Gumoví medvídci sice zůstali jen na plakátu, ale nevadí: Orffovy jednoaktovky mají po premiéře

Čtenáři Opery Plus blogují Zpráva o tom, že Národní divadlo uvede dvě Orffovy aktovky Chytračka a Měsíc, nebyla vzhledem ke v&scaron;eobecně známé lásce &scaron;éfdirigenta Národního divadla Petra Kofroně k hudbě dvacátého století zas tak překvapivou informací, nicméně jedinečnost tohoto nápadu netřeba komentovat – jak v rámci (mimochodem velmi zajímavého) dramaturgického úvodu před představením zmínil dramaturg Ondřej Hučín, Chytračka byla v Praze uvedena jen jednou, nová inscenace Měsíce je dokonce pražskou premiérou. Přímo v historické budově Národního divadla jsou nyní obě operní pohádky inscenovány dokonce vůbec poprvé. A to v českém, vý&scaron;e zmíněným Ondřejem Hučínem aktualizovaném překladu Jiřího Jorana – což je (i vzhledem k pozoruhodné úrovni přebásnění) jistě dobrým tahem, zvlá&scaron;tě pokud vedení divadla počítá s hojnou náv&scaron;těvností dětských diváků, kteří se po zhlédnutí Čarokraje či Jeníčka a Mařenky chtějí v rámci operního světa posunout zas o nějaký kousek dál. Tuto domněnku ov&scaron;em napůl vyvrací jednak &bdquo;nedětská" délka představení a jednak celá druhá půle, tedy Měsíc – z něhož režisér Jiří Nekvasil se svým inscenačním týmem udělali ryze dospěláckou legraci. I ta ale působí na bránici diváka tak prvních patnáct, dvacet minut, poté se dostaví fáze očekávání něčeho nového – a ta se plynule překlene ve fázi nekonečného čekání na konec představení a odchod na tramvaj. Což se zdá být společným jmenovatelem řady nověj&scaron;ích inscenací Národního divadla – jako kdyby na důkladné promy&scaron;lení a nastudování posledních scén zkrátka už nezbyl čas. V případě Měsíce je to obzvlá&scaron;ť &scaron;koda, protože navzdory parádní výslovnosti sólistů (i skvělého sboru!) se zde vytrácí základní pohádkové poselství, pointa a konec se utápí v nepozornosti ospalých diváků. Jak známo, čtení pohádek děti spolehlivě uspí, nicméně těžko říct, zda je vhodné s tímto poznatkem pracovat i v tomto případě :-) Chtělo by se říci, že v pomyslném souboji Chytračky s Měsícem vyhrává první jmenovaná, ale pokud Chytračku/Měsíc vnímáme jako jeden celek, složený ze dvou částí (ty jsou inscenačně zcela odli&scaron;né), vrchol přichází právě v úvodu Měsíce – poté, co nás Chytračka příjemně naladí na pohádkovou strunu, jsme po přestávce &bdquo;smeteni“ lavinou srandy, jaká je v rámci opery nevídaná. &Scaron;koda jen, že závěr tuto srandu tak trochu rozmělní. Standardně si o přestávkách a po skončení představení dělám poznámky, které následně zpracuji do souvislého textu, tentokrát jsem se v&scaron;ak rozhodl podělit se přímo o tyto (orffovsky úsečné) poznámky, které asi nejlépe vystihují mé pocity, zaznamenané čerstvě po zhlédnutí obou operních pohádek: Chytračka – Prakticky ře&scaron;ená třípatrová scéna (Daniel Dvořák), pěkně vystihuje, že král je zkrátka vý&scaron; než poddaný. Scénografie připomíná Renčův film Rebelové, je složena z různých nepravidelných, vertikálně se pohybujících ploch (je zde i motiv cimbuří) a taky z lávky, oddělující orchestři&scaron;tě od hledi&scaron;tě. – Na lávce se odehrávají výstupy Pobudů, kteří (jazzovým jazykem a pohledem ze současnosti) glosují ostatní dění na scéně. Jsou vtipní, pěvecky i pohybově jistí (dominuje Jiří Hájek), ale ne&scaron;kodilo by jejich výstupy o něco zkrátit či nějak oživit. – Režie je uchopena po &bdquo;nekvasilovsku“, s ohromnou nadsázkou – čemuž odpovídá vý&scaron;e popsaná scéna a také pestrobarevné kostýmy (Simona Rybáková). – Pohádkovost se ani přes celkové zkarikování nevytrácí, naopak dobře vyniká. Navíc dokáže po svém pobavit i dospělé publikum. – Dobrým tahem bylo uvést operu v českém překladu. – Ne&scaron;lo by mírně zti&scaron;it nápovědu? Je sly&scaron;et až na druhou galerii :-) – Celková pestrost a nadsázka by se mohla sem tam malinko zmírnit, aby později naopak o to více vynikla (například když zamaskovaná Chytračka radí ne&scaron;ťastnému Oslaři, jak má postupovat), děj i Orffova hudba přímo vybízí k nějaké tajemnosti, mystičnosti. – Nepříli&scaron; mnoho postav na jevi&scaron;ti doplňují němí klauni (nebo parodie na klauny?) – dobrý nápad, ale jejich choreografie sem tam působily tak trochu odbytě (možná záměr...?). – Nepostřehl jsem žádnou souvislost mezi představením a gumovými medvídky, na nichž je postaven vizuál k inscenaci. Měsíc – Po Chytračce na první pohled trochu &scaron;ok – je to něco úplně odli&scaron;ného. Realistická scéna i kostýmy (i když extrémně smě&scaron;né) – výjimkou je &bdquo;panáček“ vypravěč (Jaroslav Březina), projekce (pěkně vymy&scaron;lené i provedené). – Začíná estráda, publikem otřásají výbuchy smíchu, Sedlák (Roman Janál) i dal&scaron;í běhají po jevi&scaron;ti v plavkách, později se objeví i Vinnetou s Ribannou, včelka Mája, Tomá&scaron; Garrigue Masaryk a dal&scaron;í figurky. – Pokud člověk nepřemý&scaron;lí nad tím, jestli to není pod úroveň diváka Národního divadla (proč by mělo být), a zároveň v tom ani marně nehledá žádné vy&scaron;&scaron;í poselství, může se opravdu dobře pobavit. &Scaron;koda jen, že tato legrace nastává hned v úvodu a pak už nic nového nepřichází, což vzhledem k délce představení není ideální. – Ke konci už se těžko udržuje pozornost – Měsíc by to chtělo buď výrazně zkrátit, nebo s ním je&scaron;tě něco udělat (těžko říct, co) – něco jako s výstupy Pobudů v Chytračce. – Vysvětlení, proč jsou na plakátu gumoví medvídci, nenacházím ani po zhlédnutí Měsíce. Hudební složka – Orchestr hrál parádně, Zbyněk Müller z něj dokázal dostat, co si partitura žádá. Super dynamika, perfektní piana! Sem tam by to možná chtělo malinko zmírnit některá fortissima, ale určitá syrovost sem patří – lep&scaron;í trochu plněj&scaron;í zvuk než nějaké plytké zvuky, pohřbívající úžasnou působivost Orffovy hudby. – Hodnotit pěvecké výkony by bylo trochu absurdní, zpěv je značně stylizován. V&scaron;ichni výborně posloužili celku. Totéž lze říct i o hereckých výkonech, perfektní byli předev&scaron;ím Jana Sibera a Roman Janál (v obou částech umí dobře využít svůj přirozený komediální talent), kteří výborně fungovali jak sami za sebe, tak i jako poněkud netradiční manželská dvojice :-) – Nelze nezmínit perfektní výkon sboru (sbormistr Pavel Vaněk), který byl ozdobou Měsíce. Už během večera jsem si představoval kritiku jedné (bohužel) zavedené &bdquo;recenzentky“, která má zvlá&scaron;tní schopnost v&scaron;echny své texty napsat (bohužel do jednoho z nejprodávaněj&scaron;ích českých deníků) tak, aby každého pokud možno ponížila, urazila – a vůbec aby Národnímu divadlu zřejmě u&scaron;kodila. Myslím, že tentokrát si opravdu smlsne, možná už smlsla. Nebo právě mlsá? :-) Těm, co mají divadlo a operu opravdu rádi (a nechodí jen na premiéry, kdy to mají zadarmo, že), lze Chytračku/Měsíc v Národním divadle rozhodně doporučit. Vzhledem k odli&scaron;nosti první a druhé části je sice spí&scaron;e nepravděpodobné, že byste jásali z obou dvou, ale i když možná budete lecčím překvapeni, otráveni odcházet určitě nebudete. Navíc – kdy tu zas bude taková věc k vidění? I vá&scaron; text v této rubrice rádi uveřejníme. Na&scaron;e adresa: info@operaplus.cz

Gumoví medvídci sice zůstali jen na plakátu, ale nevadí: Orffovy jednoaktovky mají po premiéře

Hodnocení

Vaše hodnocení - Orff: Chytračka (ND Praha)

Vaše hodnocení - Orff: Měsíc (ND Praha)