Budou znát kroky, ale zapomenou jejich význam. Baletní panorama

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Masculine/Feminine - choreografie Lukáš Timulák - Ivona Jeličová - ND Brno (foto Pavel Hejný)
Masculine/Feminine – choreografie Lukáš Timulák – Ivona Jeličová – ND Brno (foto Pavel Hejný)

Timulák má v zásobe arzenál nápadov, pohybový slovník ťažko opísateľný, neuveriteľne slovanský, športovo efemérny, energický, jedinečný. Má divadelný cit, text dielo neretarduje, naopak ho vzácne povznáša. Takto sa dá predstaviť dnešný pohľad na tanec s prienikom do tanečného divadla, do diela, ktoré nie je len tancom, ale má presah divadelnými žánrami a presah v možnostiach výkladu. Takto môže vyzerať tanečne spracovaná súčasnosť, a bohužiaľ sú odstrašujúce príklady, ako by vyzerať na scéne nemala. Podobný v určitých autokratických rysoch na mieste šéfa je brniansky šéf Mário Radačovský.

Za akým účelom otvára baletný večer fragment z jeho baletu Beethoven, je záhada. Prežiť prvú vetu osudovej symfónie, ktorú choreograf inscenuje na úrovni základnej umeleckej školy, sú muky. Spartakiádne soirée, nuda a nuda. Ešte k tomu nezmyselný nástup tanečníkov so stoličkami, gag na margo brnianskej Kométy a vtipy na prvú. Potom akýsi vážny harmatanec okolo stoličiek, vraj jednotlivé nástroje partitúry.

Beethoven -choreografie Mário Radačovský - ansámbl - ND Brno (foto Pavel Hejný)
Beethoven – choreografie Mário Radačovský – ansámbl – ND Brno (foto Pavel Hejný)

Druhé dielo Spolu zachraňuje schopnosť pána Radačovského, ako bývalého dobrého tanečníka, tvoriť duetá a zmysel pre partnerskú hru. Inak je dielo obklopené inotajom, opäť úvodom v tichu, ktorý je však zle rytmicky členený a je iba obyčajnou schválnosťou a budovaním image intelektuála a bádateľa. Centrálnej postave chýba na tričku trojuholník. Časť jeho života je vytrhnutá, chýbajúca, a jej aktérov hľadá v spomienkach v svojej ceste. Keby príbeh o mužovi, s ktorým sa stotožňuje pán choreograf, vyrozprával len na tóny Schubertovej hudby v onom rýchlom, romantickom slede, a neťahal do toho všetko to okolo, povýšil by tanec na niečo vyššie. Možno by už mal prekonať bludný kruh svojich tém, ako bola choroba, krivda či sklamanie v kolegoch či vedení súboru, a nájsť si témy univerzálnejšie.

Citácia z programu: Balet Spolu je vlastně dost osobním příběhem, ohlédnutím za určitou etapou mého života. Po mém doslova hodinovém odchodu ze SND spojeném s nástupem nového generálního ředitele (který byl zanedlouho odvolán pro své umělecké i ekonomické praktiky) jsem reagoval založením souboru Balet Bratislava. Tam jsem v nejistých podmínkách spolu se svými statečnými tanečníky pokračoval v budování ideje jiného směřování tance v 21. století. Kladl jsem důraz na kvalitu a novou estetiku respektující vývoj baletu ve světě. Bohužel, tento soubor byl po třech letech zrušen. Ne pro nedostatečnou uměleckou úroveň, kvalitu, repertoár nebo divácký nezájem. Ale pro nedostatek financí.“ 

Na dôvažok text majstra Kyliána: Petite Mort je poetický a zvláštní způsob popisu extáze při pohlavním styku. Ve francouzštině, i v některých jiných jazycích, je tento pocit popisován jako „malá smrt“. A možná proto, že ve chvíli potěšení (nebo okamžiku, ve kterém se potenciálně tvoří nový život) nám připomíná skutečnost, že naše životy mají relativně krátké trvání a že smrt od nás nikdy není příliš daleko. Vytvořil jsem tuto choreografii na dvě pomalé věty ze dvou nejslavnějších Mozartových klavírních koncertů. Odřízl jsem je od rychlých částí a nechal je jako zmrzačená torza, ležící bezmocně před posluchačem a divákem. Leží tam stejně jako nějaké starověké zbytky těl, bez rukou a nohou, neschopny pohybu nebo objetí. Není pochyb o tom, že dělat takovéto věci je zvrácené. Ale přesto je děláme. A já nejsem výjimkou. Žijeme ve světě, kde není nic svaté. Od doby, ve které Mozartova hudba vznikla, dodnes bylo vybojováno mnoho válek a proteklo mnoho krve „v řece času“. A byli to většinou muži, kdo mávajíce meči předváděli svoji sílu a moc. A je to vždy „Mort“, která provází naše životy, někdy je „Petite“, někdy „Grand“, ale je to náš nejvěrnější společník, kterého máme, od počátku naší existence až do konce.“

To napísal exulant Kylián v roku 2007. Píše ako kniha. Už len text chytí za srdce. Nemôžem si pomôcť, ale cítiť za tým všetko, čo jeho tvorba má, a ešte niečo viac, človeka, ktorý nám v našich osobných životoch môže byť blízky. Bohužiaľ, ako choreografa si ho v Brne moc neuctili. Tak nesynchrónna úvodná efektná sekvencia sa teda v tých „päťdesiatich divadlách“, ktoré majstra hrajú, neuvidí. Aj keď odčítam premiérovú nervozitu, je to stále málo. Úvod  je učebnicová ukážka, ako môže ticho, merané švihmi kordov a končatín, formovať myšlienku. Nie je to hlúposť, nie je to schválnosť, je to nutnosť. Súboru chýba emotívne vyžarovanie.

Petite Mort -choreografie Jiří Kylián - Emilia Vuorio a Gregor Giselbrecht - ND Brno (zdroj FB NdB)
Petite Mort – choreografie Jiří Kylián – Emilia Vuorio a Gregor Giselbrecht – ND Brno (zdroj FB NdB)

Jeden choreograf povedal: „Budú poznať kroky, ale zabudnú ich význam.“ Presne to sa stalo. Studené, technicky nedostatočné, emocionálne vyhasnuté. Po všetkých štyroch dielach sa mi však javí, že je to druhá strana onej modernej mince  totiž túžby vlastniť svetový súbor a pýšiť sa na tlačovkách, z koľkých svetadielov, z koľkých krajín máme tanečníkov. Esteticky nevyrovnané postavy tanečníkov, moderné kostýmy odhaľujúce krátke nohy, nevyformované nástroje tanečníkov, plytké relevé, biedne nárty sú alarmujúce. Schopnosť precítiť dielo je však ešte zarážajúcejšia. Najlepšie z večera vyšli českí tanečníci, ktorí sú v domácich súboroch ohrozeným druhom.

Martin Segeťa fantasticky zatancoval extrémne náročné Timulákovo sólo. Dokonale rytmicky cítil hudbu, jeho plastické telo kulminovalo vo vypätých neľahkých krokoch a pádoch o zem, minuciózny výraz, ktorý dopovedal. Ivona Jeličová, jej stačí stáť a hrá len tvárou, na rozdiel od oného svetového atlasu tanečníkov, ktorí sa len tvária, že hrajú. Jeličová na scéne existuje. Správne vie, čím vybaviť elegantnú ženu u Timuláka a ako sa stať atletickou, ale oduševnenou kyliánovskou interpretkou. Martin Svobodník, ktorý svoje mužné telo dokonale ovláda a nechýba mu divadelný cit pre vyjadrenie subtílnej emócie. Barbora Bielková v Spolu okúzli energiou a nasadením, akoby bojovala o život v každom pohybe.

Spolu -choreografie Mário Radačovský - Florent Operto a Barbora Bielková - ND Brno (foto Pavel Hejný)
Spolu – choreografie Mário Radačovský – Florent Operto a Barbora Bielková – ND Brno (foto Pavel Hejný)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments