Hudba na nebeském hradě: Gardinerova kniha o Bachovi

  1. 1
  2. 2
Světově proslulý britský dirigent sir John Eliot Gardiner vydal v roce 2013 objemnou knihu o skladateli Johannu Sebastianu Bachovi, jehož hudbě a osobnosti se věnuje již několik desetiletí. Kniha byla přeložena do němčiny, francouzštiny či španělštiny a nyní vyšla i v českém překladu Tomáše Jajtnera pod názvem Hudba na nebeském hradě: Portrét Johanna Sebastiana Bacha. Jaká je Gardinerova kniha? Připomeneme si stručně též Gardinerovu kariéru a bachovskou literaturu v češtině.

John Eliot Gardiner (foto Česká filharmonie)
John Eliot Gardiner (foto Česká filharmonie)

Knihy o J. S. Bachovi v češtině

V posledních zhruba čtyřiceti letech u nás vyšlo několik publikací věnovaných jednomu z největších skladatelů všech dob – Johannu Sebastianu Bachovi (1685–1750). Opakovaně, naposledy v roce 1976, u nás vyšla čtivá fiktivní autobiografie Bachovy manželky Malá kronika Anny Magdaleny Bachové, jejíž autorkou je britská muzikoložka, odbornice na J. S. Bacha, autorka románů z venkovského prostředí a románových portrétů slavných osobností Esther Meynellová (1878–1955; přeložil Miloš Jirko). Z odborného hlediska je ale daleko podrobnější a věrohodnější biografie významného slovenského muzikologa a organologa Ernesta Zavarského (1913–1995), která v češtině vyšla v roce 1986 pod názvem Johann Sebastian Bach (přeložil Jiří Pilka). V roce 1994 vyšla stručná biografie Bach anglického autora Tima Dowleyho (*1946) v překladu Evy Horové. V roce 1997 vyšla encyklopedicky pojatá kniha Johann Sebastian Bach: Jak jej znal jeho svět německého autora Otto L. Bettmanna (1903–1998; přeložila Libuše Burianová). V desítkách abecedně řazených hesel autor sleduje Bachův život a tvorbu, jednotlivá důležitá díla či místa, kde Bach působil a osobnosti, s nimiž se setkal, taktéž různé pojmy s Bachem spojené.

V roce 2011 u nás pak vyšla jedna z nejlepších knih o Bachovi, kterou napsal muzikolog, profesor Harvardovy univerzity a ředitel Bachova archivu v Lipsku Christoph Wolff (*1940). Jeho kniha Johann Sebastian Bach: The Learned Musician (2000; New York) se v  USA stala událostí bachovského roku a o rok později byla nominována do finále Pulitzerovy ceny. Následovaly překlady do němčiny, nizozemštiny, italštiny, japonštiny, maďarštiny či španělštiny. Dílo je výsledkem autorova celoživotního bádání, poskytuje neuvěřitelné množství faktů a řadu objevných závěrů; přitom je poutavé a čtivé, věcné a zároveň zaujaté. Pomocí četných vyobrazení a mnoha dobových citátů přenáší čtenáře do Bachovy doby a prostředí a stále odkazuje na jeho skladby. Milovník hudby může číst knihu jako román, odborník v ní najde nepřeberný faktický materiál a díky bohatému rejstříku také orientaci v rozsáhlé bachovské literatuře. České vydání je překladem aktualizované německé verze z roku 2005; přeložila Helena Medková. A po deseti letech k nám přichází další významná kniha o Bachovi, tentokrát od Johna Eliota Gardinera.

Johann Sebastian Bach (portrét Elias Gottlob Haussmann)
Johann Sebastian Bach (portrét Elias Gottlob Haussmann)

Sir John Eliot Gardiner

Jeden z nejvýznamnějších dirigentů přelomu 20. a 21. století, John Eliot Gardiner, se narodil 20. dubna 1943 ve vesnici Fontmell Magna na severu anglického Dorsetu. Jeho hudební začátky jsou spojeny především se zpěvem v rodině a v místním kostelním sboru. Jako dítě vyrůstal se slavným Haussmannovým portrétem J. S. Bacha, který byl jeho rodičům zapůjčen do úschovy během druhé světové války; Bach tedy provázel budoucího dirigenta od dětství. Vystudoval historii, arabštinu a středověkou španělštinu na King’s College v Cambridge. V roce 1966 založil sbor Monteverdi Choir, v roce 1978 soubor English Baroque Soloists a v roce 1989 Orchestre Révolutionnaire et Romantique. Natočil více než 250 alb, z nichž většinu vydaly společnosti Deutsche Grammophon nebo Philips Classics. Řada nahrávek získala významná ocenění, včetně dvou cen Grammy: v roce 1994 v kategorii Best Choral Performance (Hector Berlioz: Messe Solennelle) a v roce 1999 v kategorii Best Opera Recording (Igor Stravinskij: The Rake’s Progress) – již tato ocenění dokazují, že Gardiner nemůže být spojován jen s hudbou barokní, jak se to často děje, ale že jeho záběr je mnohem širší. Na dalších devatenáct cen Grammy byly Gardinerovy nahrávky nominovány. V roce 1998 byl Gardiner povýšen do rytířského stavu spojeného s titulem Sir.

Sir Gardiner dirigoval četná světově proslulá tělesa a pracoval v prestižních operních domech. Několikrát dirigoval i Českou filharmonii. V bachovském roce 2000 se vydal na svou pouť s Bachovými kantátami (Bach Cantata Pilgrimage) a během 52 týdnů provedl všechny Bachovy duchovní kantáty v kostelech po celé Evropě a ve Spojených státech. V letech 2014–2019 byl prezidentem Bachova archivu v Lipsku. Vedle Bacha se hojně věnuje především dílům Monteverdiho, Vivaldiho, Händela, Haydna, Mozarta, Glucka, Beethovena či Berlioze, ale i Stravinského, Brittena či Janáčka a mnoha dalších. Gardiner je také známý tím, že odmítá provádět hudbu Richarda Wagnera; v rozhovoru pro časopis Gramophone v roce 2008 řekl: „Wagnera opravdu nesnáším – všechno, co představuje – a nemám ani moc rád jeho hudbu.“

John Eliot Gardiner (foto Chris Christodoulou)
John Eliot Gardiner (foto Chris Christodoulou)

Hudba na nebeském hradě

Gardinerova kniha o Bachovi vyšla v roce 2013 pod názvem Bach: Music in the Castle of Heaven a dostalo se jí nadšeného přijetí a vysokého hodnocení. „Svěží, přesvědčivé… Gardiner je stejně výmluvný spisovatel jako hudebník a do své studie vnáší neocenitelný pohled praktika.“ (The New York Times Book Review) – „Je těžké si představit, čím by anglický mistr John Eliot Gardiner… mohl překonat Bacha v jeho nasazení, rozsahu a komplexnosti… [Odvedl] mistrovskou, monumentální práci, když se pokusil změřit Bacha jako člověka a hudebníka.“ (The New York Times) – „Monumentální… Gardiner nabízí důvěrnou znalost chorální hudby… a silný smysl pro její kulturní kontext, strukturální vývoj a doktrínu… Jeho portrét se čte jako cesta poutníka, v níž je privilegovaný člověk moderního světa proměněn Bachovým hudebním zjevením.“ (Financial Times) – „Pro Johna Eliota je typické, že dokáže spojit tolik erudice s ještě větším nadšením a zápalem. Díky tomu jsem měl chuť spěchat a poslechnout si všechny skladby, ať už známé, nebo neznámé. Truhla pokladů…“ (sir Simon Rattle) – „Vynikající dílo, vědecké, živé, kontroverzní a rozvážné. Jako všechny velké biografie tvůrčích umělců staví most z minulosti do současnosti a oživuje dílo.“ (Ian Bostridge)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments