Marek Kopelent: “Generace?”

  1. 1
  2. 2
O knize Jana Vičara a kolektivu „Generace? Česká skladatelská generace sedmdesátých let 20. století v odstupu čtyř desetiletí“, kterou vydalo Nakladatelství AMU v roce 2018, se zamýšlí hudební skladatel, klavírista a publicista Marek Kopelent.
Témata:Jan Vičar
Jan Vičar a kolektiv: Generace? Česká skladatelská generace sedmdesátých let 20. století v odstupu čtyř desetiletí, NAMU, Praha 2018

Nejsem muzikolog, a proto mi nepřísluší publikovat soudy nad touto knihou s hlediska profesionála. Nicméně se mi stále vtírá otázka, jak ocenit záměr a obsah takové práce už jenom v souvislosti s autorstvím: pod jménem autora Jan Vičar se krčí dodatek „…et alii“, zatímco podíl autora na objemu tištěného je zhruba pouhých 53 procent. Ostatní texty, názory a sdělení dodali oslovení mladí kolegové v roce 1983 v anketě nazvané Estetické názory mladých skladatelů, kterou sestrojil Jan Vičar a zopakoval s přibližně stejnými autory v roce 2017 v Hudebních rozhledech.

V anketě, která má být jádrem knihy, autor položil 18 otázek různé kvality. Od otázek typu „Jaký měl pro vás význam Svaz českých skladatelů a koncertních umělců a Aktiv mladých?“ nebo  „Co rozumíte angažovaností v hudbě?“ či  „Co soudíte o nové programovosti v hudbě?“ až po „Jak řešíte problém taneční věty v cyklické formě“  nebo  „Může soudobá vážná hudba přinášet radost?“  či „Jak se bude podle vašeho názoru dále vyvíjet česká hudba a jak bude vypadat vážná a populární hudba ve střední Evropě za dvacet let?“

Tuto anketu a její obsah anticipuje autor v úvodu a ještě analyzuje v samostatné kapitole a připojuje k ní další, která je jakýmsi záznamem tzv. Besedy a názorů příslušníků generace 70. let především na téma význam a obsah pojmu soudobá skladatelská technika. (Průběh této besedy bych označil za smysluplnou a vlastně nejužitečnější část knihy.) Na ni navazují stati některých skladatelů a muzikologů té generace volně související s tématikou knihy, které byly  příležitostně už publikovány jinde.

Tolik zhruba o obsahu uvedené knihy. Co mě tedy vede ke kritickému jejímu hodnocení? V jedné větě: Autor hledá pomyslnou jednotu jedné generace, vymezené ročníky 1940- 1957 a zcela zřetelně se přitom vyhýbá jednoznačné přesvědčivé charakteristice situace v české společnosti v období tzv. normalizace, v níž tato generace uzrávala, a tvrdým dopadům kulturní politiky komunistického režimu na uměleckou scénu. Po pročtení knihy člověk nabude dojmu, že to je autorovým záměrem. Mohu se domnívat, že třeba proto, aby dokumentoval zásadu, že vědecká práce se nemá politizovat. Jak pošetilé! Autor se pak diví, že „na rozdíl od populární hudby,  která měla svůj underground, a ten byl po roce ´89 plně rehabilitován, se v oblasti hudby vážné s ohledem na některé personální restrikce (!) v době normalizace dospělo až k simplifikující rovnici: soudobá vážná hudbaSvaz českých skladatelů a koncertních umělců – kulturní politika ÚVKSČ – totální ideologický a politický diktát“.

Lidé a jejich činy jsou tu líčeni a posuzováni v jakémsi vymezeném světě mladé generace, kde se snad ani nedbá toho, že ho obklopuje reálný svět probíhající  regenerace komunistického diktátu. Pan Vičar postupuje kapitolami obezřetně, tak, aby se pokud možno vyhnul v mnoha možných souvislostech střetu s tvrdou realitou. Je to zcela průhledné, a když už je nutné se v konkrétních případech dotknout oné reality, tak jsme svědky lavírování mezi možností pojmenovat konkrétní situaci pravdivě nebo tu pravou podstatu věci zahalit do rádoby sofistikovaných pojmů a sousloví.

Budu texty knihy procházet a nabízet příklady na vybraných ukázkách:

V době normalizace byla preferována soudobá vážná hudba jako „potenciální společenský, humanizující, a tedy nadindividuální jev…“ (MK: rozumí tomu někdo?)

„…politika v 70. a 80. letech zasahovala do oblasti mladé tvorby spíš okrajově () nicméně bylo pochopitelnou snahou (mladých autorů) prosadit se i politikou SČSKU: v oblasti tvorby bylo odmítáno příliš individuální, nesrozumitelné, privátní pojetí hudby (MK: úporná snaha zamlžit podstatu normalizace v hudbě novými slovními koncepty)

„… společenské pojetí (tvorby) bylo v sedmdesátých letech souladné s celkovou ideově tvůrčí koncepcí nově ustanoveného SŠKU a jeho Aktivu mladých…“

„… většina autorů podvědomě či spontánně preferovala model sociogenní soudobé hudby…

lidový posluchač… přeskupení osob a společenských pozic“ (MK: půvabné pojmenování prověrek a vyhazovů po okupaci 1968 – rovněž  personální restrikce!)

Z ankety vyniknou sousloví: „odmítám různé módní vlny… zavadil jsem o dodekafonii, aleatoriku atd. … snažím se o náročnou sdělnost (?!) … novodobé techniky … palčivé problémy doby…“

V knize se vůbec nedostalo na pravdivé zhodnocení postavení a úlohy SČSKU v této souvislosti a nikdo z té generace jakoby nepocítil záludnou roli Aktivu mladých  jak si tuto generaci zavázat možnostmi veřejné seberealizace členů a tak ji mít pod kontrolou. Že to nikdo neučinil v první anketě z roku 1982, by se snad dalo pochopit, ale v té z roku 2017 kromě autorů jako byli Lukáš Matoušek, Vlastislav Matoušek, Miloš Haase, Jan Jirásek a možná ještě někdo další, jsem žádný výrazný odstup od této hlídací instituce nenašel. Příslušníci generace rostli v době, kdy některým kolegům starší generace stát omezoval nebo úplně znemožňoval účast na veřejném kulturním životě a  tak museli o tomto útisku vědět. Kdo však z ní se proti tomu postavil? Hle, jednoduchá odpověď: všichni byli svým způsobem vězni pod dozorem příslušných institucí. Takový relativně ucelenější pohled na tu dobu v souvislosti s daným tématem není v knize nic. Proč asi?

Nakonec ukázka z příspěvku Petra Grahama „Skladatel v současném světě“, kterou si nemohu odpustit. Nevím, ale chápu text jako reflexi ne-li přímo překlad nějaké práce z intelektuálního západního světa. Zde jsou sentence, které chvílemi děsí, chvílemi i pobaví, což je podmíněno naší historickou zkušeností:

 

Reklama
  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na