Jak se o nás píše venku: Drahá, přidusil jsem operu

O současných problémech opery v Praze a neradostné atmosféře s tím související se píše už i v zahraničí. A co víc: Praha je v tomto směru uváděna jako odstrašující příklad pro ostatní světové metropole.


Mezinárodně respektovaný britský časopis Opera se nynějšímu dění kolem pražské Státní opery a Národního divadla věnuje přímo hned v úvodníku svého nejnovějšího, dubnového čísla. Článek šéfredaktora Johna Allisona přinášíme v českém překladu celý, bez dalšího komentáře.


Drahá, přidusil jsem operu

V době, kdy britské operní domy – a vlastně veškeré umělecké instituce – s nervozitou čekají na konec března a s ním verdikt týkající se jejich vyhlídek na budoucí finanční podporu, není od věci zamyšlení nad tím, jak se s pokračující hospodářskou krizí vypořádávají (nebo nevypořádávají) obdobné instituce jinde ve světě. Ti, kdož si u nás přejí jakýsi posun směrem k „americkému vzoru“, by udělali dobře, kdyby se podívali na nejnovější zprávy ze San Francisco Opera, která nedávno zaznamenala deficit ve výši 1,5 milionu dolarů za fiskální rok 2009-10. Prezident Sdružení pro SFO Georgie Hume při sdělování uvedených čísel prohlásil: „Ačkoliv krize v sezoně 2009/10 přispěla k dalšímu vyostření potíží Opery, nebyla jejich příčinou. Naše společnost se musí dlouhodobě potýkat se zpochybněním samotného podnikatelského modelu, na jehož základě funguje.“ Pokračoval pak slovy uznání úsilí generálního ředitele Davida Gockleyho při řešení těchto problémů, sám Gockley se ovšem vyjádřil v tom smyslu, že společnost se nachází ve stavu „vážného vybočení z rovnováhy.“

Blíže našim břehům se k bezprecedentním krokům muselo uchýlit i barcelonské Gran Teatre del Liceu, jež oznámilo, že zahájí svou novou sezonu v říjnu, tedy o měsíc později než obvykle. Ve snaze o odvrácení dalšího propouštění po nedávných počátečních redukcích uvažuje divadlo o zvýšení cen vstupného na své nejoblíbenější inscenace, to vše v důsledku postupného snižování příspěvků katalánské vlády až do konečné výše 30 procent.


Nejhorší jsou ovšem zprávy o tom, že české Ministerstvo kultury nadále prosazuje realizaci svého projektu na sloučení Národního divadla a Státní opery Praha. O Vánocích rezignoval na svůj post ředitel Státní opery Oliver Dohnányi po „přátelské dohodě“ s ministrem kultury Jiřím Besserem; jeho nástupce Radim Dolanský, který se snažil o vypracování záchranného plánu, jehož součástí mělo být jmenování Jana Lathama-Koeniga šéfdirigentem a Elaine Padmore uměleckou poradkyní, se 3. března sám dočkal propuštění. V polovině února bylo oznámeno, že šéfa opery Národního divadla Jiřího Heřmana má ve funkci nahradit Rok Rappl (známý pod pseudonymem Rocc), současný šéf opery Národního divadla v Brně. Poté, co ministerstvo zřejmě dospělo k rozhodnutí, že má v úmyslu financovat pouze jednu baletní a operní společnost, dostává se v souladu s jeho záměrem do vedení obou pražských institucí šéf Národního divadla v Praze Ondřej Černý.

Celá řada evropských velkoměst, od Madridu až po Moskvu, má k dispozici více než jednu operní společnost, z výše uvedeného případu si tedy musí vzít poučení všude. Nejživotaschopnější operní scény jsou takové, jejichž repertoár sází na rozmanitost, přičemž chybou Státní opery Praha možná byl nedostatek svébytnosti, to, že byla jen jakousi chudší verzí Národního divadla. (Což však není zase tak úplně její vina, neboť byla už drahnou dobu podfinancovaná.) Jakkoli jsou slavné časy Státní opery coby německojazyčné soupeřky jejího vlastenecky českého protějšku dávno pryč, i za vlády komunistů – kdy byly oba domy opravdu řízeny z jednoho centra – projevovala větší míru originality. Byrokratičtí supové vzlétají, kdykoli někde spatří známku slabosti – výhodnější, než poskytnout finanční prostředky s vyhlídkou zvýšení umělecké úrovně, je pro ně chopit se nějaké záminky pro uzavření životně důležitých zdrojů.


Soupeření je vždycky prospěšné: vezměme si jen různost profilace společností, jako jsou Opéra de Paris a Thèâtre du Châtelet, z nichž první je financována státem a druhá městem. Ve Vídni obdobná situace udržuje blahodárný odstup mezi Státní operou a Volksoper na jedné straně, a Theater an de Wien na straně druhé. Berlínská Stiftung Oper dosáhla zmírnění části svých finančních potíží zavedením společných inscenací a dělby některých dalších administrativních funkcí, přičemž ovšem ponechala umělecké vedení v rukou každého z trojice operních domů. Pro Prahu je možná dnes už na pokus o podobné řešení pozdě, doufejme však, že si další města z toho vezmou poučení.
Opera, duben 2011

Související články


Reakcí (33) “Jak se o nás píše venku: Drahá, přidusil jsem operu

  1. Kdyz tohle clovek cte, tak se nutne musi stydet v zahranici (ja v Kanade) za ceske Ministerstvo kultury a vedeni ND Praha. Spatne zpravy cestuji rychleji nez dobre a uz je tady zase z ostudy kabat. Je to o to horsi, ze tem zodpovednym na MK a v ND to pravdepodobne nevadi. Reknou si, no uz nas zapad zase znovu odepsal, tak si muzeme jet vesele dal svoji vyslapanou cestou, dej se co dej. To MK nema zadnou kontrolu? Co Parlament?

    Daleko radeji bych si precetl v zahranicnich publikacich recenze treba na velmi uspesnou sobotni premieru Parsifala v ND a vyborne vykony ceskych umelcu v teto inscenaci. Kdovi,zda se neceho takoveho dockam.

  2. Sloučení je špatné. Na druhou stranu je nutné lépe hospodařit s nízkým rozpočtem – a to hlavně vhodným investováním. a) vybírat z operní literatury taková díla, která lze realizovat s nízkými náklady (Parsifal nebo Salome to určitě není) b) investovat do vzdělní českých umělců – je to výrazně levnější než zvát zahraniční hosty c) smířit se s tím, že je nutné dělat jednodušší výpravu …. celkově je to stejné jako u filmu, i s nízkým rozpočtem lze natočit skvělý a především hodnotný film nebo s vysokým rozpočtem "kasovní trhák", který ale s uměním nemá společného nic. To je ale věcí umělecké vize ve spojení s marketingovou strategií. To znamená vyžaduje to aktivní spolupráci skutečných odborníků v těchto oblastech. A ta Spolupráce je to, co zde chybí. Na obou stranách máme opravdové špičky v oboru, ale nedokáží se dohodnout. To je jádro problému. Jan

  3. Naše vláda by se měla konečně chytit za nos a ostudnou situaci urychleně vyřešit sesazením nekompetentních škůdců české kultury na MK a odborníky jako je pan Radim Dolanský si hýčkat a ne je likvidovat! Bývali jsme kulturní národ a naše umění nám záviděl celý kulturní svět!Kam jsme to dopracovali!
    Jana

  4. Pro anonyma 11:56. Srovnávat operu s filmem je podle mého názoru mimo mísu.Mám pocit že vy vlastně s politikou vlády souhlasíte.Ti co operu milují a dělají ji dobře vědí, že na dně nákladů už stejně jsme.Souhlasím, že se s penězy nemusí plýtvat.Ale musí jich být dostatek.Opera je prostě drahá.Buďto se s tím smíříme a máme šanci vytvořit něco mimořádného (což zrovna Parsifal v ND bezesporu je),nebo radši operu zavřeme úplně.Protože když se bude myslet pořád jen na to jak ušetřit tak to nikdy nepovede k dobrým výsledkům.

  5. Nemyslím si, že by bylo nutné někoho zasvěcovat, jako VlaM píše. Oerní svět je tak malý a všichni vědí o všech. Ale určitě je to zajímavé, když se stav české opery dostal do úvodníku prestižního britského časopisu o Opeře :-) Mimo jiné to svědčí o tom, že Opera není tak sebestřednaá jako OperaNews, Opern Glass, OpernWelt…

  6. Pro 23. března 2011 12:44: vycházím pouze ze situace tady a teď. Každému je jasné, že by bylo třeba více peněz (nejen do opery, ale do umění celkově). Jenže tady a teď je situace špatná a je tedy logické, snažit se s ní naložit jak nejlépe jde. Nejsem pro rušení institucí, dokonce ani pro snižování počtu produkcí a šetření na nesprávných místech. Jen si myslím, že dobré PR lze utvářet s menšími náklady, neboli: lze provádět stejně lákavá díla jako Parsifal, ale méně náročná a tudíž levnější. A aby bylo více peněz, je nutné vysvětlit laické veřejnosti (včetně ministerstva kultury – bohužel), proč je pro kulturu potřeba více peněz. A také proč kulturu potřebujeme. Nežijeme ani na západě, ale v zemi morálně zničené komunismem. To je bohužel nutné zohlednit do plánování.

  7. Státní Opera Praha je příkladem toho,že i s opravdu mizernou dotací jdou dělat představení na velmi vysoké úrovni./návštěvnost SOP je toho denně důkazem/To ale pouze v případě správného a profesionálního vedení v čele s manažery/viz.Radim Dolanský/,kterým jde o prosperitu divadla a ne s tuneláři,kterým jde pouze o vlastní prospěch a budoucnost operního domu je jim ukradená.

  8. Leonora3:
    @Jan: neznam Opern Glass, Opernwelt, ani britskou Opera. Zato nekolik let mam predplaceno a ctu Opera News a rozhodne nesouhlasim s tim, ze je sebestredni.Pokud se neco zajimaveho deje v Praze, tak o tom referovali,( napr. v superlativech o Rusalce). O vsech premierach v Staatsoper Viden (tak se mne to zda, zadnou statistiku si nevedu) jsou zverejneny reviews a stejne o mnoho jinych opernich domech v Evrope. A samozrejme dukladne informuji o deni v USA, a ze tam opernich domu je! Kdyz do deni v Praze je zainteresovana Ms Padmore z ROH (prece jsme jeji fotku videli i zde ve spolecnosti p.Dolanskeho), neni divu, ze casopis Opera z Britanie o tom vi.

    VlaM a anonymni 23/3 o 15:14: ctu i zahranicni operni blogy ( v posledni dobe dost casto, protoze mne zajima, co se ve svete opery deje a Operaplus se casto stava bitevnym polem dvou znepratelenych skupin). Opera Chic z Milana je zajimavy operny blog s peknymi interviews, par klepu (fotografie Mrs.& Mr. Netrebko z plesu v Staatsoper jiste zverejnili i v serioznich dennicich v Rakousku). Nektere zpravy jsou prevzate z etablovanych denniku (italskych, ale i NY Times). Blog totis vede (nebo tak vystupuje) mlada Americanka zijici a obdivujici italskou kulturu.
    Nic jineho bychom si neprali, nez aby Blesk jednou zverejnil zasvecenou recenzii o zahajeni Prazskeho jara, o postoji Jiriho Belohlavka k deni v opere a hudebnim svete u nas a pod. A presne to Opera Chic dela: jeden z poslednich prispevku byl: Koncert Riccarda Mutiho v parlametu k sjednoceni Italie, jeho vyzva k podpore kultury a standing ovation pro neho. Nectu Blesk (a velmi sporadicky jine denniky) ale pochybuji, ze se v Blesku objevuji podobne clanky.

  9. TO Anonymní řekl(a):
    23. března 2011 12:48

    Ano a tak je to i v jiných oblestech.Politika vlády je zásadne neinvestovat jen škrtat.

    Kdyby to bylo tak, je to smutné, ale ještě se to dá vydržet, jenže skutečná politika naší vlády je NEINVESTOVAT, ŠKRTAT A TUNELOVAT KDE SE DÁ !!! Volili jsme Tradici, Odpovednost a Prosperitu – bohužel až teď vidíme, jak jsme byli naivni….
    Oldřich a Božena

  10. Taky mám ten pocit, žze to je trochu "objednané", zřejmě u příležitosti návštěvy paní ředitelkjy v Praze.
    To je takový tuzemský folklor – stále hledat nějakou protekci a intervenci. Brňané chodili od nepaměti naříkat do Prahy, Pražané do Moskvy, předtím do Vídně a nyní tedy i do Londýna, když chtějí získat intervenci v nějaké lokální žabomyšině.
    Záměry vlády s pražskými divadly jsou nejspíš skutečně diskutabilní, nicméně je to nepochybně lokální (žabomyší) spor, který ve skutečnosti vůbec nikoho v Londýně,. Paříži, Vídni, atp., nepálí. Pravdu má Leonora, když si decentně posteskla, co v poslední době dominuje tomuto serveru.

  11. @ predchozi anonymni –

    Pod takovym zavaznym tvrzenim a kritikou tohoto blogu by bylo dustojne se prinejmensim podepsat, ma-li ctenar brat ten nazor vazne.

    Objednano nebo ne – urcite jste u toho nebyli. A i kdybych vam dal za pravdu, reditelka z Covent Garden by takovou "objednavku" neprijala, kdyby mela pochyby. Ma prilis mnoho v sazce a nedala by vsanc svoji reputaci.

    VT

  12. Bohužel nejvíce kritiků je z řad ANONYM, to je zajímavé. Neni mi jasné kdo by zahraniční spolupracovníky ve Statní opeře platil.Nebo budou brát naše tabulkové platy? To asi ne. Stejne tak si myslim, že odvolaný ředitel po 3 měsících nemohl prokázat co se Statní operou (ani kdyby chtěl)a místo toho aby šel k ministerstvu zpívat měl najít cestu komunikace a argumentací.Státní opera nemá stále ani příliš mnoho sponzorů a není jasné zda se někdo snaží je tam hledata a nebo jen žije z příspěvku MK.Vstupenky jsou samozrejme prodávány, ale na základě spousty slev.
    a prekvapivě …ANONYM

  13. Bohužel většina příspěvků je tu anonymních. Proč se lidé po dvaadvaceti letech života v demokracii stále bojí podepsat se pod svůj názor? Kolik sem asi přispívá úředníků z ministerstva kultury… Je příznačné, že zrovna ministerstvu kultury vadí zpěv na dvoře. Co nemám rád, o tom rozhoduji.
    Vojtěch Jouza

  14. Já bych to růžově neviděla, opera je evidentně totálně okrajový žánr, dobrý pro pár mimoňů. Koukněte se, jak často vysílá státní česká televize operu? a všude jinde si odpovědní myslí totéž. Radek: Jo, ještě tak je to dobré pro politiky, když se pak může pochlubit, jak milostivě dal na něco z peněz, které mu zaplatili daňoví poplatníci. Jako by to dával ze svého. pěkně mě to štve.

  15. No jistě, vylezl před kamery, vocucal Bohdalovou a nakecal národu, jak zaplatil Thálie (proboha, co zaplatil? Pronájem divadla? Kulisy a stavby?). Minoritní je i výtvarné umění a neznamená to, že se přestanou dělat výstavy. Proboha vždyť každá umělecká disciplina je minoritní, ale kulturní národy s tradicí o své umění a umělce všechny pečují. protože pečují o svou svébytnost. Jen u nás máme duté hlavy, které zajímá hlavně ke kterému kamároadovi za ozvučení ulít miliony.

  16. Předchozí: :-) nad Vaším příspěvkem se lze pouze smát a doufat, že podobný názor je výjimkou. Význam umění (tedy i opery) spočívá především v kultivaci lidského myšlení, vkusu a jako podpora rozvoje pozitivních emocí. Hovořím však pouze o kvalitním umění, tedy umění jehož autoři chtěli svým dílem vyjádřit svůj pohled na svět (neboli na existenci a význam života člověka, společenské otázky, ale také vztah člověka ke smrti a mnoho dalšího). Pokud by Vám toto připadalo jako něco pro pár "mimoňů", tak můžete rovnou odsoudit všechny filosofické nebo náboženské směry, většinu prózy i poezie, výtvarné umění. Ani jedno totiž není pro široké masy. Každé vyjádření čehokoli "hlubšího" je srozumitelné jen určité skupině lidí (podle jejich vzdělání, rozhledu, zkušeností atd.). Ale samozřejmě můžeme čímkoli "hlubším" opovrhovat a pak můžeme vývoj lidstva rovnou zabalit. Jan

  17. Proč se nedává opera v TV (jako se dávala v 70./80. letech jsem je už taky ptala. Odpovědět by Vám měli odborníci, ale myslím, že to je proto, že dnes /oproti dobám dřívějším/ je povinnost zaplatit umělcům, pokud se pořizuje záznam. Není to jen u nás, je to i v zahraničí. No a na to, i když prý to nejsou obrovské částky, televize nemá další prostředky – proto se opera do televize nedostane. To neznamená, že není dost lidí, kteří by jí v televizi viděli rádi – lidí, pro které to není "okrajová" záležitost. Kdo platí každodenní přenosy sportovních akcí – asi sponzoři. U nás jsou pravidla nastavena tak, že divadlo, jako příspěvková organizace, ZE ZÁKONA nemůže mít sponzory – a pak nemá dost peněz… Takže problém není, že by to byl "okrajový produkt", ale že máme špatně nastavená pravidla…
    Raději přispějeme tímhle způsobem k úpadku kulturního dědictví – našeho i evropského. Bohužel, problém s financováním opery není jen u nás. Na Youtube je ukázka z oslav 150.výročí sjednocení Itálie, na jeho počest hráli v Římě Nabucco a dirigent R.Muti promluvil pár dní před p.dirigentem Koutem (na Tháliích) o tom, že nebude-li Itálie dostatečně financovat svoji kulturu, bude tato země krásná, ale opuštěná…
    A pak za bouřlivého, souhlasného aplausu publika zopakovali znova slavnou Va, pensiero – a celé divadlo zpívalo se sborem.
    Takže, vážená Anonymní z 18:58 – je mi vás líto, že vás nikdo operu poslouchat nenaučil, protože by vám přinesla hodně krásných okamžiků, kdybyste měla to štěstí, že by vás oslovila alespoň podobně, jako "Prety woman" :))

Napsat komentář