Česká filharmonie zahájila – v záři londýnských Proms 

  1. 1
  2. 2
V pražském Rudolfinu vstoupila České filharmonie do své 124. sezóny dvěma Zahajovacími koncerty pod taktovkou svého šéf dirigenta Semjona Byčkova. Program byl shodný s tím, který je připraven pro koncert na prestižním londýnském festivalu BBC Proms v Royal Albert Hall v příštím týdnu. 
Zahajovací koncert v Rudolfinu (Zdroj Česká Filharmonie)

Dramaturgie koncertu byla pro Pražany poněkud „promenádním“ pelmelem, ale zároveň i sezónní predikce hudebních emocí – radosti, lyriky i žalu. Koncert pro Londýn si vyžádal  popularizační prezentaci české skladatelské ikony Bedřicha Smetany, takže došlo tak na orchestrální kusy z Prodané nevěsty. Zazněla Předehra k opeře a též tance – Polka, Furiant a Skočná. Ruský akcent šéf dirigenta zaštítil lyrickou svrchovanost Čajkovského Evžena Oněgina, Dopisovou scénu z 1. dějství opery a také drama Šostakovičovy 8. Symfonie. Ta hluboká sonda do hrůz 20. století byla výraznou ukázkou hráčského umu orchestru a silné spolupráce s šéf dirigentem.   

Semjon Byčkov (Zdroj Česká Filharmonie)

Bedřich Smetana se snažil ve své hudbě radosti (komické opeře Prodaná nevěsta) dát ráz národní zábavy a vystihnout příznačné typy a rysy české vesnice. Psal dílo jako národnostní úkol, psal je v době, kdy bydlel v Lažanském paláci, promýšlel je v podvečerních procházkách po nábřeží, v pohledu na Hradčany. Kompoziční úkol a kompoziční brilance daly vzniknout nejprve Předehře, která navždycky uchvacuje nápaditostí, melodickým šarmem a rytmických švihem, tance přikomponoval do opery až posléze. Taneční prvky poprvé zařadil až do třetího, ovšem slavnostního představení v říjnu 1866, které bylo  uvedeno k poctě císaře, když přijel do Prahy po uzavření míru ve válce s Pruskem. Bez baletu byla tehdy opera nemyslitelná. Tento tvůrčí krok vyústil posléze v Polku v závěru 1. dějství a pak i do FuriantuSkočné komediantů.
To vše je nám hudba důvěrné blízkosti, jsme uvyklí ji vnímat odmala. Samozřejmě více v divadelním prostředí, tedy v podání operních orchestrů menšího obsazení a v dikci operní, dějové  zábavy.
Semjon Byčkov, možná v inspiraci londýnským sálem s nejméně šestinásobnou kapacitou Dvořákovy síně, dimenzoval Smetanovy miniatury do monumentality a třeskotu, jež těmto skvostům v naší představě úplně nesvědčí.
Předehra jako expozé kontrastů a velkých dynamický předělů, bryskní ševel houslí v oslňující rychlosti, spád, který nestíhá vyzpívat líbeznost, na niž jsme navyklí. Ale posluchači světa budou jistě nadšeni, ten trysk Smetanovy zpěvnosti je impozantní. Polka rozezněla hutné smyčce, mohutně zněl celý orchestr, bez rytmických zdvihů a tanečních prodlev venkovské tancovačky, víc dupot medvědů než radostný rej natřásaných sukének. Soustředěné zaujetí hráčů dalo v klidnějším tónu Furiantu a svižném a vytrubujícíhom hlaholu Skočné vyniknout hráčské brilanci a ta vždycky posluchače osloví (koncertní mistr Olga Šroubková j. h.).

Zahajovací koncert v Rudolfinu (Zdroj Česká Filharmonie)

Průnik do světa opery přinesla Dopisová scéna z opery P. I. Čajkovského Evžen Oněgin. O druhém večeru ubral orchestr na intenzitě zvuku, nikoli však na lyrickém výrazu opojně sentimentální chvíle, dramaticky započaté napínavým smyčcovým preludiem, ta slova vyznání pak vroucně dokresloval sólový hoboj (Jana Brožková) a celý angažovaný ansámbl. Základní přínos výstupu byla možnost slyšet vynikající pěvkyni – Jelena Stichina je mimořádná sopranistka vysoké pěvecké techniky, krásně znělého zralého hlasu, která dala Taťánině milostnému, hluboce filosofujícímu vyznání čistotu krásy tónů i niterného dramatického napětí. Tato mladičká absolventka Moskevské konzervatoře (2012) už má za sebou úspěšné světové debuty, dokonce i v newyorské Met, její dráha je strmá a možnost slyšet ji byl  bonus koncertu.

Jelena Stichina (Zdroj Česká Filharmonie)
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na