Filharmonie Brno s Mahlerem, Paganinim a Netopilem v Litomyšli

  1. 1
  2. 2
V úterý 27. června vystoupila na Národním festivalu v Litomyšli Filharmonie Brno. Je pátým symfonickým orchestrem na této prestižní události, který se představil na druhém zámeckém nádvoří v letošním již devětapadesátém ročníku. Pokud ovšem nepočítám do tohoto čísla včerejší atraktivní koncert Budapešťského cikánského symfonického orchestru, jenž ale nemá nástrojové obsazení klasického symfonického koncertního typu, hraje v aranžmá a amplifikován silně do prostoru byl svou pozicí v rámci celého litomyšlského festivalu originální relaxací repertoárově i obsazením, takříkajíc sui generis (svého druhu), spontaneitou projevu však navazoval na předchozí příjemný večer.
Tomáš Netopil, Filharmonie Brno – Smetanova Litomyšl 27. 6. 2017 (zdroj Smetanova Litomyšl / foto František Renza)

Filharmonie Brno je historicky vzato jedním z našich tradičních symfonických těles s dlouhou historií. Do Litomyšle přijela tentokráte s dirigentem Tomášem Netopilem a programem tvořeným První symfonií D dur Gustava Mahlera a Houslovým koncertem číslo 1 D dur Niccola Paganiniho, pro jehož sólový part byl získán renomovaný umělec světového věhlasu – Shlomo Mintz, narozen v Moskvě, občan Izraele, kosmopolitní typ umělce na zenitu sil.

První polovina atraktivně programově postaveného večera patřila Niccolò Paganinimu, jehož houslová virtuozita je charakteristická pro dobu velkých mistrů, činných přímo na poli virtuózní interpretace a zároveň vyvíjejících činnost skladatelskou. Paganini vystoupil již ve třinácti letech coby „zázračné“ dítě (tedy roku 1795), od svých šestnácti let pak sklízel vavříny. Zvládl ve své době nejvyšší technické problémy nástroje jako flagoletové dvojhmaty, dvojhmatové pasáže v krajním rozpětí či rychlá střídání pizzicata levé ruky s hrou coll’arco. Virtuozita byla obrazem jeho doby, odkaz vídeňských klasiků představuje jen určitý úsek dobové produkce, byť dnes, v pohledu zpětným zrcátkem, se nám jeví dominující. Pro soudobé houslisty je jistě tvorba Paganiniho obrovskou výzvou především technického rázu, málokde lze ukázat takovou míru ryzího technického perfekcionismu jako právě zde.

Houslista Shlomo Mintz je v šedesáti letech na zenitu sil, možná krůček za ním. Fyziologický proces stárnutí organizmu postihuje mimo jiné i prsty, které již nemusí mít onu fantastickou míru stoprocentní pružnosti let uplynulých. Pokud maestro mohl rozezpívat na svých vzácných houslích lyrické, kantabilní části Paganiniho koncertu, byl stále výtečný svou vysokou tónovou kvalitou, plastikou frází a jedinečností krásně plynulého legáta. Ve virtuózních rychlých pasážích, kde jde u Paganiniho především o ukázání maxima pohotovosti prstů v jejich velkém rozpětí, ne tak o hudbu samu, již tak stoprocentní nebyl. Kdyby byl volil raději houslového Beethovena nebo Mozarta, byla by to patrně lepší volba. Navíc Paganiniho koncert ryze hudebně není v orchestrální sazbě příliš zajímavý, má čistě doprovodnou funkci. Filharmonie Brno v doprovodu po nesoustředěném vstupním akordu hrála pod vedením dirigenta Tomáše Netopila solidně, plnila roli funkčního partnera houslisty nenápadně, neokázale, ale spolehlivě.

Gustav Mahler je velkým dramaturgickým kontrastem vůči první polovině večera. Což je výborné, zákon kontrastu je v dramaturgii účelný, ba nutný. Mahler byl velký syntetik epochy středoevropského pozdního romantismu, který ale zároveň otevřel zcela novou dobu, dovolává se ho například i takový Schönberg, ale i Šostakovič. Narodil se v židovské, německy mluvící rodině tehdejšího Rakouského císařství a byl svým učitelem Antonem Brucknerem pokládán za největšího rakouského skladatele symfonické tvorby. Čechy mají od počátku k Mahlerovi kladný vztah, krom mnoha jiného bych rád připomněl nahrávky všech jeho symfonií Václavem Neumannem v jeho éře s Českou filharmonií, ale rovněž silný vztah Jiřího Bělohlávka k Mahlerově tvorbě.

Tomáš Netopil byl Bělohlávkovým studentem na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění, v současnosti působí jako generální hudební ředitel operního souboru v Essenu (symfonický orchestr je zároveň koncertní i divadelní, jak bývá ostatně v Německu i Rakousku dobrým zvykem). Netopil je jednou z předních dirigentských hvězdných nadějí českého nebe. Vedl filharmonii jistě, je to dirigent s rytmickým citem, jasně čitelného a přehledného dirigentského gesta, které nezapře gestickou exaktnost Bělohlávkovu, dbá slyšitelně na spektrum dynamiky, přichází i s pevnou tektonickou koncepcí. Zkoušel v Litomyšli pilně, soustředěně, na akustické zkoušce nechal zaznít celou symfonii, nic nekrátil, naopak zkoušku časově přetahoval.

Bohužel, v první větě symfonie, která začala z velmi důsledných pian, přišla náhle v nadsázce Beethovenova Sturm und Gewitter a dynamika byla hlukem silné bouře, bohužel, zastřena jako u vstupní České filharmonie, kde se totéž přihodilo ve třetí větě Brahmsova koncertu. Druhá věta již mohla při utišujícím se dešti plněji vyznít, velmi se mi líbila volbou temp a jejich proměnami, promyšleným frázováním ve smyčcových nástrojích. Vynikalo hobojové sólo nejen zde, ale i v dalších vstupech. Lidová nota energičnosti nepřešla Netopilovi nikde do vulgárního charakteru zvuku, zachovala si všude zvukovou kultivovanost v duchu přísných vídeňských tradic. Lesní rohy si vedly sympaticky jistě. Na začátku třetí věty zaujalo koncentrovaně zahrané sólo kontrabasu předepsané Mahlerem non vibrato, což bylo zřetelně dodrženo. Krásným zvukem a plastikou frází opět zaujalo navazující hobojové sólo, velmi dobře si vedly fagoty a klarinety v choulostivých dynamických místech, odvíjejících se v důsledném pianovém charakteru. Půvabná melodická věta je de facto hudební groteskou, líčící pohřeb myslivce podle obrazu Myslivcův pohřeb, kdy jedni želí ztráty a druzí (lesní zvěř) se naopak velice radují…

Groteskní průvod dechovky byl ve své stylizaci dirigentem vtipně výrazově vyhmátnut tempickými proměnami i dynamikou, možná až příliš často úzkostlivě drženou ve spodních dimenzích. Výborně se ale touto snahou podařilo dirigentovi předpřipravit si na velké ploše tektonicky vrchol celé symfonie, jenž vyzněl v plném, až opravdu titánském duchu, v souladu se zajímavým názvem, který se této skladbě někdy dává. Pochvalu zasluhuje celá žesťová sekce, kterou dirigent ve finále částečně postavil, aby zvuk nástrojů břeskněji pronikal do velkého prostoru auditoria.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Filharmonie Brno -T. Netopil & S. Mintz (Smetanova Litomyšl 2017)

[Celkem: 15    Průměr: 3.6/5]

Související články


Napsat komentář