Charismatický Louis Langrée přinesl nový pohled na Beethovena

Louis Langrée je nositelem několika vyznamenání, včetně titulu Chevalier de la Légion d’Honneur, což dokládá jeho přínos hudební kultuře. Dá se říci, že už svým datem narození byl předurčen přiřadit se k francouzským dirigentům číslo jedna – narodil se totiž 11. 1. 1961. Langrée se stal hudebním ředitelem několika prestižních orchestrů, včetně Orchestre de Picardie a Opéra National de Lyon, od roku 2013 je hudebním ředitelem Cincinnati Symphony Orchestra. V roce 2021 byl jmenován prezidentem Francie Emmanuelem Macronem do funkce ředitele Théâtre national de l’Opéra-Comique, což podtrhuje jeho význam v oblasti operní hudby. Langrée dvě desítky let působil ve funkci hudebního ředitele Mostly Mozart Festivalu v Lincoln Centru, kde působil až do léta 2023.

Jeho repertoár zahrnuje široké spektrum děl od klasiky po soudobou hudbu a má na svém kontě mnoho světových premiér. Jeho přístup k Beethovenovi, zejména v rámci projektu Beethoven Revolution, ukázal, jak tento skladatel změnil hudební historii a jak důležité je jeho dílo i dnes. Koncert s Prague Philharmonia pod jeho taktovkou byl skvělou příležitostí vidět umění Langréeho v akci a zažít, jak dokáže oživit klasická díla novou energií, způsobem interpretace a s nezaměnitelným francouzským šarmem.

Koncert zahájila Předehra k opeře La clemenza di Tito od Wolfganga Amadea Mozarta, která slavnostními fanfárami okamžitě vtáhla publikum do atmosféry historického dramatu. Mozartova hudba s jejími jemnými nuancemi a emocionální hloubkou byla provedena s precizností, která připomněla její slavnou premiéru ve Stavovském divadle u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem.

Následovaly Metamorfózy od Richarda Strausse, skladba, ve které autor truchlí nad devastací Evropy po druhé světové válce. V Langréeho podání této skladby s podtitulem Studie pro 23 smyčců hrály housle a violy ve stoje. Smyčcové sekce orchestru se v této kompozici skutečně vyznamenaly, přičemž každá nota vyjadřovala bolest. Závěr skladby s citací smutečního pochodu z Beethovenovy „Eroicy“ byl emotivní kulminací první poloviny večera. Propad do čirého smutku zanechal v publiku hluboký dojem.

Vrcholem večera pak byla v druhé polovině Symfonie č. 3 Es dur Eroica od Ludwiga van Beethovena. Tato symfonie, jež je považována za jedno z nejvýznamnějších děl v historii klasické hudby, byla provedena s neuvěřitelnou vášní a energií. Langréeho interpretace přinesla nový pohled na tuto revoluční skladbu, která otevřela dveře romantickému hudebnímu jazyku.

Původně byla tato „hrdinská“ skladba dedikována Napoleonovi, a to v době, kdy ještě bojoval ve jménu Velké francouzské revoluce. Poté, co se Napoleon nechal 2. prosince 1804 v katedrále Notre-Dame korunovat císařem, zklamaný Beethoven věnování zaškrtal a poté první stranu s věnováním roztrhal na kousky. Symfonii nakonec věnoval svému velkému mecenáši, knížeti Josefu Františku Maxmiliánovi z Lobkovic.

Hudbymilovné publikum pražské má jedinečnou příležitost prohlédnout si první tištěnou edici partů „Eroicy“ a další materiály, mnohdy i s Beethovenovými vlastnoručními poznámkami, v Beethovenově salónku v Lobkowiczkém paláci v areálu Pražského hradu, což dodalo celé dramaturgii koncertu zajímavý historický kontext. Skladba se skládá ze čtyř vět Allegro con brio, Marcia funebre: Adagio assai v C moll, Scherzo: Allegro vivace a Finale: Allegro molto. Obzvláště v druhé části – u smutečního pochodu – si znovu a znovu uvědomujeme genialitu skladatele. Třetí věta v rychlém tempu je protikladem k větě druhé – smyčce a dřevěné dechové nástroje se rozjely v taneční náladě ve svižném tempu. Závěrečné finále připomíná vítězné tažení a kruh tohoto koncertu se tím pomyslně uzavřel.

Jako koncertní mistryně u Prague Philharmonia vystoupila Romana Špačková. Za tympány se bezchybně tyčil Vít Rafael Matyska. Těleso doplnilo několik členů Orchestrální akademie. Pohled do mladých tváří nám připomněl okolnosti vzniku tohoto hudebního ansámblu a vyvolal tichou vzpomínku na jeho zakladatele Jiřího Bělohlávka.

Celkově byl koncert nejen oslavou klasické hudby, ale také hlubokým zamyšlením nad jejími historickými a emocionálními kontexty. Prague Philharmonia opět prokázala, proč patří mezi přední orchestry, a Langréeho dirigentský styl přinesl do sálu jedinečnou atmosféru. Obzvláště sympatické bylo jeho gesto, kdy ukázáním partitury do publika vyjádřil, že bouřlivé ovace patří nejen jemu a hráčům, ale jsou rovněž holdem nesmrtelným skladatelům.

Mozart. Strauss. Beethoven
24. listopadu 2024, 19:30 hodin
Dvořákova síň Rudolfina, Praha

Program
Wolfgang Amadeus Mozart: La clemenza di Tito, předehra k opeře, KV 621
Richard Strauss: Metamorfózy, TrV 290
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 3 Es dur „Eroica“, op. 55

Účinkující
Prague Philharmonia
Louis Langrée – dirigent