Brexit? Neříkám, že je to katastrofa, kterou nejde přežít. Bude to ale velká ztráta

Vladimir Ashkenazy, jedna z nejváženějších osobností klasické hudby, vyzval hudebníky, aby se tváří v tvář Brexitu snažili udržet spojení Británie s Evropou. Velký ruský dirigent a klavírista, který se proslavil jako sólista v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století, se zaujetím popsal Observeru svou neutuchající víru v evropskou kulturu.

Hudebníci musí po Brexitu udržet Británii v souladu s Evropskou unií, říká Ashkenazy
Věhlasný ruský pianista a dirigent brání naši společnou evropskou kulturu
(The Guardian – 19. března 2017 – Vanessa Thorpe)

„Hudba nakonec zvítězí,“ řekl Vladimir Ashkenazy, když poprvé veřejně promluvil k tomuto tématu. „Vždyť v hudbě nejde jen o vydávání zvuků. Je to odraz našeho společného duchovního snažení.“

Vladimir Ashkenazy (79) srovnává hrozící rozkol mezi Británií a Evropou s jinými politickými schizmaty dvacátého století jako například se vzestupem fašismu či studenou válkou a říká, že cítí optimismus a věří, že ti, kteří milují hudbu, společně najdou způsob, jak udržet spojení přes Kanál. „Je mi to líto a vím, že bude těžké zvykat si na zcela jinou situaci, ale pro hudebníky zůstane spousta věcí stejných jednoduše proto, že se budeme snažit najít způsob, jak v zájmu hudby dojít ke shodě,“ řekl.

Mnozí britští hudebníci očekávají, že kvůli Brexitu vzniknou nové překážky v cestování a nové obtíže pro orchestry financované z evropských fondů. Potenciální ohrožení svobodného pohybu pro pracující hudebníky již přimělo European Union Baroque Orchestra k oznámení, že se letos v létě přestěhuje do Belgie. Tento orchestr sídlil od roku 1985 v Oxfordshire. Uznávaný soubor European Union Youth Orchestra (EUYO) také uvažuje o tom, že se po čtyřicetiletém působení v Británii přestěhuje na kontinent.

Před svým koncertem v londýnské Royal Festival Hall promluvil Ashkenazy o tom, že ukončení přílivu britských talentů do European Union Youth Orchestra, orchestru, jehož byl sám hudebním ředitelem, bude velmi citelné.

„Neříkám, že je to katastrofa, kterou by nepřežili. Bude to ale velká ztráta,“ vyjádřil se. „V této zemi je tolik úžasných mladých muzikantů, je tedy otázka, jestli bude možné je snadno nahradit. V Německu má klasická hudba samozřejmě tradičně velmi silné postavení. Ovšem tady v Británii postupně začala být mnohem silnější; je tu totiž mnoho hudebníků, kteří jsou možná otevřenější novým nápadům.“

Maestro, který se narodil v Gorkém (nyní Nižnij Novgorod) a v roce 1963 z Ruska uprchl, řekl, že podle jeho názoru je hudba úžasným prostředkem předávání pohledu na svět a že když poprvé přišel do Evropy, osvojoval si západní ideály tak, že hrál hudbu tamních velkých skladatelů. „Jakmile jsem přijel, bylo mi jasné, že teď už budu moci svobodně získávat znalosti o celém světě,“ vypráví. „V Sovětském svazu byl přísun veškerých informací ovládán shora. Teď už je to lepší, i když je tu stále prostor ke zlepšení.“

Vladimir Ashkenazy, který žije ve Švýcarsku, dodal, že všeobecný respekt k lidskému rodu a víra v „rovnost mezi lidmi a mezi pohlavími“ byly z historického hlediska důležité v západní Evropě, stejně jako v Americe, na Novém Zélandu či v Austrálii, a že pevně věří, že to tak zůstane.

„Brexit se zdá celkem nepodstatný ve srovnání se změnami, které jste kdysi mohli sledovat v komunistických zemích,“ řekl. „Tam se dřív na běžné lidi pohlíželo jako na pouhé masy a záleželo jen na těch nahoře.“

Dirigent říká, že šance hrát na klavír hudbu velkých evropských skladatelů byla pro něj cestou, jak se učit nové kultuře. „Když jsem tehdy hrál a když teď diriguji, vždycky uvažuji o mentalitě různých skladatelů. Nikdy jsem si nemyslel ‚jsem Rus, tak to podle toho udělám.‘ Nechtěl jsem hrát Bacha nebo Schuberta jako ruskou hudbu. Naučil jsem se hodně o životě nejenom tím, že jsem hrál ty skladby, ale také uvažováním o tom, jací byli skladatelé a čím si v životě prošli. Co vlastně chtěli vyjádřit? A jaký byl jejich život?“

Hudebník, který začal hrát na piano v šesti letech a učil se na moskevské konzervatoři, tvrdí, že není příznivcem toho, aby se o dění v Evropě vytvářely nějaké politické předpovědi. Podle svých slov je přesvědčen, že takové představy jsou nebezpečné. „A pokud se zabýváte historií, vidíte, že tyto předpovědi se prakticky nikdy neukázaly jako správné. Nakonec kdo by si kdy pomyslel, že se v Německu třicátých a čtyřicátých let odehrají takové věci?“

Pro muzikanty je podle Ashkenazyho důležité, že hudba lidi spojuje: „Není to posláním hudby, ale děje se to.“

 

Umělcův život
Narozen:
6. července 1937 v Gorkém, Sovětský svaz (nyní Nižnij Novgorod, Rusko)
Vzdělání:
Moskevská konzervatoř
Kariéra:
Proslavil se svými interpretacemi skladeb romantických a ruských skladatelů. K jeho význačným nahrávkám patří kompletních 24 preludií a fug Dmitrije Šostakoviče a veškeré klavírní skladby Roberta Schumanna. Hrál také klavírní koncerty od Mozarta, Beethovena, Bartóka a Prokofjeva. Později se začal věnovat dirigování. V roce 1981 byl jmenován hostujícím dirigentem Philharmonia Orchestra. Stal se šéfdirigentem České filharmonie (v letech 1998 až 2003) a hudebním ředitelem NHK Symphony Orchestra v Tokiu (2004-2007). Od roku 2009 do roku 2013 fungoval jako hlavní dirigent a umělecký poradce v Sydney Symphony Orchestra.

Přeložila a připravila Kateřina Bodnárová