Faith: když se umění stane vírou a selže

  1. 1
  2. 2

A zatím v levé části jeviště strhává naši pozornost druhá, starší tanečnice. Její postava je již symbolem zmařeného osudu, neupravená v roztrhané zaprášené baleríně, popírá svou vlastní přítomností estetiku klasického tance. Je současně jeho symbolem i negací. Její part vnáší do inscenace prvek absurdity, třeba exaltovaným procvičováním druhého port de bras, které se na zemi zvrtne v plavecké pohyby. Obě tanečnice chvílemi sjednocují své pohyby a jejich dynamiku, aby tím vyniklo jejich propojení. Oddělené světy obou žen se protnou v okamžiku, kdy se mladší alter ego připojí ke své společnici v potemnělém prostoru. Roztáčí společně v kruhu jakýsi pojízdný stůl, střídavě každá v roli té, jež pohyb konstrukce iniciuje, a v roli té, jež se nechává pohybem unášet. Je to snad neúprosný osud, kvůli kterému se chtě nechtě točíme v kruhu a opakujeme život svých předchůdců? Z tohoto sevření není východiska jinak než tragickou cestou… A nakonec zbude po umělci jen výčet rolí, které lze úsečně vyjmenovat jako inventární kousky kancelářského vybavení. Melancholická hudba skupiny Bohren jen umocňuje vážný tón inscenace, která končí záběrem na pootevřené okno, vstup do jiného světa.Inscenace je silná, ale snaží se obsáhnout velkou šíři témat, která se o sebe chvílemi vzájemně tříští. Není zdaleka tak kompaktní jako předchozí titul S/He Is Nancy Joe ověnčený mezinárodními cenami. Na první pohled se dokonce zdá, že Faith není o strachu ze ztráty víry v život a umění, ale spíše o strachu ze stáří, který je v tanci a tanečnících zakořeněný mnohem víc než v jakémkoli jiném oboru. Že nepojednává ani tak o okamžiku, kdy se člověk odhodlává odejít ze života, ale o okamžiku, kdy propásl vhodný čas odejít ze scény. Dnes a denně opouští výkonní taneční umělci svou profesi, když dospějí k hranici, kterou jejich uměleckému životu vytyčila společnost svojí estetikou, požadavky a očekáváními. Jsou to příběhy klidné i dramatické, příběhy mnohdy plné ztracené důstojnosti, nevděku a zapomnění… Ale přesto jsou tragédie spíše výjimkou. Ano, už z názvu inscenace je divákovi jasné, že téma je jiné, ale vizuální dojem je takto přímočarý. Představení je drsně realistické, je působivé, v mnoha směrech jde o žeň esteticky vybroušených obrazů, ale nepotkává se vždy s tématem, které si vytyčilo. Kontrast mezi mládím a zralostí, krásou a ošklivostí odvádí pozornost jinam, než bylo zamýšleno. Podle Miřenky Čechové představuje postava ztvárněná Miltnerovou „princip drilu a baletu“, zatímco autorka kontrast, touhu po osvobození. Nakonec se osvobodí obě. Jen divák zůstává v hledišti jaksi bez prožitku blahodárné katarze.

Hodnocení autorky recenze: 75 %

Faith
Scénář, režie, výtvarný koncept: Miřenka Čechová
Choreografie a interpretace: Miřenka Čechová, Andrea Miltnerová

Hudba: Bohren und der Club of Gore
Sound design: Matouš Hekela
Light design: Martin Špetlík
Scéna: Jakub Tauš, Petr Boháč
Kostýmy: Judy Hansen
Stage manager: David Prokopič
Produkce: Judita Hoffmanová
Produkce USA: Nancy Snider
Premiéra 17. února 2014 Divadlo Ponec Praha
(psáno z reprízy 18. 2. 2014)

www.tantehorse.cz
www.mirenkacehova.com
www.divadloponec.cz

Foto Martin Mařák

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Faith -Čechová/Miltnerová (Tantehorse)

[yasr_visitor_votes postid="94367" size="small"]

Mohlo by vás zajímat