Heřmanova Rusalka vyprodává Otáčivé hlediště již čtvrtou sezonu
Trio lesních žínek je režií povýšeno na roli průvodkyň celým vývojem děje. Yukiko Kinjo, Lucie Hájková a Jana Piorecká si tuto roli lesních žínek doslova užívaly, po vstupní nerovnováze vůči zvuku amplifikovaného orchestru se stále více nosností hlasů prosazovaly. Scéna s Hajným Jiřího Hájka, kterému zpívají ve třetím dějství o svých zlatých vláskách, krásných nožkách i tílku, vyšla v souzvuku vyrovnaně i velice vtipně v realizovaném divadelním scénáři režiséra.
Představení dirigoval mladý, ale již mnohokrát osvědčený dirigent Martin Peschík. Je v Rusalce druhým dirigentem, čili musí nutně respektovat nacvičená tempa a duch interpretace díla jiného dirigenta, jehož zastupuje (Mario De Rose), což není zrovna výhodná pozice. Volnost k interpretaci, k vlastnímu dirigentskému tlumočení výrazu je ohraničena, stávám se bez zkoušky s ansámblem tím, kdo musí v první řadě udržet ryze kapelnicky všechny složky “pohromadě”. Navíc míru dynamiky určuje více umělá amplifikace, která se nevyhnula ani řadě rušivých šumů a šramotů. Je víc určující pro vyváženost hlasů versus orchestr než snahy dirigenta. I přes tento handicap ne vždy zcela vyváženého charakteru zvukových hladin, odvedl orchestr dobrou úroveň hry, vynikali zřetelně hráči večera na dřevěné dechové nástroje, jejichž sóla zněla kultivovaně ve frázích a intonačně spolehlivě. Rovněž smyčcové nástroje zněly v harmonii plně, vyrovnaně, lesní rohy si vedly z hlediska obtížnosti partů celkem přijatelně, souhra se dařila.
Překvapil mne opětovný nesoulad Sboru opery Jihočeského divadla s orchestrem ve známém a nijak obtížném hitu Květiny bílé po cestě. Nerad konstatuji, co loni. Nesoulad byl ale i v místě Moderata: „Odešla jsi do světa, uprchla jsi našim hrám”. Sbor sám o sobě zněl v souzvuku solidně (sbormistr Martin Veselý). Podobně duet Hajného s Kuchtíkem, pěvecky a jevištně zdařile interpretovaný Jiřím Hájkem a Alžbětou Vomáčkovou, se ne vždy v bryskních tempech a v simultánním pohybu na scéně shodl v souhře s orchestrem (duet je jako celá řada jiných míst v díle proškrtaný, což je ovšem pro zpracování filmového charakteru režie díla nutné přijmout). Výborně se představil v Polonéze baletní soubor, u něhož imponovala nejen technická flexibilita, ale i patrná chuť a touha po pohybovém vyjádření hudby (choreografie výše zmíněný Jan Kodet).
- A. Dvořák: Rusalka – Otáčivé hlediště Český Krumlov 2017 (zdroj JD České Budějovice / foto Michal Siroň)
- A. Dvořák: Rusalka – Otáčivé hlediště Český Krumlov 2017 (zdroj JD České Budějovice / foto Michal Siroň)
- A. Dvořák: Rusalka – Otáčivé hlediště Český Krumlov 2017 (zdroj JD České Budějovice / foto Michal Siroň)
- A. Dvořák: Rusalka – Otáčivé hlediště Český Krumlov 2017 (zdroj JD České Budějovice / foto Michal Siroň)
- A. Dvořák: Rusalka – Otáčivé hlediště Český Krumlov 2017 (zdroj JD České Budějovice / foto Michal Siroň)
- A. Dvořák: Rusalka – Otáčivé hlediště Český Krumlov 2017 (zdroj JD České Budějovice / foto Michal Siroň)
Představení bylo přijato zcela zaplněným auditoriem zjevně pozitivně. Otáčivé hlediště láká sociálně-psychologicky vzato různorodý typ publika, má mimo jiné silně propedeutický význam. Za mnou seděla skupina mladých lidí, kteří dle zcela nechtěně zachyceného hovoru byli na opeře poprvé. Lákadlem pro ně bylo právě přírodní divadlo se scenériemi parku i Bellárie, které jsou v Krumlově jedinečné. V momentech, kdy vázla textová srozumitelnost, se ovšem poněkud zjevně nudili… S ohledem na tento aspekt by mikroporty namnoze prospěly, inspirace José Curou v Komediantech ve mně stále dřímá coby idée fixe. Pak by ani různorodost dimenzí vazeb zvuku mezi amplifikovaným orchestrem a postavením pěvců kdekoliv v prostoru nehrála takovou roli jako dnes.
Rusalka v Heřmanově ztvárnění je výborným magnetem pro široké spektrum diváků, je plánována i pro příští léto roku 2018. Nyní dvěma posledními reprízami Rusalky letní operní sezona končí. Byla velmi úspěšná. Za úvahu by stálo zařazení klasických operet, které nejsou v létě moc využívány, ač by jistě ekonomicky Jihočeskému divadlu znamenitě prospěly výbornou návštěvností i v delších sériích představení.
Hodnocení autora recenze: 80%
Antonín Dvořák:
Rusalka
Hudební nastudování: Mario De Rose
Dirigent: Martin Peschík
Režie a scénografie: Jiří Heřman
Kostýmy: Lenka Polášková
Světelný design: Daniel Tesař
Projekce: Bego M. Santiago – Lunchmeat
Sbormistr: Martin Veselý
Choreografie: Jan Kodet
Orchestr, sbor a balet Jihočeského divadla
Premiéra 17. července 2014 Otáčivé hlediště Český Krumlov
(psáno z reprízy 11. 8. 2017)
Rusalka – Maria Kobielska
Princ – Aleš Briscein
Ježibaba / Cizí kněžna – Jolana Fogašová
Vodník – Štefan Kocán
Hajný – Jiří Hájek
Kuchtík – Alžběta Vomáčková
Lesní žínka – Yukiko Kinjo
Jiná žínka – Lucie Hájková
Třetí žínka – Jana Piorecká
Rusalka děvčátko – Karolína Beranová
Majordomus – Tomáš Kuthan
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]