Jeden z nejvýznamnějších polských skladatelů Witold Lutosławski by dnes oslavil 110 let

  1. 1
  2. 2
Před 110 lety se narodil jeden z nejvýznamnějších polských skladatelů 20. století Witold Lutosławski.

Witold Lutoslawski, květen 1992 (foto L. Kowalski, W. Pniewski)
Witold Lutoslawski, květen 1992 (foto L. Kowalski, W. Pniewski)

Witold Lutosławski se narodil 25. ledna 1913 v 19 hodin v Moniuszkově ulici ve Varšavě, v jejímž okolí zrovna hrála koncert místní filharmonie. Byl nejmladší ze tří synů ve velkostatkářské rodině, která po celé generace sídlila v obci Drozdovo.

Když byly Lutosławskému pouhé dva roky, musela rodina uprchnout do Moskvy před pruskými vojsky. Jeho otec Józef Lutosławski zde organizoval polské legie a věřil v ruskou pomoc při osvobození Polska. Jelikož se ale v roce 1917 po bolševické revoluci tyto aktivity dostaly do rozporu s tehdejším režimem, byl Józef se svým bratrem Marianem zatčen, uvězněn a v září 1918 popraven – zastřelen. Po válce se rodina vrátila do Drozdova, kde našla své hospodářství téměř zničené. Witoldova matka se tedy rozhodla pracovat ve Varšavě jako lékařka a překladatelka .

Witold Lutosławski (foto Jan Styczyński)
Witold Lutosławski (foto Jan Styczyński)

Rodina Lutosławských se ve volném čase bavila zpěvem a hrou na klavír, díky čemuž se brzy projevilo Witoldovo hudební nadání. Od šesti let ho tedy matka učila hře na klavír, později se učil u Heleny Hoffman, Aliny Rudnické a Józefa Śmidowicze. První skladby komponoval již v roce 1922.

V roce 1924 nastoupil na elitní chlapecké gymnázium Štěpána Báthoryho, o rok později začal studovat na Varšavské hudební škole hru na housle u Lidie Kmitowé. Od roku 1931 studoval matematiku na Varšavské univerzitě a kompozici u Witolda Maliszewského na místní konzervatoři. O dva roky později se plně věnoval pouze studiu klavíru a kompozice.

Když bylo Lutosławskému dvacet let, jeho díla už hrála Varšavská filharmonie, například kontroverzní baletní fragment Harun al Raszyd. Odrazovým bodem jeho skladatelské kariéry byly Symfonické variace, které byly poprvé uvedeny v roce 1939 v polském rozhlase. Později se věnoval též kompozici filmové hudby, první z nich byla hudba k filmu Zwarcie (Zkrat) z roku 1935.

Druhá světová válka Lutosławskému znemožnila plánované studium v Paříži. V té době sloužil v Krakovské armádě, zanedlouho ho Němci zajali, ale Lutosławskému se podařilo uprchnout. Během okupace bylo pro umělce těžké se uživit. Lutosławský si tak vydělával ve varšavských kavárnách jako klavírista, což bylo v té době jediné možné východisko. Zprvu hrál v kavárně Ziemiańska. Z tohoto období pocházejí později velice známé Variace na Paganiniho téma. Posléze vytvořil s Andrzejem Panufnikem klavírní duo, během jehož čtyřletého působení odehráli zhruba 1300 vystoupení. Účinkovali převážně v kavárně s galerií soudobého umění SiM (Sztuka i Moda). Protože nebylo možné hrát hudbu polských skladatelů, jejich repertoár se zaměřoval například na Mozarta, Schuberta, Brahmse či Debussyho. Lutosławský společně s polskými skladateli Janem Ekierem a Romanem Palesterem založili tajné divadlo. Zkomponoval tehdy Pieśni walki podziemnej (Písně podzemního boje).

Před koncem války v roce 1944 se musela rodina Lutosławských přestěhovat do Komorowa s jedním malým zavazadlem. Veškerá díla zanechal Lutosławský ve Varšavě, z nichž se dochovaly pouze výše zmíněné Variace na Paganiniho téma. Od konce roku 1945 působil jako tajemník a pokladník Związku Kompozytorów Polskich (Svazu polských skladatelů).

26. října 1946 se oženil s Marií Danutou Bogusławskou, kterou poprvé poznal v době okupace v kavárně Aria. Seznámil je Mariin bratr Stanisław Dygat, když ho doprovázela na jedno z Lutosławského vystoupení. Lutosławský přijal Mariina syna Marcina za svého, vlastní děti neměli. Rodina bydlela se svými matkami a hospodyní v třípokojovém bytě. Protože ložnice sloužila taktéž jako pracovna, manželka Lutosławskému v práci pomáhala – přepisovala noty.

5. prosince 1946 debutoval v zahraničí během prezentace díla v koncertním sále Champs Elysées. Tehdy Orchestre National de Radiodiffusion v čele s dirigentem Grzegorzem Fitelbergem zahrál jeho Symfonické variace, které se setkaly s velkým úspěchem.

Lutosławskému se během války podařilo zachránit rukopis 1. symfonie, která byla poprvé uvedena v roce 1948. Na krátkou dobu byla tato symfonie úspěšná, nicméně posléze byla odsouzena pro formalismus. Během komunistického režimu byli totiž skladatelé nuceni komponovat ve stylu socialistického realismu, z toho důvodu Lutosławský opustil i post ve Svazu polských skladatelů. Další skladby si svůj úspěch držely déle, například slavný Koncert na orkiestrę (Koncert pro orchestr), který byl poprvé proveden Varšavskou filharmonií v roce 1954. Za tento Koncert o rok později získal dvě státní ceny.

V roce 1956 byl založen první festival soudobé hudby v zemích sovětského bloku pod názvem Warszawska Jesień (Varšavský podzim). O dva roky později zde byla uvedena Lutosławského skladba Musique funèbre, kterou zkomponoval k desátému výročí smrti maďarského skladatele Bély Bartóka. Dostala se do mezinárodního povědomí a získala Cenu Svazu skladatelů a Cenu IRC (International Rostrum of Composers).

Poněvadž byla doba příznivější a umělci se mohli svobodně rozvíjet, začal Lutosławský experimentovat a zahrnul do svých skladeb například dodekafonický systém, aleatoriku a seriální techniku. Tyto prvky charakterizovaly Lutosławského tvorbu. V letech 1957–1963 dokonce komponoval populární a taneční skladby pod pseudonymem Derwid.

Od roku 1963, kdy uvedl Trois poèmes d’Henri Michaux pro sbor a orchestr na hudebním festivalu v Záhřebu, bychom se ani nedopočítali jeho zahraničních úspěchů. Lutosławského díla prováděli například takoví umělci jako Benjamin Britten, Pierre Boulez Paul Sacher, Peter Pears a Mstislav Rostropovič.

Během svého života získal nespočet ocenění. Ještě rok před svou smrtí navštívil například USA, Kanadu a Japonsko, věnoval se dirigování a do poslední chvíle komponoval. Svědčí o tom jeho nedokončený Koncert skrzypcowy (Houslový koncert).

Na konci svého života onemocněl rakovinou. Přestože byl operován, 7. února 1994 ve Varšavě zemřel ve věku 81 let. Po krátké době zemřela i jeho manželka. Lutosławskéý byl pohřben 16. února 1994 na Powązkowském hřbitově ve Varšavě.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments