Čtyřikrát bravo! Požitek ze hry mladých interpretů na Dvořákově Praze

Bylo by nespravedlivé někoho z protagonistů včerejšího koncertu upřednostnit. Během celého večera se snoubila virtuozita s muzikálností, dokonalost s kázní, mladistvý elán s přirozeností a zejména s požitkem z hudby. Z mladých umělců zářila radost z toho, že mohou vystoupit před publikem v Rudolfinu. Pro posluchače, kteří přišli sledovat zvuk varhan (ty se rozezní v sále jako sólový nástroj málokdy), rejstříky a barevnost lesního rohu, poslechnout si málo hraný houslový repertoár i témbry tenoru v kombinaci s varhanami, byl večer lahůdkou. Velkou poctu nutno vzdát dramaturgii festivalu, která neváhá zařadit současnou hudbu a zejména aktivně podpořit mladé vynikající umělce. Těm včerejším bylo méně než třicet let a pro jejich umělecký růst jsou tyto příležitosti nedocenitelné.

Varhaník Pavel Svoboda dokázal v dílech Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka a v doprovodech, že je rytmicky precizní a i v náročných vícehlasých pasážích mimořádně muzikální. Jeho interpretace Preludia a fugy a moll měla dramatičnost, ukázala virtuozitu hry na basový pedál a fuga byla doslova elektrizující.

Sympatická Kateřina Javůrková nabídla jak v Opusu 239 Ernesta Křenka opulentní hostinu témbrů a barev, tak i v úplně zhasnutém sále hypnotizovala publikum magií hudby Appel interstellaire (Mezihvězdného volání) Oliviera Messiaena. Tma navodila intenzivní vnímání jak virtuozity, tak hudebních obrazů vnikajících do duše každého posluchače.

Houslistka Olga Šroubková si dala nelehký úkol provést bez jakéhokoliv rozehrání Sonátu pro sólové housle g moll Eugèna Ysaÿe. Byla dokonalá ve dvojhmatové hře, krystalické tercie, sexty a zejména decimy zářily v prostoru jako hvězdy. V díle charakterizovaném silnými dynamickými kontrasty prokázala smysl pro linii a na její tváři bylo vidět hluboké emocionální zapojení i půvabná radost z hudby.

Petr Nekoranec ve všech skladbách ukázal nádhernou modulaci tenorových rejstříků. Že je právem ceněn, dokázal v duchovních skladbách druhé poloviny večera. Z díla skladatele Jiřího Najvara bych více ocenil Ubi caritas než Ave Maria. Tenorová hvězda, která dozrává koncert od koncertu, si je jistá v interpretaci Johanna Sebastiana Bacha a dovede skromně a intenzivně zprostředkovat hloubku Dvořákovy hudby. Čtyřikrát bravo!!!!

Hodnocení autora glosy: 95 %

 

Dvořákova Praha 2017
Debutový den
Pavel Svoboda (varhany)
Olga Šroubková (housle)
Kateřina Javůrková (lesní roh)
Petr Nekoranec (tenor)
22. září 2017 Rudolfinum – Dvořákova síň

program:
Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga a moll, BWV 543
Ernst Krenek: Opus 239 (pro lesní roh a varhany)
Antonín Dvořák:
– Preludium D dur z B. 302
– Fuga g moll z B. 302
Eugène Ysaÿe: Sonáta pro sólové housle G dur, op. 27, č. 1
Olivier Messiaen: Appel Interstellaire
Jiří Najvar: Ave Maria
Johann Sebastian Bach: Magnificat: Deposuit Potentes
Antonín Dvořák:
– Biblické písně: Slyš, ó Bože, slyš modlitbu mou
– Biblické písně: Hospodin jest můj pastýř
Jiří Najvar: Ubi caritas

www.dvorakovapraha.cz