Jan Jiraský vystoupil v Brně s nadhledem a lehkostí, která odzbrojuje

Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno je komunitou lidí, kteří mají rádi komorní hudbu a pravidelně navštěvují abonentní koncerty. Je to v Brně jediná možnost, jak mít přehled o současném vývoji komorní hudby, neboť všechny ostatní subjekty pořádají koncerty jednotlivě, ad hoc. Spolek přátel hudby se jim systematicky věnuje již 63 let (dříve pod názvem KPH - Kruh přátel hudby) a připravuje své koncerty dlouhodobě, s ohledem na aktuální nejlepší nabídku. Věnuje se proto prezentaci mladých umělců, a že se jedná o studenty či absolventy JAMU, není náhoda. Předsedkyní Spolku je již léta paní profesorka Alena Veselá, ještě nedávná rektorka JAMU. Proto najdeme v programu sezóny i pedagogy JAMU, kteří mají za sebou mnoho uměleckých úspěchů. V úterý 12. března 2019 se představil publiku v Besedním domě klavírista Jan Jiraský s klavírním recitálem.
Jan Jiraský (foto Marek Olbrzymek)

Umělec překvapil již dramaturgickým výběrem skladeb. Nešel po podbízivé exkluzivitě a naopak představil méně hraná díla známých i méně známých skladatelů. První polovina koncertu byla věnována Georgu Friedrichu Händelovi. Že tento reprezentant monumentálních barokních děl pro královský anglický dvůr psal také drobné komorní kusy pro cembalo, v obecném povědomí není. Ale protože patřila k jeho povinnostem i hudební výchova princezen, nepřekvapí kompozice dvou sbírek suit, které byly určeny pro soukromé provozování. Ovšem to, co předvedl klavírista, vyvolává dvě reakce – buď byly princezny skvělé hudebnice, nebo naopak tolik svého maestra zlobily, že jim virtuózní skladby napsal proto, aby musely hodně cvičit a svého mistra nechaly v klidu komponovat.

Zahajující Suita B dur HWV 434 je první skladbou druhé sbírky a je tvořena čtyřmi částmi. První Preludium, s předpisem „arpeggio“ je přehlídkou schopnosti interpreta pracovat s akordickým materiálem, neboť ponechává prostor improvizaci. Sonata má radostný a hravý ráz, Minuet je v g moll, což předznamenalo melancholický výraz. Aria con variazioni na závěr v pěti variacích představuje části od jednodušších, od poslechu instruktážních, přes ozdobné až po virtuózní závěrečnou, velmi efektní.

U Händela zůstala i druhá skladba, přestože je jejím autorem Johannes Brahms. Variace a fuga na Händelovo téma op. 24. Základem je Händelovo téma, árie z Händelovy cembalové Suity B dur HWV 434, kterou posluchači slyšeli v prvním čísle. Ta je rozvedená ve 25 variacích a v závěrečné fuze. Skladbu 24 letého skladatele premiérovala v Hamburku Clara Schumannová. Skladba je přísně strukturovaná, zahajuje Téma, Aria a pak variace I-XXV, přičemž každá variace má svůj osobitý výraz. Zůstávají až na malé výjimky v B dur, jen ve třinácté části přechází do b moll a využívá kompaktních, silně rytmizujících akordů v uherském čardášovém rytmu. Závěrečná Fuga je osobitou kompozicí sama o sobě a její závěrečná monumentalita uzavírá dílo do logického celku.

Druhá polovina recitálu obsahovala dvě části. První byl cyklus klavírních skladeb Vzpomínky op.6 Vítězslava Nováka. Ten se tvorbě pro klavír věnoval jen okrajově, klavírista představil časné dílo mladého skladatele, které mu poprvé přineslo uznání. Ve třech částech se vyznává z emocí, nejprve Triste (andante sostenuto), údajně pocity v neradostném dětství, Inquieto (allegro agitato) je romanticky niterné v centrální rozjasněné části i rozbouřené, jako mladá, roztoužená duše. Třetí část Amoroso (Lento con tenerezzo) líčí autorovu první erotickou zkušenost a je tedy jak vášnivá, tak sebevědomá a postupuje ke zklidněnému konci.

Na závěr zvolil klavírista Tři skladby pro klavír Klementa Slavického. Burlesca, Molto vivo, mohutně akordické, Intermezzo Andantino, pomalé, průzračné, lehce disonanční, přesto zvonivé, a poslední Toccata Molto vivo s překvapivým úderným akordickým obsahem.

Jan Jiraský se představil jako umělec silně ukázněný, introvertní, ponořený do výrazu a především skvěle technicky vybavený pevným úhozem, schopný vyloudit i nejjemnější dynamické nuance, s perlivým, stříbrným pianem a naopak mohutnými opulentními akordy. Má neomylnou schopnost se vcítit do charakteristiky skladeb a každé dát takový výraz, který posluchače chytí a vede ho až do konce. Ve výrazu nemá hluchá místa a graduje ho až do exklusivního závěru. Jeho skromné a milé vystupování je v kontrastu se suverénním výrazem a monumentálním ovládnutím klaviatury. Přistupuje k interpretaci s nadhledem a s lehkostí, která odzbrojuje a řadí ho mezi současné nejlepší sólové klavíristy.

Nepřekvapí proto nadšení publika, které si vynucovalo stále další a další přídavky. Nejdříve to byl Edward Hagerup Grieg a jeho Arietta z Lyrických kusů, následoval Leoš Janáček a jeho Vzpomínka a koncert skutečně uzavřela Romance op. 28 Roberta Schumanna. Abonenti Spolku přátel hudby a milovníci komorní hudby tak dostali exkluzivní dárek v podobě výjimečného koncertu.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na