Jakub Kydlíček: Věřím na univerzální poselství Bachovy hudby

  1. 1
  2. 2

Na koncertě v Zrcadlové kapli zazní Bachova kantáta Actus tragicus. Povězte nám o tomto díle a o chystaném koncertě něco bližšího…
Na koncertě uvedeme Actus tragicus jako ikonickou skladbu raně kantátového období. Je psána pro čtyři hlasy, které v našem případě budou realizovány pouze osmi zpěváky, kteří jsou všichni zároveň „sólisty“ a „sboristy“ (spíše bychom měli říci „concertisté“ a „ripienisté“). Orchestr pak tvoří naprosto fantastická kombinace dvou zobcových fléten a dvou viol da gamba s úsporným continuem. Bach napsal Actus v pouhých třiadvaceti letech, přesto má kantáta neuvěřitelnou výmluvnost a nad důmyslným střídáním charakteru jednotlivých čísel se přímo tají dech. Osobně mám k této kantátě silný vztah, mnohokrát jsem ji jako flétnista hrál a nepřestává mě fascinovat.

Další položkou programu je Telemannova chorálová kantáta „Ach wie nichtig“, která je jistým předobrazem Actu tragicu. Má dokonce ještě zajímavější obsazení – čtyři zobcové flétny, čtyři violy (da gamba), continuo – a vyniká zejména poetikou textu.

Závěr koncertu bude patřit strhující dramatické Bachově kantátě „Gleichwie der Regen und Schnee“ BWV 18, jejímž tématem je Boží slovo. Jen zmíním dvě zajímavosti – pozoruhodná je zvukomalba úvodní sinfonie, kde staccatové figury čtyř viol (snad) napodobují kapky deště. Naproti tomu ústřední částí kantáty je doprovázený recitativ, přerušovaný dramatickými trhavými litaniemi „sboru“. Následující sopránová árie je pak vyjádřením radostného a současně varovného afektu.

Jinak jsem rád, že pozvání ke spolupráci na tomto projektu přijali samí skvělí kolegové. Mimo jiné moje profesorka Corina Marti, která se zhostí partu první flétny, dále přední evropský gambista Petr Wagner či vynikající tenorista Tomáš Lajtkep, s nímž na Bachovi pracujeme dokonce průběžně.

Působíte na Pražské konzervatoři a dirigujete Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Jak jsou na tom dnešní studenti a co se jim hlavně snažíte vštěpit kromě toho „obvyklého“, co se pojí se studiem hudby?
Musím říci, že na Pražské konzervatoři lze potkat zajímavé osobnosti již mezi studenty. Snažím se se studenty do jisté míry jednat kolegiálně, či jednoduše řečeno, „nedělat z nich blbce“.

Od loňska vyučujete také na Masarykově univerzitě v Brně. To bude asi trochu jiné než na konzervatoři…
Ve všech ohledech mě MUNI mile překvapila. Upřímně, tamní Akademie staré hudby neměla dříve moc dobrou pověst, ale ukázalo se, že je vše o nastavení pozic pedagogů a studentů. Většina mých brněnských studentů má za sebou studium zobcové flétny na konzervatoři, takže můžeme plynule navázat ve studiu repertoáru v přiměřené hodinové dotaci. Jinak myslím, že konzervatoř by obecně měla s univerzitou sdílet některé podstatné parametry, jako je patřičná dávka svobody, neustálá inspirace a vysoké požadavky na samostatnost.

Vystoupil jste na předních našich a evropských scénách či festivalech. Na jaká vystoupení nejvíc vzpomínáte a co považujete za své největší úspěchy?
V hudební profesi je dle mého soudu jakékoliv měření úspěchu trapné předvádění ega. Takže napíšu, čeho si vážím – z poslední doby je to spolupráce se skvělými kolegy v nastudování Gluckovy Paride ed Elena na Smetanově Litomyšli. Vážím si také vyučování a samozřejmě nesmím zapomenout zmínit mé studentky z Prahy i Brna – ostatně spolu trávíme dost času.

Povězte nám ještě něco o vašich plánech v nové sezoně – kde vás posluchači mohou vidět a slyšet, co vás čeká a na co se těšíte?
Na úvod nové sezony zahrajeme s Karlovarským symfonickým orchestrem Händelovu Vodní hudbu (29. srpna na Festivalu J. C. Fischera). S Aventinem pak uvedeme českou premiéru francouzské komické opery Les Amours de Ragonde J. J. Moureta (31. srpna v zámeckém divadle ve Valticích). Barokní orchestr Pražské konzervatoře bude studovat nejprve ryze bachovský program a posléze Vivaldiho. Concerto Aventino reprízuje program neapolských flétnových koncertů a příští rok se mohou posluchači těšit na náš nový program „Odysée – francouzské kantátové drama“. Zajímavé akce se na jaře uskuteční na Pražské konzervatoři, nechte se překvapit!

Jistě máte své hudební sny nebo přání – například kde nebo s kým byste rád vystoupil, nebo jaké skladby či opery byste rád nastudoval… Prozradíte některé?
Sny by se prý neměly prozrazovat… Tak jen namátkou – v oblasti zobcové flétny bych rád konečně publikoval své etudy (stále to odkládám). Jinak bych rád dirigoval více (nejen barokních) oper, francouzský impresionismus v „autentické“ verzi, vícesborové skladby pozdní renesance… Konkrétně je to například Requiem Jeana Gillese, Striggiova mše Ecco si beato giorno, Ravelova Ma mère l’Oye, Händelova Alcina, Martinů Alexandre bis, no a samozřejmě Mariánské nešpory!

Děkujeme za rozhovor!

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na