“Byly to téměř čtyři měsíce nesmírně náročného zkouškového období, filmování a nakonec série jen deseti představení”, říká Simona Šaturová, „a najednou byl konec. Jela jsem domů do karantény.”
„Přiznám se, že po návratu z La Monnaie jsem nezazpívala ani notu. Práce na trilogii byla nesmírně náročná, takže nucenou pauzu jsem si první týden vyloženě užívala. Protože i následující projekt ve Spojených státech byl zrušen a kdoví jak dlouho budou omezení trvat, naplánovala jsem si ještě deset dnů volna a do zpívání se pustím začátkem dubna. Ale uvědomuji si, že bude nutná velká kázeň. S předstihem začnu připravovat nový operní a koncertní repertoár, který mě čeká v příští sezóně, a budu doufat, že nejpozději od podzimu budou divadla a koncertní sály zase normálně fungovat.”
https://www.facebook.com/AccentusMusic/videos/664858110983533/UzpfSTQ3NzI4MjY2NTYzNjc1NzozMDczNzYwMDMyNjU1NjYx/
V médiích se hodně mluví o tom, jak se s danou situací vypořádávají divadla, ale co samotni umělci? Paní Šaturová byla nucena mimo již zmíněných závazků v Bruselu zrušit i koncerty v Pittsburghu s Manfredem Honeckem a Pittsburgh Symphony Orchestra (Beethoven-Missa solemnis) a nové nastudováni Figarovy svatby s Jiřím Heřmanem, kde měla zpívat roli Hraběnky. Květnové a červnové produkce zejména na Pražském jaru a se Slovenskou filharmonií zatím nebyly oficiálně zrušené.
“Nejhorší chvíle jsem zažívala ještě v Bruselu. Od počátku jsem velice bedlivě sledovala situaci v Číně a později v Evropě. Když se situace začala vymykat kontrole, znervózněla jsem. Je nepříjemné, když jste v cizím městě, žijete téměř v karanténě a rodina a přátele jsou daleko. Když je víceméně jasné, že neodehrajete téměř půlku představení. Když netušíte, jak se dostanete domů a každý kdo zakašle nebo kýchne, vás přivádí k hysterii. Jakmile jsem se vrátila domů a přijala nastalou situaci, zklidnila jsem se. Po návratu z ciziny musím být v karanténě, takže hodně času trávím na naší zahradě. Po dlouhé době můžu pozorovat, jak přichází jaro… Příroda je pro mě lék téměř na všechny chmury. Když jsem na cestách a nemám ji k dispozici, tak si ji vizualizuji. Obyčejně hned po probuzení, ale vlastně kdykoli přes den, si představím místo v přírodě, které mám obzvlášť ráda. A představuji si ji do nejmenších detailů – kameny, vůně, zvuky, zář slunce. Ty detaily jsou velmi důležité, protože tak můžete „obelhat“ Váš mozek, že tam doopravdy jste. Věřím, že díky této meditaci jsem zvládla poslední pobyt v Bruselu, navzdory náročnosti s radostí a dostatkem energie.” shrnuje sopranistka své pocity z posledních dnů. “Držím nám palce, abychom to všichni zvládli. Pokusme se vytěžit i z nastalé těžké situace něco pro nás pozitivního.”
