak přišlo ze dne na den o příjmy. Ze strany vlády se střídaly zákazy s příkazy mnohdy tak matoucí, že si je každá instituce vykládala jinak. Zmatek nastal i v balíčcích finanční pomoci, což vedlo ke vzniku organizovaných hnutí, která zahájila jednání s Ministerstvem kultury a dalšími orgány a následně srozumitelně informovala veřejnost. Postupně se objevilo několik hnutí a facebookových skupin, které pomáhají osobám podnikajícím v kultuře s uspořádáním sbírek pro potřebné, vyjednávají na ministerstvech kompenzační bonusy a předávají hbitě veškeré informace z jednání veřejnosti. Umělci a další kulturně orientované profese mají tak přímý kontakt s představiteli státu.

Divadelní představení, koncerty, taneční performance a jiná odvětví kultury, byly vždy považovány za samozřejmost a součást běžného života, ať jsme se nacházeli v jakékoliv době a režimu. S nástupem doby koronavirové jsme se ovšem nečekaně ocitli nad pomyslnou propastí kultury. Umění se přes noc ocitlo na nejnižším stupni žebříčku hodnot a potřeb člověka. Přestože kulturu podpořili i odborníci z řad epidemiologů a hygieniků, kteří hájili stanovisko, že kulturní události nepatří mezi vysoce rizikové, narozdíl od restaurací a klubů, vláda se vyjádřila jasně – v době pandemie je kultura zcela postradatelná. Nikdo nevzal v úvahu ani fakt, že vládní nařízení a omezování mají neblahý vliv na celkovou psychiku a morálku člověka. Lidé zavření doma, sami či s partnerem a dětmi, propadají depresím a ztrácí radost ze života, kterou jim umí dát právě kultura. Přístup k živému umění byl vyškrtnut ze společenského života.

V neposlední řadě vláda znemožnila umělcům vykonávat svou práci, která bývá často i jejich hlavní životní náplní. Ti, kteří nemají luxus stálého angažmá takřka ze dne na den přišli o své platy, nevěděli, zda si mohou hledat novou práci, protože jsou stále vázáni smlouvami v divadlech a jiných kulturních institucích. Výhled na delší dobu již téměř rok není k dispozici Vláda je nucena jednat operativně, s krátkodobými vyhlídkami a nelze tedy předpovídat, kdy se budou moci ke své profesi vrátit. Nikdy se nestalo, aby umělci museli vyjednávat o své budoucnosti přímo s představiteli státu. Našlo se však několik jedinců, kteří vzali situaci do svých rukou a z vlastní iniciativy, ve svém volném čase, začali jednat s vládou a předávat srozumitelné informace pro ostatní herce, hudebníky, tanečníky, techniky a jiné profese spojené s kulturou.

Zhruba v dubnu 2020 vniklo Sdružení umělců klasiky (SUK), které jednalo s představiteli ministerstva kultury a projednávalo problémy vzniklé na straně osob pracujících v kultuře. SUK nechtělo nadále přihlížet nepříjemným životním situacím, a tak zaslalo dopis ministrovi kultury Lubomíru Zaorálkovi, kde definovalo svá stanoviska. Následně obdržel od SUK návrh opatření i ředitel odboru umění, literatury a knihoven Milan Němeček. Na počátku působení SUK získalo také podporu oborových právníků, kteří se specializují na právní poradenství v oblasti kultury.

Sdružení umělců klasiky posléze vytvořilo 7. dubna 2020 facebookovou skupinu, která nyní čítá přes 2300 členů. Na této facebookové stránce SUK srozumitelně zveřejňuje podstatné informace z jednání s ministerstvem atp. Mezi iniciátory sdružení jsou např. Radek Baborák, Václav Luks, Tomáš Netopil, Adam Plachetka, Ivo Kahánek, Jakub Hrůša, Josef Špaček, Barbara Maria Willi, Jan Fišer, Jiří Dědeček a mnoho dalších. Jejich jednání přinesla výrazné výsledky například u známého kompenzačního programu Covid – Kultura II, jednorázové podpory 60 tisíc korun.

Výrazná osobnost hnutí SUK, dirigent Václav Luks, se mj. vyjádřil k nastalé situaci i v článku na Opeře PLUS pod názvem „Je načase říct: A dost!“, který naleznete ZDE. 

Ještě dříve, než koncepce kompenzací vznikla, založil hornista a dirigent Radek Baborák na jaře 2020 veřejnou sbírku. Uspořádal nyní již dvě na podporu hudebníků na volné noze, tedy těch, kteří nepobírají stálé platy. První sbírka vynesla 1.355.000 Kč a podpořeno bylo na 140 hudebníků, včetně samoživitelů s dětmi. Do konce druhé sbírky zbývá 57 dnů a je zatím vybráno 540.346 Kč.

Další facebooková stránka zabývající se komunikací s vládou a informováním umělců s názvem „Osvč -umělci-divadelníci/v době covidové/“ byla založena v září 2020 a nyní čítá přes 1700 členů. Zde informuje o svém jednání s Ministerstvem kultury choreograf Lukáš Vilt a herečka Jitka Sedláčková. Lukáš Vilt následně založil v prosinci 2020 neziskovou organizaci pod názvem Kulturní sféra, která má na Facebooku již přes 1000 sledujících.

SUK a Kulturní sféra mají odlišný dosah uměleckých profesí. Zatímco se SUK zabývá především nezávislými hudebními tělesy a jednotlivci z oblasti klasické hudby, Kulturní sféra se zaměřuje na muzikálové, činoherní a taneční produkce, pouliční umělce (buskeři), moderátory, zpěváky, osvětlovače, light designéry, jevištní techniky, maskéry, vlásenkáře, makeup artisty, fotografy ad.

I přes rozdílné cílové skupiny jsou však obě organizace ve vzájemném kontaktu. S Kulturní sférou jedná ze strany SUK Václav Luks. „Určitá míra rozdílnosti v samotném fungování zde je a jsem rád, že si s panem Luksem umíme vše v klidu vysvětlit a pochopit se vzájemně,“ říká Lukáš Vilt. Poněvadž se různé umělecké profese vzájemně prolínají a je třeba řešit různé body a vzájemně se kontaktovat, kromě SUK je Kulturní sféra v kontaktu také s Lindou Svidró z Asociace tanečních umělců ČR a Martinem Koldou z kreativní, eventové a produkční agentury Art 4 people.

„Motivací pro mě byla prokazatelná absence platformy, která hájí a zastupuje umělce a technické profese na volné noze. Úplně první signál byl 9. listopadu 2020, kdy se na mě obrátili kolegové ze Slovenska, kteří mají daňový domicil v ČR a pracují na našem území. Podle původních podmínek neměli nárok na dotační program Covid kultura II – jednorázovou podporu 60.000 Kč. To byl první bod, který se nám povedlo prosadit a poukázat na diskriminační zákon EU,“ vyjadřuje se ke vzniku organizace zakladatel kulturní sféry Lukáš Vilt.