Dvořák a Brahms v Brně podruhé: Změna programu i sólistky

  1. 1
  2. 2

Zatímco druhá symfonie na minulém koncertě působila místy trochu roztahaně, tematicky nepříliš výrazně a s ne zcela zvládnutým formálním rozvržením, o necelých devět let mladší čtvrtá symfonie je již vyspělým dílem sebevědomého autora. A také filharmonie pod Daviesovou taktovkou hrála se značně větším zápalem, přesvědčivěji, vášnivěji a energičtěji, jako by se posledně s Dvořákem jen opatrně seznamovala, aby dnes zahrála se stoprocentním nasazením a pochopením. Tónina d moll samozřejmě chtě nechtě nutí ke srovnání se skladatelovou Symfonií č.7, op. 70. A ačkoliv je jasné, která z obou skladeb by z tohoto hypotetického střetu vzešla jako vítěz, dravý dramatismus „Sedmičky“ je slyšet už v hlavním tématu první věty jejího staršího příbuzného. Dojmu jistě prospělo i takřka perfektní rytmické provedení orchestrálních hráčů. S tím pak kontrastovaly krásně provedené legatové linie ve smyčcích a dřevech ve zklidněném tématu vedlejším. Provedení, podobně jako další vypjatá místa ve skladbě, bohužel opět trochu utrpělo zvukovými dispozicemi sálu, v němž se při plném obsazení a vysoké dynamice ztrácí skupina dřevěných dechových nástrojů – zvláště když žestě důsledně dodržují Dvořákem předepsané akcenty.

Alexander Ullman, Dennis Russell Davies (zdroj Filharmonie Brno, foto Jan Prokopius)
Alexander Ullman, Dennis Russell Davies (zdroj Filharmonie Brno, foto Jan Prokopius)

Druhá věta začíná možná vůbec nejoriginálnější plochou celé symfonie – hlavní téma zazní pouze v dechových nástrojích v kombinaci klarinetů, fagotů, lesních rohů a trombónů. Výsledkem je zvláštní zvuková barva, která nejvíce evokuje zvuk kostelních varhan, tedy nástroje, s nímž byl Dvořák intenzivně sžit (v době komponování této skladby se živil jako varhaník v pražském kostele sv. Vojtěcha). Škoda, že si autor vyčerpal svůj nejlepší nápad hned na úvod – atmosféru prvních minut věty se orchestru i přes velké úsilí (zejména violoncellové sekce) nepodařilo zopakovat. Následovalo Scherzo, které původně vzniklo jako samostatná skladba a které v premiéře zaznělo hned krátce po dokončení na jaře 1874 pod taktovkou Bedřicha Smetany. Brněnští filharmonikové působili, že si větu užívají do poslední noty, od razantní energie hlavní melodie až po imitaci tureckého pochodu (s pikolami, trianglem, činely a velkým bubnem) ve středním dílu.

Závěrečné Finale pak ukázalo, že výměna klavírního koncertu v první polovině večera vlastně koncepci večera příliš neuškodila. Nejen, že Dvořák i Grieg k sobě měli kompozičně blízko (oba klasicizující romantici, oba výrazně těžili z dědictví národní hudby), ale bylo by možné zde najít styčné body i v některých konkrétních bodech: lidová tanečnost hlavního tématu (jehož bujarost může připomínat i finále Beethovenovy Symfonie č. 7 A dur, op. 92), lyrický čtyřhlas vedlejšího tématu ve smyčcích nebo přítomnost a hojné užívání melodického motivu sestupu z tóniky na dominantu přes sedmý stupeň (zde d-cis-a), který je důležitým prvkem v Griegových skladbách (například a-gis-e v úvodu první věty nebo f-e-c v lyrickém tématu věty třetí ve výše zmiňovaném Koncertu a moll). Extatický, byť možná trochu natahovaný triumfální závěr v D dur uzavřel celý večer pozitivní notou.

Je otázkou, s jak moc pozitivní náladou odcházeli posluchači po koncertě domů. Nelze nemyslet na to, že zatímco zde krásná hudba naplňuje koncertní sály, jen o několik stovek kilometrů dál se střílí v ulicích a civilisté prchají ze svých domovů, nebo se ukrývají v podzemních krytech, zatímco my se po koncertě vrátíme do klidu a bezpečí našich postelí. Jinde se lidem ze dne na den, ne-li z hodiny na hodinu, hroutí představa jistoty stabilního světa. Koncert filharmonie začal Silvestrovovým sugestivním lamentem, jehož text byl kromě promítání během samotné produkce otištěn v narychlo aktualizovaných programech. Je příhodné, aby tato recenze citací zhudebněné básně Tarase Ševčenka (v překladu Zdenky Bergrové-Vovsové) také skončila.

Sbohem, světe, sbohem, země,
nelaskavý kraji.
Teď svou žízeň a svou trýzeň
za oblaky tajím.
A ty, moje Ukrajino,
má nešťastná vdovo,
někdy zaletím si k tobě
z mračen na rozhovor.
Na rozhovor, na poradu
zádumčivou, vroucí,
jako hustá rosa padnu
na zem o půlnoci.
Sbohem, světe, sbohem, země,
nelaskavý kraji.
Teď svou žízeň a svou trýzeň
za oblaky tajím.

Dvořák & Brahms II
25. února 2022, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno

Program:
Edgar Hagerup Grieg – Koncert a moll, op. 15
Antonín Dvořák – Symfonie č. 4 d moll, op. 13

Účinkující:
Tomáš Šelc – basbaryton
Alexander Ullman – klavír
Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments