Byla šťastná

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hospodářská krize a růst politického napětí v Německu ovšem způsobí, že Krollova opera přes své úspěchy musí ukončit svou činnost. Posledním představením byla 3. července 1931 právě Figarova svatba. Jarmila Novotná přechází do Opery unter den Linden. Tam si pod vedením dalších slavných dirigentů, jako byli Erich Kleiber, Georg Széll a další, rozšiřuje repertoár o Pucciniho Manon Lescaut a Madame Butterfly. Vedle toho si ji obsazuje Max Reinhardt do svých velkolepých inscenací v Divadle Am Kurfürsterdamm – Offenbachovy Krásné Heleny a Hoffmannových povídek a Straussova Netopýra.

O Jarmilu Novotnou projevuje mimořádný zájem film. Svůj první film natočila ještě v němé éře v Praze. Bylo to v pro ni rozhodujícím roce 1925, kdy se poprvé objevila před kamerami v romantickém snímku režiséra Václava Binovce Vyznavači slunce, kde hrála postavu komtesy Jacinty. O pár let později natáčí v Berlíně svou první roli ve zvukovém filmu. Vedle Gustava Gründgense a Gustava Fröhlicha vystoupí v menší roli ve filmu Požár v opeře, ale svým bezprostředním projevem velice zaujme a jsou jí nabízeny další, tentokráte už velké role jako například ve zfilmované operetě Carla Millöckera Žebravý student.V roce 1932 natáčí německý režisér Max Ophül svou verzi Prodané nevěsty, v níž Jarmila Novotná ztvární Mařenku. Pro tehdejší politickou situaci je charakteristické, že film, protože byl natočen v Německu, se u nás nepromítal. V Praze vznikla konkurenční Prodaná nevěsta, ale bez Jarmily Novotné.

V Čechách se ale dostalo Jarmile Novotné jiné velké filmové příležitosti. Byla jí role zpěvačky Máji Zemanové ve filmu Skřivánčí píseň, který na stříbrně plátno převedl podle divadelní hry Jaroslava Kvapila Oblaka v roce 1933 režisér Svatopluk Inneman. Jarmile Novotné prorokují někteří velkou filmovou budoucnost. Ona ovšem jde pevně za svým cílem, posadit se co nejlépe na operním jevišti. Tomu podřizuje všechno a na své filmové aktivity postupně rezignuje.Její berlínská kariéra ale končí. Ještě 20. ledna absolvuje v Admiralpalastu s Richardem Tauberem úspěšnou premiéru operety Jaromíra Weinbergera Hlasy jara, ale 30. ledna jmenuje prezident Hindenburg říšským kancléřem Adolfa Hitlera a Jarmila Novotná, jako přemnozí další, Berlín opouští.

V roce 1931 dochází v životě Jarmily Novotné k důležité změně. Vdává se a jejím manželem se stává baron Jiří Daubek, podnikatel a majitel panství ve středočeské Litni. Na tomto místě si dovolím učinit malé přerušení. Pomineme-li fakt, že jednoznačně občansky orientovaná první republika zrušila všechny šlechtické tituly a nejen to, novelizací zákona z 10. dubna 1920 (č. 243 Sb.) bylo jejich používání trestné (tento zákon nebyl nikdy zrušen), nebyli Daubkové baroni, ale pouze dědiční rytíři. Drobná odchylka v používaném titulu ovšem v republikánské Americe, která vždy měla a má velkou úctu před šlechtickými tituly, Jarmile Novotné později dost pomohla při jejím vstupu do amerického prostředí.Tato drobná odchylka ovšem nic nemění na tom, že manželství Daubkových, z něhož vzešli dva potomci, syn a dcera, bylo manželstvím mimořádně šťastným a že rod Jiřího Daubka patřil k významným českým rodinám, jež se výrazně zasloužily o rozvoj české kultury a umění a o povznesení úrovně života českého lidu. A platilo to v plné míře i o Jiřím Daubkovi. Liteň a její atmosféra se stala výrazným inspirativním momentem pro vlastenecké cítění a zásadní občanské postoje Jarmily Novotné. Ztráta Litně po roce 1948 a neblahý osud, který jí připravili její noví páni, byla jednou z největších bolestí jejího života.Daubkové byli měšťanská poličská rodina, jež se svými podnikatelskými aktivitami výrazně zasloužila o všestranný rozvoj města i kraje. Josef František Daubek se stal v roce 1848 prvním svobodně zvoleným purkmistrem Poličky. Poté co zakoupil zámek a panství Liteň, zasloužil se neméně o rozvoj tamější oblasti. Byl vášnivým vlastencem a patřil do skupiny mecenášů, kteří se významně zasloužili o vybudování Národního divadla. Jeho manželkou byla dcera obrozenského básníka Šebestiána Hněvkovského. Syn Josef Šebestián, otec Jiřího Daubka, byl v roce 1897 císařem povýšen za zásluhy do dědičného rytířského stavu.

Daubkové prosluli jako mecenáši umění. Na jejich liteňském zámku pobývali často významné osobnosti českého uměleckého života jako například výtvarníci, kteří se podíleli na výzdobě Národního divadla, anebo básník Svatopluk Čech, jehož otec byl v Litni správcem panství. Důkazem toho je hrobka rodiny Daubkových, kterou postavil v roce 1881 Antonín Wiehl a jejíž vnitřní výzdobu provedli malíř Maxmilian Pirner a sochař Josef Václav Myslbek.Ale vraťme se k Jarmile Novotné. Z Berlína odchází do vídeňské Státní opery. Franz Lehár jí svěřil titulní roli ve své nejnovější (a poslední) operetě Giuditta, jejíž premiéra byla 20. ledna 1934 ve vídeňské Státní opeře. Jejím jevištním partnerem byl Richard Tauber. Jednalo se o prvořadou společenskou událost. Publikum přijalo premiéru s nadšenými ovacemi. Kritika byla k dílu zdrženlivější, ale výkon Jarmily Novotné, v níž mohla uplatnit všechny finesy svého pěveckého i hereckého umění, byl přijat i kritikou naprosto jednoznačně. Atmosféru kolem premiéry výtečně popsal Bernard Grun ve své podrobné lehárovské biografii Gold und Silber.Ve Vídni si Jarmila Novotná rozšiřuje svůj mozartovský repertoár. Zpívá zde Fiordiligi v Così fan tutte a ve Figarově svatbě střídá Cherubína s Hraběnkou. V Hoffmannových povídkách se úspěšně vyrovnává se všemi čtyřmi hrdinkami v jednom večeru. Je jí udělen titul Kammersängerin.

Jarmila Novotná hostuje se svými parádními rolemi (Mařenka, Violetta, Čo-Čo-San, Taťána, Cherubín a další po velkých evropských metropolích – Paříž, Berlín, Řím, Mnichov, Brusel…), hostuje rovněž v Národním divadle a vidět ji v řadě představení mohli v té době i brněnští diváci.Je stále žádaná ve filmu. Slaví úspěchy ve snímcích Frasquita v režii českého režiséra Karla Lamače, v němž se v malé roli mihne i Franz Lehár, Poslední valčík anebo Kozák a slavík, ale přes značné přemlouvání producentů svých filmových aktivit zcela zanechává.

Jedním z rozhodujících mezníků v jejím životě je rok 1937. V roli Nanetty ve Verdiho Falstaffovi se poprvé úspěšně představí návštěvníkům milánské La Scaly (o dva roky později se tam vrátí jako Cherubín) a na salzburském festivalu sklízí ovace jako Pamina v Mozartově Kouzelné flétně. S tímto představením je spjata jedna milá historka. Na zvonkohru v této inscenaci hrál Toscaniniho asistent, pozdější dirigentská superstar, Georg Solti.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat