Koncert Collegia Marianum 7. 5. v Refektáři kláštera dominikánů v Praze připomněl jednu hudebně významnou událost. Před 265 lety, na den přesně – 7. května – se sešli na dnes již neexistujícím zámku v Postupimi dva velcí muži: král Fridrich II s Johannem Sebastianem Bachem. A během královské audience hudbymilovný Fridrich zadal Bachovi vlastní téma, aby se přesvědčil, jak na něj dokáže improvizovat. Bach obstál velmi dobře a navíc si téma zapamatoval a po návratu domů jej zpracoval ve svůj slavný cyklus Hudební obětina. V cyklu kánonů, fug, ricercarů a triové sonáty předvedl ve vrcholné formě všechny technické možnosti kontrapunktického zpracování tématu, je to vysoká škola barokní kompozice. 
Na večeru zazněl z Hudební obětiny Canon perpetuus á 4 „Quaerendo invenietis“ a Triová sonáta c moll, která je považována za jedno z nejmodernějších děl v Bachově cyklu. Úvodní Královské téma (Super Thema Regium, jak zněl motiv celého večera) zahrálo Collegium v plném počtu pěti členů: dvoje barokní housle (Lenka Torgersen a Vojtěch Semerád), barokní violoncello (Hana Fleková), cembalo (Sebastian Knebel) a barokní příčná flétna (Jana Semerádová, umělecká vedoucí souboru). Zvuk tohoto komorního seskupení v optimální akustice refektáře překvapil svou plností a mohutností. Ve spojení se slavnostním koncertantním stylem Bachova díla to budilo dojem, že slyšíme mnohem větší a barevně bohatý soubor. Velká triová sonáta pak zaujala technickou náročností variací, které soubor zvládal velmi bravurně a s elánem.
Také další autoři tohoto večera pocházeli z prostředí Fridrichova dvora: Carl Philipp Emanuel Bach byl dvorním cembalistou krále a právě za ním přijel otec Bach do Postupimi na návštěvu, kdy došlo k výše popsané příhodě. Z jeho díla nám soubor představil půvabnou Sonátu c moll pro dvoje housle a continuo „Sangvinik a melancholik“. Tlumený a něžný hlas 1. houslí (Lenka Torgensen) se tu střídá s veselým a průrazným hlasem 2. houslí (Vojtěch Semerád) v jakoby rozhádaném dialogu. Nakonec se oboje housle rozezní naplno (bez sordiny) v jásavé souhře, zaženou chmury a závěr skladby jakoby prozáří sluneční paprsek usmíření. Je to skladba na svou dobu značně inovativní, plná rozháraných emocí, zámlk a přerušených motivů, ukázka originálního citového kompozičního stylu Bacha mladšího. Skladatel svůj přístup popsal i v teoretickém díle Studie o správném umění klavírní hry, kde tvrdil, že stejné emoce musí autor prožívat, má-li je vyjádřit. Tedy princip již preromantický. Na krále však jeho styl, který předběhl dobu, neudělal dostatečný dojem a nedoceněný Carl Philipp Emanuel Bach z jeho dvora později odešel do Hamburku.
Cellistka Hana Fleková, která v zápalu hry své kolegy v uvedené sonátě občas zvukově zastínila, dostala v následujícím čísle programu sólový prostor. Uvedla slavné Bachovo Preludium z cellové Suity č.1 G dur a zahrála jej velkým tónem, s mistrovským nadhledem, citem a vybroušeným barokním přednesem. Sklidila značný aplaus publika jinak spíše decentního.
Posledním objevem večera byla Sonata da camera G dur Johanna Gottlieba Janitsche, dvorního basisty a oblíbence krále Fridricha. Jak podivuhodný a osobitý styl tento skladatel polského původu představuje! Odlehčený, plný jemných barev, drobných figurací a ornamentů, připomínajících ptačí trylkování, plný zajímavých rytmických figur a někde možná i s náznaky lidového melodiky. Vynikající práci zde odvedl Sebastian Knebel (cembalo), ale všichni členové kolegia projevili velké zaujetí pro tohoto autora, jehož považují momentálně za svůj nejzajímavější objev. Tímto slovem lze ostatně zhodnotit celý koncert Collegia Marianum – jejich večery jsou objevné, stylově pestré, neunavují bezduchými vykopávkami z barokních archivů, ale přinášejí jen skutečně mistrovské kousky.
Barokní podvečery
Super Thema Regium
Královské téma pro Bachovu Hudební obětinu
(J. S. Bach, W. F. Bach, C. P. E. Bach, J. G. Janitsch)
Lenka Torgersen (barokní housle)
Vojtěch Semerád (barokní housle, viola)
Hana Fleková (barokní violoncello)
Sebatian Knebel (cembalo)
Jana Semerádová (flauto traverso)
7. května 2012 Praha Refektář kláštera dominikánů
