Koncert 6 Premieres byl na hraně chaosu

V neděli 24. března 2024 se v DOX+ odehrál další z koncertů Prague Music Performance organizovaný ve spolupráci s Centrem současného umění DOX a Akademií múzických umění v Praze.
Zkouška na Prague Music Performance: 6 Premieres – Roland Dahinden (foto Marek Bouda)
Zkouška na Prague Music Performance: 6 Premieres – Roland Dahinden (foto Marek Bouda)

Na programu Prague Music Performance bylo šest premiér skladeb autorů Rolanda Dahindena (Švýcarsko), Didrika Ingvaldsena (Norsko), Jana Dobiáše (ČR) a Daga Magnuse Narvesena (Norsko). Na realizaci se podíleli kromě sólistů Alexandera von Schlippenbacha, Hildegard Kleeb, Ellen Ugelvik (klavír), Daga Magnuse Narvesena (bicí), Mikuláše Mrvy (elektronika) i soubory PMP Orchestra, PMP Ensemble (výběr z členů orchestru), Dust in the Groove a sbor Doodles, vše řízené Rolandem Dahindenem. Všechny kompozice lze chápat jako tzv. crossoverové. Koncert trval zhruba 3,5 hodiny.

Koncept Prague Music Performance je zájemcům o současnou hudbu znám. Je podobný Kotíkovu Ostravskému centru nové hudby spojením hudebníků různých zemí, festivalu s objednanými premiérami, vzdělávacím programem a vytvořením vlastního realizačního souboru z hudebníků, kteří působí i sólově a v dalších formacích. Realizace nových projektů je přes velkou náročnost nastudování (nebo právě i pro ni) zjevně baví. Projekt se rozvinul v minulých letech díky podpoře fondů Evropského hospodářského prostoru – programu Kultura. Vzhledem k programu koncertu byl projekt šesti premiér také podpořen z Norských fondů.

PMP Orchestra vznikl jako projektový v roce 2021. Je složen převážně z českých členů. Záběr souboru je stylově široký, vyžaduje, jako i na tomto koncertě, vynalézavost a přesvědčivost. Soubor Dust in the Groove (Prach v drážce) působí od roku 2013 v proměnlivém složení. Už název napovídá, že soubor vychází z moderního jazzu experimentálním a crossoverovým způsobem. Lídrem ansámblu je saxofonista a klarinetista Radim Hanousek, dalšími členy jsou Žaneta Vítová (akordeon), Jana Vondrů (zpěv), Didrik Ingvaldsen (trubka) a Jan Přibil (trubka). Dalšími performery soubory jsou Martin Opršál (marimba), Yoram Rosilio (kontrabas) a Valentin Duit (bicí). Účast souboru na koncertě vycházela z toho, že spolupracuje jak s Didrikem Ingvaldsenem, tak Rolandem Dahindenem. Současní úspěšní hudebníci si často hledají další možnosti uplatnění a je tomu tak i u tohoto souboru, který spolupracuje s tanečníky a divadelníky, pořádá vzdělávací workshopy a projekty pro klienty s mentálním postižením. Amatérský sbor Doodles (Čmáranice) vznikl v roce 2011 a sdružuje na čtyřicet LGBT zpěváků. Věnuje se rozsáhlému repertoáru od chorálů přes lidové písně k soudobé tvorbě. Vystupuje v České republice i v zahraničí.

První skladbou večera byly Mysteries (Záhady) od Didrika Ingvaldsena, který prezentoval v rámci koncertu ještě další skladbu I left Berlin two weeks ago (Opustil jsem Berlín před dvěma týdny). Didrik Ingvaldsen je virtuózním jazzovým trumpetistou, který se pohybuje na jazzové scéně od roku 1984. Uplatňuje se i jako skladatel a pedagog. Svou zvukovou brilanci a vynalézavost přenáší i do svých kompozic a rozšiřuje tak dispozice i dalších nástrojů.

Zkouška na Prague Music Performance: 6 Premieres – Alexander von Schlippenbach (foto Marek Bouda)
Zkouška na Prague Music Performance: 6 Premieres – Alexander von Schlippenbach (foto Marek Bouda)

Skladba je, podle programu, inspirovaná stejnojmennou knihou norského spisovatele Knuta Hamsuna. Její děj se odehrává v malém norském pobřežním městečku a je příběhem, jehož hlavním smyslem je, že svérázný příchozí člověk „odjinud“, obvykle (i zde) rozkryje svou přítomností a nezvyklými způsoby již nevnímané rysy a tendence lidí „uspaných“ místními stereotypy. Můžeme si to „přeložit“ do hudby asi v tom smyslu, že i hudební inovátor vnáší do stylových norem nové podněty, na kterých si hudebníci uvědomí své návyky a mohou hledat nové přístupy k nástroji a zvuku nebo kolektivní hře. Stereotypy moderního jazzu tam ovšem rozeznáváme, jen je vše posunuto extrémním způsobem, ať už v dynamickém rozpětí, tvorbě nástrojových zvuků nebo metrorytmické složce. Z moderního jazzu vychází strukturace z krátkých samostatných gest nástrojových skupin, které místy dohromady působí jako rozsypaný čaj, jindy se sjednotí do kráčivých souzvuků. Oním „enfant terrible“ je samotný trumpetista.

Action Music (Akční hudba) Rolanda Dahindena v provedení Dust in the Groove čerpá podle autora z akční malby Jacksona Pollocka. Roland Dahinden je švýcarský trombonista, dirigent a skladatel, který se věnuje současné hudbě. V komorní sestavě působí se svou manželkou Hildegard Kleeb a v triu s houslistou Dimitriosem Polisoidisem. Je šéfdirigentem projektového PMP Ensemble a Orchestra.

Grafická partitura Action Music vede interprety ke gestické nápodobě. Skladba začíná tvrdými údery bicích, pokračuje rychlými punktuálními motivy napodobujícími Pollockův dripping. Kompozice je zajímavá různými způsoby tvorby zvuku a vzájemnými konfiguracemi. Je ovšem velmi náročná úrovní energetického náporu spojeného s komplexností zvuku.

Následovala skladba Jana Dobiáše Rozdvojení téhož pro mužský sbor Doodles a PMP Ensemble v zajímavém obsazení basklarinetu, horen, houslí, kontrabasů, harfy, elektrické kytary a bicích. Název skladby odkazuje na rozdvojení androgynní bytosti (Platón – Symposion, řeč Aristofana) složené ze stejného pohlaví, jako jedné ze tří možností složených bytostí (muž-muž, žena-žena, žena-muž), které bozi později rozdělili, aby omezili jejich moc. Kompozice se točí v různé textaci kolem tématu tolerance jinakosti a hodnoty snášenlivosti a laskavosti. Střídají se části označené Rap, Chorál a Intermezzo. V částech Rap je postupně citován Shakespearův Sonet 121, v Intermezzu žádost legionáře o milost adresovaná Masarykovi z roku 1935 a milostný sonet Michelangela, v chorálech skladatel cituje modlitbu z liturgie 11. století. Skladba je stylově neukotvená. Místy se stylizací inspiruje textem – v chorálech, v intermezzu na Michelangelův text. Jindy jde proti, nebo spíš nezávisle, což zní až podivně, například v žádosti legionáře o milost ve vysoké poloze a mikrointervalech, což bych u textu typu „šel jsem vždy příkladem“ neočekávala a možná tím skladatel i vnáší záměrně do významového pole další konotace, jako je emoční vypjatost, nebo nepřesvědčivost takového tvrzení. Celkově ovšem tato kompozice přinesla do převážně vypjatého koncertu trochu spočinutí.

Zkouška na Prague Music Performance: 6 Premieres (foto Marek Bouda)
Zkouška na Prague Music Performance: 6 Premieres (foto Marek Bouda)

Kompozice Quod est in nomine? (Co je v názvu?) norského skladatele Daga Magnuse Narvesena se sólovým klavírem Alexandera von Schlippenbacha (Německo) a bicími a perkusemi (sám skladatel) působila pro mne nejvíce free jazzově. Preparovaný klavír byl jedním z nástrojů, nebyl sólistický. Změť zvuků v improvizacích zněla jako štěbetání na trhu s výkřiky žesťů, ale najednou se zase objevoval slyšitelný puls. Orchestr na sebe musí být naladěný a dávat pozor na pokyny dirigenta, který může do kompozice vkládat další části, nebo řídit improvizaci. Alexander von Schlippenbach je nestorem evropského free jazzu. Jeho kariéra začala v 60. letech. V současné chvíli bylo zřetelné, že už nemá potřebnou prstovou hybnost, ale nebylo to až tak důležité vzhledem k celkovému charakteru partu, kde je podstatný feeling a znalost jazzové improvizace.

Druhá skladba Didrika Ingvaldsena I left Berlin two weeks ago (Opustil jsem Berlín před dvěma týdny) začíná jako hluková skladba ve vysoké dynamice klastrovými akordy preparovaného klavíru (Ellen Ugelvik), pulsem bicích, výkřikem názvu vokalistkami, následuje sentimentální část se saxofonem a vokály, opět se vrací bicí, jazzový puls full bandu (PMP Orchestra) spějící do chaosu. Zajímavá je pro mne tichá část preparovaného klavíru, způsob rozeznívání rezonanční desky a strun klavíru pomocí vložených tyčí, kovových objektů a podobně. Klavíristka vytváří zvuky přímo v korpusu nástroje. Zvuk je tajemný a krásně na něj navazuje v pianu barva smyčců a akordeonu. Rozladěnost zvuku klavíru zní nostalgicky. Dechy přetvářejí artikulaci od kňouravých gest po výkřiky. Když se vrací vokalistky, tak už jen v náznacích, útržcích, jako by se přítomnost ve městě vracela už jen ve vzpomínce. Výkon Ellen Ugelvik byl brilantní. Skladatel dokazuje, že vnímá akustické kvality zvuku jednotlivých nástrojových skupin a dovede je plně využít v barevných přechodech a kontrastech.

Poslední skladbou večera byla druhá kompozice Rolanda Dahindena Talking With Trane (Rozhovor s Tranem) s klavíristkou Hildegard Kleeb (Švýcarsko) a PMP Orchestra. Pomyslný rozhovor se vztahoval k slavným skladbám Johna Coltranea. Do ansámblu je zapojen u počítače také experimentální hudebník Mikuláš Mrva. Jedním z tahounů celkového pohybu zvukové masy je skvělá Hildegard Kleeb. Kompozice se opět odvíjí ve vysoké dynamice, hustotě, kontrastech a zvukových zvláštnostech. Koncert je i pastvou pro oči zejména u basových nástrojů, které hrají v neustálém plném nasazení, což nebývá obvyklé.

Večer byl velmi fyziologicky náročný velkým náporem zvuku, převážně hustou a vrstvenou strukturací, někdy na hraně chaosu. Určitě to byl důkaz hráčských dovedností souborů, jejich vzájemného napojení, mimořádného výkonu dirigenta Rolanda Dahindena. To vše publikum velmi ocenilo, ale je potřeba poznamenat, že tento druh hudby má skutečné svoji komunitu a není to pro každého, ani každého posluchače zběhlého v současné hudbě. Mně osobně i délkou koncertu produkce psychosomaticky svou extrémní vypjatostí a charakterem struktury zvuku rozladila.

Pod čarou: Tolik zdůrazňovaná „práce s publikem“ by se měla vztahovat nejen k tomu, co dává pořadatel zájemcům „do hlavy“, ale také umožnit při čekání před koncertem a o pauze se posadit, nebo se občerstvit bez velké fronty. To je častá a přetrvávající bolest pražských koncertů, například v tuto chvíli v DOXu, který má podmínky pro zázemí, byla kavárna otevřena v čase od 11:00 do 15:00 hodin a v předsálí nebyla ani jedna židle. To je ovšem na samostatný příspěvek o koncertním provozu v Praze.

Zkouška na Prague Music Performance: 6 Premieres – Hildegard Kleeb (foto Marek Bouda)
Zkouška na Prague Music Performance: 6 Premieres – Hildegard Kleeb (foto Marek Bouda)

Prague Music Performance: 6 Premieres
24. března 2024, 18:00 hodin
DOX+

Program
Roland Dahinden: Action Music
Roland Dahinden: Talking With Trane
Didrik Ingvaldsen: I left Berlin two weeks ago
Jan Dobiáš: Rozdvojení téhož
Dag Magnus Nervesen: Quod est in nomine?

Účinkující
Alexander von Schlippenbach – klavír
Hildegard Kleeb – klavír
Ellen Ugelvik – klavír
Dag Magnus Narvesen – bicí a perkuse
Mikuláš Mrva – elektronika

PMP Orchestra
PMP Ensemble
Dust in the Groove
Doodles, mužský sbor

Roland Dahinden – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments