Mozartovy árie pro dechy na saském Oybině
Na hudební scéně nepůsobí soubor Harmoniemusik Sesto dlouho. Pod vedením fagotisty České filharmonie Ondřeje Šindeláře se jeho členové hrající na autentické dobové nástroje snaží rozšířit rodinu umělců, kteří se věnují poučené interpretaci. Ve svém zvuku se klarinetistky, hornisté a fagotisté souboru snaží docílit projevu, který co nejvíce odpovídá době vzniku prováděných děl. Nyní, jak napovídá název programu, se mělo docílit exkurzu do doby Mozartovy. Na Mozarta pod hvězdami, jak avizoval program, však bohužel nedošlo. Kvůli nepřízni počasí se totiž koncert nemohl odehrát v ruině někdejšího kostela na skále nad Oybinem, nýbrž v překrásném skalním kostele, který se nachází pod vrcholem.
Tato jistější suchá varianta jistě večer do velké míry ovlivnila. Skalní kostel (Bergkirche) je kostel s dřevěným obložením stěn i stropu. Boky kostela lemují dvě patra dřevěných ochozů a lavice, respektive hlediště stupňovitě klesá, což zaručuje dobrý výhled všem divákům. Kdyby si člověk odmyslel hlavní oltář kostela, vypadal by interiér jako divadlo z konce 18. století, tedy pro mozartovskou stylizaci jistě krásný prostor. Zvukově ale tento výrazně dřevěný prostor příliš muzikantům nekonvenuje. Dřevěné obložení zvuk pohlcuje a akustika zde není nijak závratná. Hudba zde prakticky nerezonuje a zní velmi suše. Spousta energie, kterou ze sebe muzikanti vydávali, tak byla pohlcena za cenu polovičního efektu. I kontrabas jako by neměl namazáno, řekl by jeden, zkrátka v prostoru nerezonoval.
Programem koncertu byla résumé z třech Mozartových oper, které byly v aranžmá Georga Kaspara Sartoria přepsána pro dechový ansámbl. Soubor Harmoniemusik Sesto si z této práce vybral stěžejní árie, které Ondřej Šindelář také okomentoval. Večer začal předehrou k Figarově svatbě. Vzhledem k popsaným zvukovým zkušenostem bylo zřejmé, že hudebníci nedostanou nic zadarmo, což ale nijak neumenšovalo jejich úsilí o kvalitní provedení. Následovaly jednotlivé árie.
Po této části programu následoval obdobně vystavěný průřez operou La clemenza di Tito. Snahou Ondřeje Šindeláře bylo opět diváky operou slovně provést, což ve svém důsledku působilo poněkud zdlouhavě, ačkoliv to bylo lepší, než když výklad vstupoval do programu po jednotlivých áriích. Především si ale část diváků na dřevěných ochozech celkem sobecky uvědomila, že je program neoslovuje a za hlasitého vrzání dřevěných podlah během výkladu Ondřeje Šindeláře opouštěla kostel. To bylo opravdu nemilé a pozitivní vzrušení, kterou Mozartova hudba zpravidla přináší, se pomalu vytrácelo. Při provádění árií z La clemenza di Tito se dalo díky tomu, že jejich sled nebyl přerušovaný mluveným slovem, lépe zaposlouchat. Hudba prováděná Sestem se k posluchači propracovávala intenzivněji a lépe k němu promlouvala, než v první části koncertu. Dalo se lépe ponořit do hudby a Sartoriových aranžmá. Nyní se soubor rozehrál, přestal bojovat s prostorem, přistoupil na jeho podmínky a předváděl, co uměl, tedy hrál ve slušném tempu a s radostí přiměřenou akustickým podmínkám. Dokonce bylo možné hovořit i o výrazu. Ale zvuk byl pořád jako na zkoušce v obývacím pokoji a ne jako v koncertním sále. A tak se stalo pro mě něco nečekaného, měl jsem Mozartových oper pro tu chvíli a večer celkem dost. Nechci se ovšem rouhat.
Nastal však čas ještě na poslední programovou část, jíž byl průřez operou Don Giovanni. Tato část byla přiměřeně rozverná, zpěvná a asi by se mi z celého programu líbila nejvíce. Jednotlivé části ale opět lemovala průvodní slova uvedení do děje, což byl možná přestupek proti rytmu a dynamice hudební performance, z hudebního představení to činilo cosi jako výchovný koncert.
Mozartovskému večeru v podání Harmoniemusik Sesto by možná přispěl širší dramaturgický záběr, který sliboval program před svou změnou. Takto árie stíhala árii. Ať mi interpreti prominou, ale árie jsou nejkrásnější zpívané, jejich instrumentální provedení je při komorním nastudování zajímavým zpestřením, ale asi bych na tom nestavěl celý program.
Hodnocení autora recenze: 60 %
Lípa Musica – Mozart pod hvězdami
27. srpna 2022, 20:00 hodin
Burg und Kloster Oybin
Program:
W. A. Mozart / arr. J. K. Sartorius
La Nozze di Figaro:
Sinfonia
Cinque dieci, venti
Se a caso madama
Se vuol ballare, signor Contino
Non piu andrai
Susana, via sortite
La Clemenza di Tito:
Come ti piaci imponi
Del piu sublime soglio
Deh se piacer mi vuoi
Torna di Tito a lato
Ah, grazie si rendano
Don Giovanni:
Ah, chi mi dice mai
Giovinette che fate all´amore
Ho capite, signor, si
La ci darem la mano
Eh via buffone
Vedrai carino
Účinkující:
Harmoniemusik Sesto: Ludmila Peterková, Marjolein de Roos – klarinety, Ondřej Šindelář, Kryštof Lada – fagoty, Jiří Tarantík, Petr Šálek – lesní rohy
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
