Haydnovo Stvoření v Obecním domě pod taktovkou Jaca van Steena

Kateřina Pincová, 13.12.2018 15:46

Premiéra Haydnova oratoria Die Schöpfung v roce 1798 byla vyhlížena s napjatým očekáváním, protože zvěsti o tomto mimořádném díle, roznášené zúčastněnými hudebníky, kolovaly celou Vídní. Věhlas tohoto díla se následně rozšířil po celém světě a Stvoření se stalo oblíbenou součástí repertoáru mnoha světových orchestrů. Ve středu 12. prosince 2018 jsme v pražském Obecním domě měli možnost vyslechnout toto oratorium v podání Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK s jeho hlavním hostujícím dirigentem Jacem van Steenem.

Joseph Haydn: Svoření – Jac van Steen, FOK 2018 (foto Petr Dyrc)

Důležitým impulsem pro napsání Stvoření bylo pro Josepha Haydna údajně jeho londýnské seznámení se s oratorii Georga Friedricha Händela. Hlavní roli v tomto ohledu však zřejmě sehrál Gottfried van Swieten, který Haydnovi přepracoval a přeložil původní verzi anglického libreta, tj. úpravu Miltonova Ztraceného ráje. Výsledný text, doplněný o úryvky z Genesis, vypráví příběh prvního týdne od stvoření světa: první dvě části pojednávají o vzniku světla, nebe a země, slunce a měsíce, vody, rostlin i zvířat a nakonec muže a ženy; třetí část pak líčí idylický život Adama a Evy v rajské zahradě.

Text však na rozdíl od předchozích oratorních libret obsahuje jednu výraznou změnu: jako hlavní postavy zde vystupují tři andělé (Rafael, Uriel a Gabriel), takže zde dochází k naprosté eliminaci záporných postav. To má za následek, že v průběhu oratoria nedochází k žádným konfliktům a pnutím, a tak měl skladatel – a poté i interpreti – těžký úkol do díla promítnout dostatek dramatičnosti, aby mělo spád a posluchač byl udržen v napjatém očekávání.

Joseph Haydn: Svoření – Aleš Briscein, Marie Fajtová, Roman Janál, Jac van Steen – dirigent, FOK 2018 (foto Petr Dyrc)

To se dnešním interpretům podařilo pouze částečně. Jac van Steen sice úžasně dynamicky vystavěl hudební plochu dnes již vcelku legendární ouvertury a podobná místa s „vymazlenými“ subito piany se objevila i později v průběhu díla, ale stejně byl celkový dojem z orchestru velice chladný, a to i přes precizní nastudování. K potřebě napětí a vnitřního pnutí hudebního proudu nepřispěly ani zúčastněné sbory. Kühnův smíšený sbor, doplněný o dva dětské sbory Pueri gaudentes a Dětský pěvecký sbor Radost Praha, často i přes stále se zvětšující gesta dirigenta „zatahoval“, a tak některým monumentálním sborovým plochám chyběl tah a směřování k vrcholu. Výjimkou však byl úplný závěr oratoria, kdy se všichni interpreti vzedmuli k výraznější aktivitě, a tak se nám dostalo opravdu majestátního zakončení.

Celé dílo však vzhledem k dlouhým recitativním a áriovým plochám stojí na sólistech, kteří byli vybráni velice vhodně. Nejen, že se jejich hlasy v duetech a tercetech dobře pojily dohromady, ale pěvecké kvality se projevily i v sólových pasážích. Roman Janál (bas) nezapřel své dlouhé působení na operní scéně: do recitativů dokázal promítnout spoustu emocí a dramatičnosti, do árií zase různé barevné odstíny. Podobně vyzníval i kultivovaný projev tenoristy Aleše Brisceina; škoda jen, že jeho výrazovost nebyla podpořena místy žádoucím temnějším témbrem. Trojici andělů doplnila sopranistka Marie Fajtová. Se svým jemným hlasem, který nabídl celé spektrum odstínů, líbeznou kantilénu i vylehčené koloratury, doplněným o sněhobílé šaty působila z akustického i vizuálního pohledu vskutku andělsky.