Křehká krajina ženského tance (in progress?)

Představením Krajiná se s letošním rokem rozloučil Ponec – divadlo pro tanec. Šlo o projekt, který vznikl spojením tří tvůrčích osobností – žen, tanečnic, choreografek. Výsledek jejich setkání je sice prezentován jako inscenace v premiéře, ale už z principu samotné tvorby je to trochu ošidné. Trojice autorek i interpretek, Klára Alexová, Einat Ganz a Tereza Hradilková, tvořila v rámci rezidenčních pobytů v Itálii a Chorvatsku pod záštitou mezinárodního projektu Be SpectACTive. Výsledek nese punc výzkumu, který by měl potenciál stát se propracovanou inscenací, kdyby byl čas s materiálem a dílčími motivy, které ženy do hry samy přinášejí, pracovat dál.
Krajiná – Klára Alexová, Einat Ganz, Tereza Hradilková – divadlo Ponec 2016 (foto divadlo Ponec)

Uvedení projektu mělo kromě velmi omezeného času na nazkoušení samotného představení i další úskalí, jedna z interpretek před premiérou onemocněla, druhá tančí v jiném stavu… Na druhou stranu jde ale o surovější a reálnější materiál a výsledek velkého úsilí a vůle. Krajiná nepostrádá jistou poetiku a estetiku, zejména v první části, kterou by bylo možné rozvíjet dál a je škoda, že zůstává jen jediným obrazem. Slovo krajina se na scéně zhmotňuje – Tereza Hradilková se jako živá socha ocitá pod nánosem pestrobarevných látek, z nichž na ní ostatní vymodelují fantastickou krajinu pohoří a údolí. Bílé ústřižky síťovaných záclon v pozadí značí křehkost – pozor na subtilní svět žen, signalizují.

Ale motiv krajiny jako výtvarného prvku není rozvíjen do jiných variant kromě toho, že pak některé kousky látek poslouží jako pokrývka hlavy. Vnější krajina se mění ve vnitřní krajinu – budiž. Jde o proces, možná intuitivní zobrazení výzkumu: vycházíme z vnějších podob a dobíráme se nitra. Prostřednictvím výpovědí cizích žen, s nimiž se setkaly a které s nimi sdílely své pocity, hledají autorky svůj vlastní hlas. Promluvy, které zaznívají zprostředkovaně z videa (je otázkou, zda video nezachovat skutečně jen jako soukromý studijní materiál a zda se snažit začlenit do představení takto i prvky dokumentu), ale i z úst tanečnic, připomínají chvílemi spíš abstraktní poezii. Jak vůbec zněla otázka? Snad ženy měly popisovat jen prostý stav, jak se cítí ve svém vlastním těle, v krajině, která je obklopuje, a jak se tyto dvě krajiny vzájemně ovlivňují. Nechybí ani lidová píseň, také projev „krajiny“.

Vztah ženy s jejím vlastním já je intimní a je to velmi těžké téma, které si žádá více odstupu. Tři interpretky prostřednictvím sólových výstupů vyjadřují své vnitřní pocity, svůj vnitřní postoj. Klára Alexová coby žena křehká, rozjitřená, doslova roztřesená city. Tereza Hradilková jako ta, která své tělo směřuje k energickému výsměchu světu, pulzuje jím síla a také nenasytnost. Izraelka Einat Ganz se svým animálním projevem vytvořila obraz ženy, která vzdoruje neviditelným silám, je srážena na zem, zchvácena únavou, ale odolává a zvedá se urputnou silou. Nemohu se jen zbavit dojmu, že pohybový slovník na hranici animality a defektu vzbudí v divácích spíše odpor.

Krajiná – Klára Alexová,Tereza Hradilková, Einat Ganz – divadlo Ponec 2016 (foto divadlo Ponec)

V představení je cenná blízkost, která mezi interpretkami funguje, třeba opatrná partnerská práce s Einat, která se sama nenechává nijak omezit svým těhotenstvím a nebrání se ani energickým pohybům a rytmickému třesu, který sledujeme s jistým napětím. Souznění žen a vzájemný respekt i empatii dokážeme vycítit, ačkoli představení, které z této spolupráce vzešlo, zatím víc připomíná work in progress a bylo by také vůči jeho autorkám milosrdnější, kdyby tak bylo uváděno (ne že by to byl jediný taneční projekt tohoto roku, který navzdory přízvisku premiéra připomínal work in progress). Protože zatím působí vskutku jako výzkumná fáze – byla nalezena témata, z nichž je možné vybrat a vystavět soudržnou inscenaci. Tou zatím Krajiná není, ale tak nějak jí to nelze dost dobře vyčíst. Byla by škoda, kdyby se s tímto projektem už nemělo pracovat dál, byl by nevyužitý potenciál, je zřejmé, že do něj autorky vložily mnoho času i energie. Jde sice o jiný typ inscenace i tvorby, ale vzpomeňme třeba, jak s intimní výpovědí mnoha jedinců naložil Michal Záhora v choreografii Devoid. Cest je opravdu mnoho.

 

Hodnocení autorky recenze: 60%

Krajiná
Koncept, tvorba: Klára Alexová, Einat Ganz, Tereza Hradilková
Dramaturgie: Marie Gourdain
Zvuková kompozice, scénografie: Yehudit Mizrahi
Video dokumentace: Marko Bogdanovič (CZ/RS)
Světelný design, video: Patrik Sedlák
Styling: Hanka Poislová
Final outside eye: Ko van den Bosch
Produkce: Veronika Hladká
Producent: Tanec Praha z.ú., Jakub Hradilek
(představení vzniklo v rámci evropského projektu Be SpectACTive! – CapoTrave/Kilowatt Sansepolcro, Bakelit Multi Art Center Budapest, Domino Zagreb, LIFT London, Tanec Praha, Teatrul National Radu Stanca Sibiu, York Theatre Royal)
Premiéra 20. prosince 2016 divadlo Ponec Praha

Účinkují – Klára Alexová, Einat Ganz, Tereza Hradilková

www.divadloponec.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Krajiná -Alexová/Ganz/Hradilková (divadlo Ponec 2016)

[yasr_visitor_votes postid="236659" size="small"]

Mohlo by vás zajímat