Hluboký a inspirativní Beethoven Saleema Ashkara

Saleem Abboud Ashkar se na včerejším koncertě ukázal jako přemýšlivý a vysoce kreativní hráč, který posluchači dovede ukázat skladby i nástroj nejen z klavírního pohledu. Často hraje a slyší orchestrálně, ale kde je potřeba, umí myslet komorně a současně často objevuje vokální krásu a zpěvnost. Ví, kdy se ukázat jako klavírní virtuóz, a kdy naopak být dirigentem mnohobarevného ansámblu.

Saleem Ashkar předvedl inspirativní práci se zvukem a akustikou, ukázal, jak lze pracovat s emocemi v hudbě, a skrze ně posluchači přeložil složitost partu do srozumitelného jazyka. Proto volí dobrá tempa, nikdy nehraje tvrdá forte a fortissima a tato jsou vždy (i díky nástroji) měkká. Dovede rovněž přizpůsobit dynamiku každému opusovému číslu při úžasné kontrole zvuku a barev nástroje.

Prezentoval, jak dovede výborně chápat plochu skladby tím, že vidí celkový obraz a charakter sonáty a současně umí nádherně odstínit náladu a podtext jakékoli věty. Každá sonáta v jeho pojetí krásně demonstrovala vývoj Beethovenovy kompozice. Stylisticky hraje naprosto správně, ale není to akademicky suché a nezáživné. Umí do skladeb vložit svoji osobnost, aniž by sebeméně potlačil skladatelovy instrukce, které jsou v zápisu. Respektuje skladatelovu dynamiku a značení, dělá až orchestrální dynamické efekty a jeho časové rozvržení je výborné. Jeho včerejší pojetí bylo nadmíru vkusné, na správném místě, velmi muzikantské a nevyumělkovaně procítěné.

Saleem Ashkar umí hudbu kořenit vybranými ingrediencemi, které ukáží známé chutě, ale přesto se v nich najdou podtóny neznámých, až exotických příchutí, jež jeho hudbu osvěží a ozvláštní. Provádí posluchače všemi aspekty emocí, jeho hraní je mnohovrstevnaté, hluboce promyšlené a procítěné.

Poznámka k nástroji – velkému koncertnímu křídlu C. Bechstein D 282
Klavír instalovaný v klášteře svaté Anežky České je zajímavým nástrojem, do jehož charakteru a zvuku se musí posluchač zaposlouchat. Je to zcela odlišné oproti nástrojům Steinway, na které jsme zvyklí z většiny koncertních sálů. Má hezký bas a střední polohu, trošku kovovější a užší zvuk v diskantu, podobný nástrojům, se kterými mám zkušenosti. To je ale charakter nástroje plného neobvyklé barevnosti a bohatší dynamické škály. Z tohoto pohledu se mi tento nástroj zdá jako ideální a vhodný pro interpretaci Beethovena a jiných klasiků.

Rozbor
Včerejší mimořádný večer mne inspiroval předat čtenářům i posluchačům koncertu něco víc než pouhou recenzi. Proto si dovoluji předložit ve zkratce moje dojmy a prožitky z jednotlivých částí skladeb, protože tento výklad sonát Ludwiga van Beethovena si to zaslouží.

Sonáta č. 1 f moll, op. 2/1
I: Allegro: Po hravém úvodu vyvážená dynamika. Celkově byla sonáta hrána s energií a s dobrou harmonií mezi pravou a levou rukou. Sólista ukázal drama a sílu tóniny f moll a celá věta měla velký tah. Občas se zdá častější používání pedalizace, ale to je zjevně otázkou delší akustiky sálu.

II. Adagio: Dobrý tok frází, hodně charakteru a pěkné cantabile v pravé ruce. Orchestrální myšlení zobrazuje barvy nástrojů. Skvělá představivost, v řadě momentů něžnost a intimita, vyváženě zvolené dynamické rozdíly.

III. Menuetto. Allegretto: Slyšíme různé témbry s velkou charakterizací durových a mollových tónin. Umělec upřednostňuje velké rozdíly, hraje si s frázováním, prodýchává a krásně ukončuje jednotlivé fráze. Umí kontrolovat zvuk, možná trošku víc romantické pojetí v prostřední části, které ale zapadá do charakteru věty.

IV. Prestissimo: I zde dobře zvolené tempo, virtuozita, která se snoubí s lehkostí, i když občas zastřeno pedálem. Ale celkově má věta i celá sonáta velký tah a vystavěnou klenbu. Saleem Ashkar ukázal více dramatického a mladého bouřlivého Beethovena než mnoho ostatních klavíristů, kteří v těchto raných sonátách hodně tíhnou k Haydnovi a Mozartovi.

Sonáta č. 13 Es dur, op. 27/1 („Quasi una fantasia“)
I: Andante. Allegro: Klavírista opět myslí orchestrálně, začátek věty je zahrán v krásné pohodě a klidu a zaujalo hezké odstínění tóniny Es dur.

II. Allegro molto e vivace: Je dynamické a dramatické, sforzata jsou dobře zvolena a nikdy nejsou hrubá, občas je levá ruka silnější, ale zřejmě je to záměr.

III. Adagio con espressione: Nesmírně hluboké hraní, občas una corda výrazněji mění charakter zvuku. Může to být zajímavá koncepce umělce či osobitý charakter tohoto nástroje.  Allegro vivace: Je celistvé a v trochu pomalejším tempu. Saleem Ashkar hraje rozvážněji, trochu mi chyběla větší energie a dravost.

Sonáta č. 27 e moll, op. 90
I: Mit Lebhaftigkeit und durchaus mit Empfindung und Ausdruck: Saleem Ashkar cítí úvod lyričtěji, pak přidá drama. Věta je tempově občas nesourodá, ale v mezích. Dokáže tím odstínit jednotlivé prvky – drama versus lyriku versus poetiku versus energičnost.

II. Nicht zu geschwind und sehr singbar vorgetragen: Schubertovsky zpěvné, zvuk klavíru se sólistovi otevřel ještě více než v první půli. Jeho cantabile a rovnováha mezi pravou a levou rukou je vskutku výborná, stále poslouchá zvuk klavíru a tvoří. Tón zde září a svítí, zaujme hezké frázování a způsob, jak hudba volně plyne.

Sonáta č. 21 C dur, op. 53 („Waldstein“)
I: Allegro con brio: Energický začátek, opět výborně zvolené tempo. Věta má tah, drama a velký náboj. Slyším krásný rozdíl ve druhém tématu – velkou lyriku a zpěvnost, super dynamické rozdíly a efekty. Opět liberálnější v tempových odchylkách během věty, ale vše dává smysl. Tím víc umělec vystihne charakter každého tématu.

II. Introduzione. Adagio molto: Zajímavá orchestrace klavírního partu plného emocionálního napětí, dynamické kontroly a kontroly celého nástroje včetně pedálu.

III. Rondo. Allegretto moderato. Prestissimo: Magický přechod do další věty, začátek hraje něžně až andělsky. Byla to pro mne jedna z nejlepších a nejzajímavějších verzí „Valdštejnky“, co jsem kdy (včetně Daniela Barenboima naživo v Londýně) vyposlechl.

Hodnocení autora recenze: 100 %

 

Beethoven Residency – Cyklus klavírních sonát
Saleem Ashkar (klavír)
27. listopadu 2017 Klášter svaté Anežky České Praha

program:
Ludwig van Beethoven:
– Sonáta č. 1 f moll, op. 2
– Sonáta č. 13 Es dur, op. 27 (Quasi una fantasia)
– Sonáta č. 27 e moll, op. 90
– Sonáta č. 21 C dur, op. 53 (Waldstein)

www.beethoven-residency.cz

Autorem recenze je Libor Nováček mladší, klavírista a pedagog na Pražské konzervatoři a Universität für Musik und darstellende Kunst Graz, Rakousko