Hana Polanská Turečková: „Mám ráda intelektuální výzvy“

  1. 1
  2. 2
Rozhovor s tanečnicí a choreografkou Hanou Polanskou Turečkovou byl pro mě příjemným překvapením. Očekávala jsem, že jako s většinou tanečníků se budeme bavit o choreografii a dílech, na kterých pracuje. Náš hovor se ale záhy stočil k vědě! Poslední desetiletí jí přineslo do života převratné změny a z bývalé sólistky Baletu Národního se stala doktorandka na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Lidské tělo a pohyb nyní zkoumá ze zcela nového úhlu pohledu a nabyté znalosti a zkušenosti ji utvrzují v přesvědčení, že tanec není jen výsadou profesionálů a může se mu věnovat úplně každý.
Projekt Light Underground – Unfinished System – Hana Polanská Turečková a Marie Gourdin (foto Jiří Thýn)

Do nového roku jste vstoupila jako čerstvá čtyřicátnice. V jaké osobní i profesní fázi života se právě nacházíte?
Odklonila jsem se od umělecké tvorby a poslední rok se mi shodou několika šťastných náhod podařilo přeorientovat na oblast vědeckého bádání. Začala jsem studovat Ph.D. na Fakultě tělovýchovy a sportu, obor kinantropologie, a spolupracovat s profesorem neurologie Alešem Bartošem v Poradně pro poruchy paměti ve Vinohradské nemocnici. Jsem součástí týmu, který se zaměřuje na výzkum demence a zkoumáme, jak by mohl pohyb ovlivnit nástup degenerativních onemocnění a jak fyzická kondice a úroveň motorických schopností souvisí s úrovní kognitivních, tedy poznávacích funkcí u starších dospělých.

To je vskutku převratná změna. Proč zrovna věda?
K analytickému myšlení jsem měla vždy blízko a mám ráda intelektuální výzvy. I v umění mě zajímají více než jeho estetické nebo prožitkové funkce. Dalším významným faktorem byl program Vědomé tělo Reny Milgrom, který studuji už dva roky. Je nesmírně komplexní a zahrnuje výuku somatického pohybu. Před pár lety jsem hledala systematický přístup, který by shrnoval principy pohybu, a snažila se proniknout do podstaty toho, jak tělo v pohybu funguje. Účastnila jsem se mnoha výborných workshopů, ale teprve u Reny jsem našla skutečně strukturovaný tříletý program, který mi pomohl definovat odpovědi na otázky, které jsem tak zoufale hledala. Vše se pak ještě propojilo s neurologií a nabídkou studovat doktorát na FTVS. Poznávám tak pohyb ze všech možných stran jako aktivitu, bez které neexistuje nic a která doslova určuje to, jaký život žijeme.

Tvoříte ještě vlastní choreografie?
Věnuji se spíše projektům, které nejsou spojené s divadelní produkcí. Posledním byla výstava na GAMU, kterou kurátoroval Viktor Čech, a realizovali jsme ji s umělcem Ivanem Svobodou a tanečnicí a performerkou Zdenou Brungot Svítekovou. Zde jsem se dotýkala filozofického textu Alaina Badioua Dance as a Methafor of Thought. S Marií Gourdain jsem také spolupracovala na projektu pro GHMP Light Underground, který kurátorovala Sandra Baborovská, účastnila se Manifestu tance se skupinou Pulsar a umělkyně Eva Koťátková mě jako performerku minulé léto přizvala do projektu Veřejného slyšení ve věci imaginace.

Hana Turečková – performance Evy Koťátkové, Bohnická prádelna (foto archiv respondentky)

Učíte na HAMU a sama jste tam vystudovala choreografii. Připravila vás škola na to stát se choreografkou?
Mám-li být upřímná, z této školy jsem bohužel nevytěžila to, co mi nabízela. Stát se progresivním umělcem na poli tance či performance neznamená vytvářet jen originální pohyby nebo zachytit to, co cítím, ale spoustu dalších věcí. Jednou z nich je orientovat se v minulosti a současnosti v souvislosti s danou politickou situací a také vnímat, jak společnost zachází s tělem. Na základě toho pak tvořit umění, které reflektuje anebo poukazuje na něco, co přes určitou společenskou masáž nevidíme. Na HAMU se v době, kdy jsem tam studovala já, pořád preferovala estetická funkce umění a konzervativnější dramaturgické postupy. Hodně to souvisí s naší lokální historickou situací.

Jaká témata vás tedy zajímají?
Velmi radikální myšlenky v oblasti tance se rodily v postkomunistických zemích bývalé Jugoslávie nebo Polsku. Slavná teoretička a filozofka Bojana Kunst klade například zásadní otázky, které se týkají umělce: jaké je moje publikum, s kým chci svoji práci sdílet? Jaké hodnoty vytvářím? S kým jsme jako umělci solidární? Zajímá ji, jak došlo k tomu, že umění, a tanec a performance obzvláště, jsou čím dál bezmocnější a konformnější. Od „pozdního kapitalismu“ se jim dostává poplácání po zádech, zároveň však přicházejí o svůj hlas, který by podněcoval ke změně stavu věcí. A především ji zajímá, jak umění tento hlas vrátit, a její odpovědí je práce. Povaha práce se napříč společností radikálně změnila a umění tuhle změnu ve své práci nereflektuje. To jsou témata, která zajímají i mě.

Také jste učila na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. O českém tanečním vzdělávání ale povětšinou neslyším nic dobrého. Jak na něj s vašimi osobními zkušenostmi nahlížíte?
Úroveň tanečního školství je samozřejmě důležité reflektovat a posouvat. Negativní kritikou a nenávistným obviňováním ale nic nevyřešíme. Je na mladší generaci, aby rozšiřovala nebo vylepšovala metody učení a odpovědně předávala dál své zkušenosti, které získala díky mnohem větším možnostem, než které měli naši pedagogové. Musíme se naučit navazovat na práci předchozích generací, a ne ji bourat. Každá škola má také stanovený přesný studijní plán a své cíle. Na Taneční konzervatoři hl. města Prahy se budou lišit od Duncanu, a tak je to správně a za to je odpovědný ředitel školy.

Co jste do výuky přinesla vy?
Snažila jsem se studentům přiblížit to, co zajímá mě, a to je podstata pohybu a vnímání těla tak, aby získali přístup k tělu nejen skrze formu, ale skrze vlastní zkoumání pohybu. Klasický tanec je geniálně postavený, ale dnes opravdu vyhnaný do extrémů, které ne každé tělo zvládne. Chtěla jsem, aby děti zjistily, že pokud nemají ideální tělo, jsou i jiné možnosti, jak se tancem rozvíjet a zabývat. Aby se učily hrou, improvizací a rozvíjely svou představivost. Nepředávala jsem jim nějaké konkrétní prvky, ale spíš metody, jak efektivně používat své tělo a pohybovat se svobodněji. Dnes takto učím na katedře nonverbálního divadla na HAMU a na ZUŠ.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


4.7 3 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments