Kremerata Baltica s brněnskými hornisty na Bratislavských hudebních slavnostech

Slovenská filharmonie zahájila slavnosti 28. září pod taktovkou svého nového šéfa, dirigenta Jamese Judda. Další vrcholovou událostí festivalu bylo jistě vystoupení Vídeňských filharmoniků následující den, a to pod vedením dirigenta Zubina Mehty. Nejen za zmínku jistě bude stát vystoupení Symfonického orchestru Mariinského divadla pod vedením Valerie Gergieva 14. října a v neposlední řadě závěrečný koncert festivalu 15. října, na kterém vystoupí Slovenská filharmonie spolu se Slovenským filharmonickým sborem pod vedením dirigentů Juraje Valčuhy a Jozefa Chabroně.

To je ovšem jen stručný výčet, koncertů je samozřejmě mnohem více a na každém mohou návštěvníci slyšet vynikající světové orchestry a sólisty. Ve velké většině se koncerty konají v rokokovém sále se zlacenými secesními prvky budovy Reduta, ve kterém sídlí Slovenská filharmonie. Je tu nejen luxusní a honosné prostředí, ale především skvělá akustika.

Přes všechny lákavé nabídky vyjmenovaných souborů mne nejvíce zaujal koncert 12. října, na kterém vystoupil komorní orchestr s názvem Kremerata Baltica. Tento soubor v našich zemích není příliš známý, asi před pěti lety vystoupil na festivalu v Brně a bylo to zjevení. Existuje již dvacet let a založil ho dnes již sedmdesátiletý houslista Gidon Kremer z mladých umělců z pobaltských republik. Sám deklaruje, že tento soubor je založen především na svobodném a demokratickém principu a na spontánnosti v hudbě, na pokračování tvůrčího procesu na koncertním pódiu. Je pravdou, že za dvacet let činnosti si orchestr vybudoval vynikající renomé během koncertů zejména po evropských městech a festivalech. Představuje publiku nejen skladby od klasicismu po současnou tvorbu, ale vytváří i koncipované projekty, které jsou motivované problematikou lidských práv, ať již v Rusku či na Středním východě.

Spolu s umělci s pobaltských republik spolupracuje orchestr i s dalšími kolegy z evropských zemí a stranou jeho zájmu nezůstala ani Česká republika. Potřebuje-li orchestr posílit dechovou sekcí, přibírá do svých řad umělce naše. Pravidelně se souborem spolupracují hornisté z Brna, kteří potvrzují, že brněnská hornová škola má stále vynikající pověst i výsledky. První hornista brněnské filharmonie Karel Hofmann a hornista Petr Chomoutský, který v současné době působí v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK, hráli i na bratislavském koncertě. Spolu s Kremeratou hráli koncert Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta a jejich spolupůsobení dokreslovalo ideálně jak barevné, tak dynamické vyznění skladeb.

Předností Kremeraty je především již zmíněná hudební spontánnost. Každý z členů orchestru je natolik erudovaný, že by mohl být sólistou, nicméně je natolik ukázněný, že tvoří jednotný celek a soubor působí jako živoucí organismus. Skvělá souhra je obdivuhodná už proto, že zde není dirigent. Přesto, že je v souboru třiadvacet smyčců, ke kterým se přidávají i již zmínění hráči na dechové nástroje, není tu jediného, byť lehce rozdílného nástupu či ukončení fráze, a především je tu naprosto dokonalá zvuková a intonační jednota. Nástroje mají všechny jednotnou barvu a při piánu, kdy hrají všichni jeden tón, vzniká iluze, že hraje jen jeden hráč na jeden nástroj. Tato dokonalost je těžko pochopitelná, navíc při tolika hráčích. Samozřejmostí je dokonalá souhra v dynamických procesech a při kontrastech, které dokáží udeřit s nebývalou silou, když před tím předcházela až téměř neslyšitelná piána, jen lehce se chvějící ve vzduchu.

Tyto efekty měly dopad především v zahajovacím Divertimentu pro smyčcový orchestr Bély Bartóka, které těžilo z lidové melodiky i ze smutku z loučení skladatele s domovem před emigrací do USA. Vrcholem koncertu byla Šostakovičova Sinfonietta c moll pro smyčcový orchestr a tympány, op. 110. Původně skladba pro smyčcové kvarteto, postavená na kryptogramu skladatelova jména, tedy na tónech dé – es – cé – há, na citátech ze starších skladatelových skladeb a na využití tématu opery Lady Macbeth z Mcenského újezdu, má obrovský záběr a emoční dopad. V podání Kremeraty jsou nejsilnější právě ty části, kde může soubor uplatnit své zvukové přednosti, čehož maximálně využívá.

Sólistou koncertu byl klavírista Lucas Debargue, Francouz, který je již fakticky součástí orchestru, neboť s ním realizoval i některé další projekty. Mladý umělec, který je nositelem řady mezinárodních ocenění, působil zpočátku poněkud plaše a akademicky, postupně se ale uvolňoval a nakonec se odevzdal hudbě natolik, že si potichu zpíval a od klavíru po své závěrečné sekvenci rozpustile dirigoval. Hrál nejprve Koncert pro klavír a orchestr č.11 D dur, Hob.XVIII:11 Josepha Haydna a po přestávce Koncert pro klavír a orchestr č.8 C dur KV 246. Zejména Mozartův koncert vyzněl plně s vytříbeným hudebním cítěním a až s rozpustilostí, která byla tehdy mladému skladateli vlastní.

Vystoupení souboru Kremerata Baltica na Bratislavských hudebních slavnostech bylo o to vzácnější, že pražský koncert, který se měl konat v rámci evropského turné, odpadl, a bylo to tedy jediné vystoupení souboru ve střední Evropě. O to více stálo za to se ho zúčastnit a vychutnat si nebývalý hudební zážitek.

Hodnocení autorky recenze: 100%

Bratislavské hudobné slávnosti 2017
Lucas Debargue (klavír)
Kremerata Baltica
12. října 2017 Koncertná sieň Slovenskej filharmónie Bratislava

program:
Béla Bartók: Divertimento pre sláčikový orchester
Joseph Haydn: Koncert pre klavír a orchester D dur op. 37 Hob. XVIII:11
=prestávka=
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pre klavír a orchester C dur KV 246
Dmitrij Šostakovič: Sinfonietta c mol, op. 110 pre sláčikový orchester a tympány

www.bhsfestival.sk