Jakub Kydlíček: Věřím na univerzální poselství Bachovy hudby

  1. 1
  2. 2
Tématem třetího ročníku mezinárodního hudebního festivalu Bach for All je „Bach, knížata a král“. V rámci festivalu se v Praze od března do září představují špičky světového hudebního nebe v rámci sedmi koncertů. Na pátém koncertě, jenž se uskuteční v úterý 16. července 2019 v Zrcadlové kapli pražského Klementina, vystoupí barokní orchestr Concerto Aventino se sólisty a s dirigentem Jakubem Kydlíčkem, kteří provedou kantátu Johanna Sebastiana Bacha Gottes Zeit ist die allerbeste Zeit (BWV 106), známou také jako Actus tragicus. Tato Bachova ranně sakrální kantáta, napsaná pro čtyři sólové hlasy, zobcové flétny, dvě violy da gamba a basso continuo, je určená pro pohřební účely. Koncert bude proto proveden pouze za mírného osvětlení pro dotvoření smuteční a vážné atmosféry. Actus tragicus doplní další dvě kantáty od G. P. Telemanna a J. S. Bacha.
Jakub Kydlíček (zdroj Bach for All / foto © Zdeněk Rubáš)

Jakub Kydlíček je hráčem na zobcové flétny a dirigentem, specializujícím se především na hudbu starších stylových epoch. Patří k vyhledávaným interpretům staré a ještě starší hudby. Spolupracuje s předními soubory staré hudby, jako je například Collegium 1704, Capella Regia, Collegium Marianum, Czech Ensemble Baroque a další. Absolvoval studia na plzeňské konzervatoři v oborech zobcová flétna a dirigování, následně pokračoval ve studiu na prestižní Schola cantorum basiliensis ve třídě Coriny Marti. Jako pedagog působí na Pražské konzervatoři, kde vede třídu zobcové flétny a je dirigentem Barokního orchestru Pražské konzervatoře. Od roku 2018 vyučuje zobcovou flétnu na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2009 založil svůj vlajkový soubor Concerto Aventino a je rovněž zakládajícím členem tria Tre Fontane.

Výčet vašich aktivit je velký, a to jsme jistě nevyjmenovali vše. Jak to všechno stíháte a co vám zabere nejvíce času?
Stále se učím efektivitě při organizování práce a třídění úkolů. Velkou část času dělím mezi výuku na konzervatoři a uměleckou přípravu na své vlastní koncerty. Již delší dobu mám poměr koncertů víceméně rovnoměrně rozložený mezi zobcovou flétnu a dirigování, což vyžaduje i specifický druh plánování.

Co vás přivedlo k hudbě a proč právě zobcová flétna?
S hudbou jsem se začal seznamovat až poměrně pozdě (asi ve dvanácti?), nebyl jsem typické zuškové dítě. Zobcová flétna pak byla tím „snadným“ začátkem a přes různé odbočky k jiným nástrojům (traverso, hoboj) jsem jí zůstal věrný. Mnohdy se lze setkat s názorem, že se jedná o snadný a poněkud retardovaný nástroj, nicméně takový postoj vychází spíše z neznalosti. Hrát na zobcovou flétnu průměrně není vůbec těžké, na druhou stranu hrát na ni alespoň dobře je již těžká práce.

A jaká byla vaše cesta k dirigování a k založení souboru Concerto Aventino?
Poměrně záhy jsem začal mít vyhraněné interpretační postoje, a tak jsem logicky inklinoval k vedení souboru, navíc jsem se chtěl potkat i se širším spektrem repertoáru. Concerto Aventino jsme založili ještě jako studenti s cílem pracovat na programech, které budou spíše „srdeční“ záležitostí. Proto uvádíme programy, které se často skládají z méně známých opusů či jejich neobvyklých kombinací. Osobně chápu Aventino jako svobodný prostor, kde mohu realizovat to, co mě baví a když nechci, nemusím dělat „obvyklý“ barokní repertoár za každou cenu.

Čím vás okouzlila barokní a vůbec stará hudba a její autentická interpretace? A proč by se stará hudba měla hrát jen takto?
K hudbě mě přivedl hlavně obdiv k barokní architektuře – mou tehdejší posedlostí byly návštěvy barokních zámků a galerií. Myslím, že (nejen) barokní hudbu nelze chápat bez jejího historického kontextu. A ten se zdaleka netýká jen jistých akademických znalostí dobových traktátů, ale hlavně dějin idejí a komplexního pochopení dané epochy. Termín „autentická“ či „historicky“ poučená interpretace je dnes často používán ke škatulkování interpretů do té či oné skupiny. Nemyslím si, že je to šťastné, vznikají tím spíše četná nedorozumění. Osobně je mi vlastně jedno, jak kdo co hraje a zda tomu dá label „autenticity“ či ne. Myslím však, že podstatný je již zmíněný historický kontext – ten nemůže být ignorován. Docela se mi líbí termín „historicky formovaná, nikoliv informovaná“ interpretace (historically formed x historically informed performance practice).

Máte v této oblasti nějaké vzory či osobnosti, které obdivujete, máte rád?
V oblasti „baroka“? John Eliot Gardiner, Frans Brüggen, Rudolf Lutz, Václav Luks, Corina Marti, Giovanni Antonini…

Vaši nejoblíbenější skladatelé a skladby?
Jednoznačně Mariánské nešpory Claudia Monteverdiho! Jinak dále Johann Sebastian Bach (kantáty), Bohuslav Martinů a Jean-Philippe Rameau (opery), Maurice Ravel (orchestrální díla) a pak také hudba italského trecenta…

Posloucháte také jinou hudbu než barokní? Jakou?
Z novější hudby rád poslouchám Bohuslava Martinů, francouzskou hudbu přelomu 19. a 20. století, pro zábavu Rossiniho a Mozartovy opery… Starší hudbu raději „čtu“ v partiturách.

Jakub Kydlíček (foto Petr Francán)

Jaký je váš vztah k Johannu Sebastianu Bachovi? A co od něj máte obzvláště rád?
Prominentní místo v Bachově tvorbě představují kantáty. Gardiner je dokonce považuje za středobod celé tvorby. I v rámci festivalu Bach for All představují kantáty jednu z konstantních položek dramaturgie. Zvláště je třeba poukázat na ranou kantátovou tvorbu, která často ukazuje jisté skladatelské „zrání“ a přímo oplývá barevnými kombinacemi nástrojů. Jinak jako flétnista mám pochopitelně rád také sonáty a Braniborské koncerty

Dovedl byste stručně postihnout Bachův význam, jeho genialitu, velikost? A proč je „pro všechny“, jak praví název festivalu?
Věřím na univerzální poselství Bachovy hudby, zejména co se týká rétorické sdílnosti, vnitřní soudržnosti a „nezničitelnosti“. „Pro všechny“ je tak trochu provokativní, ale ideou je nabídnout platformu pro širší publikum a širokou škálu různých interpretů – festival rozhodně není postaven na oněch kategoriích „(ne)autenticity“, o které jsem mluvil. Poněkud příznačné je, že ten vizionářský nápad (vytvořit v Praze bachovský festival), nepřišel od hudebníka, ale od nynějšího ředitele Jakuba Kubíčka, takže on sám je takový důkaz univerzálnosti Bachova vlivu.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na