O lašském zvuku, kulturní uzavřenosti i Bergovi

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ostravská banda je tím nejlepším příkladem výše zmíněného. Jako Boulez, který si v šedesátých letech založil Domaine musicale, aby mohl pracovat s hudebníky, ochotnými interpretovat hudbu, již hudební instituce ignorovaly, i jiní cítí potřebu utvořit ansámbl, který má stejný účel. Ostravská banda je jednou z kreatur Petra Kotíka, který již založil v roce 1961 Musica Viva Pragensis, poté QUAX Ensemble a v americkém Buffalu S.E.M. Ensemble. Ostravská banda, složená z těch nejlepších mladých muzikantů, je od počátku svého vzniku v roce 2005 páteří festivalu Ostravské dny. Vždy jsem se s nimi cítila ve své kůži. Nezbytnost jejich existence poukazuje na to, že existuje ještě příliš mnoho nevyřešených problémů s oficiálnostmi hudebního života, i když je konečně patrná rostoucí tendence provádět hudbu dneška kvalitně. Pomalu je možné spoléhat na kvalitní interprety, kteří jsou si vědomi důležitosti toho, co dělají.

Hana Kotková a Ostravská banda (foto archiv OCNH)
Hana Kotková a Ostravská banda (foto archiv OCNH)

S Ostravským centrem nové hudby spolupracujete pravidelně již od roku 2003. Na festivalu Ostravské dny jste od té doby obecenstvu představila již úctyhodnou řádku významných sólových i orchestrálních děl autorů, jakými jsou například Luciano Berio, Pierre Boulez, Kaija Saariaho nebo György Kurtág. Jak za ty roky hodnotíte uplynulou spolupráci?

Festival Ostravské dny je jednou z velkých hvězd, které září v mém vesmíru. V roce 2003 jsem byla pozvána, abych provedla Violin and Orchestra Mortona Feldmana a od té doby jsme se již nerozešli. Pro mne byla od začátku čest účastnit se a Ostravské dny se pro mne staly nepostradatelnou událostí.

To, co udělal a dělá Petr Kotík v Ostravě, má dalekosáhlý význam. Nejen pro hudební život města, ale celé České republiky. Pro mladé skladatele je to jedinečná příležitost, jak vytříbit svou práci vedle významných skladatelů, kteří se sjíždějí z celého světa.

Hana Kotková, Petr Kotík - Ostravské dny 2015 (foto archiv OCNH)
Hana Kotková, Petr Kotík – Ostravské dny 2015 (foto archiv OCNH)

Došlo za ty roky k nějakému významnému setkání?

Více než k jednomu. Pokud mám hovořit výlučně v kontextu Ostravských dnů, tam se to rozumí samo sebou. Nemůže tomu být jinak, vzhledem k osobnostem, které je tam možno potkat. Počínaje jeho “deus ex machina” Petrem Kotíkem, přes skladatele přítomné na institutu a festivalu, až po všechny protagonisty hudební tvorby posledního půlstoletí. A pak také krátká setkání, která ve mně zanechala velký dojem, jako v případě Elliota Sharpa, Kaiji Saariaho, Roscoa Mitchella, George Lewise, Charlemagne Palestinea nebo Christiana Wolffa. Je jich tolik! Není možné jmenovat je všechny. Každá osobnost, která přijíždí na Ostravské dny, má své kouzlo. Přirozeně velké osobnosti nechybí ani mezi interprety a dirigenty.

Kdybych měla vzpomenout na jedno opravdu výjimečné životní setkání mimo Ostravské dny, pak je to s Alexisem Weissenbergem, slavným klavíristou, který odešel před čtyřmi roky. Poslední roky života strávil v Luganu. Bydlel ode mě čtyři kilometry a scházeli jsme se buď u něj nebo u nás a pokaždé mne obohatil svými myšlenkami, svým duchem, svými úvahami, nikdy ne banálními, předvídatelnými.

Pokud se nemýlím, pro 8. bienále festivalu v roce 2015 jste navrhla Kammerkonzert Albana Berga pro klavír, housle a třináct dechových nástrojů, v němž jste posléze excelovala po boku klavíristy Daana Vandewalla a pod taktovkou Rolanda Kluttiga. Jaký máte k Bergovi vztah? Jak ho vnímáte v kontextu hudby (zejména) posledních devadesáti let?

Bergovo jméno je zapsáno velkými písmeny v historii hudby, o tom není pochyb. Co se mi na něm líbí, je jeho originálnost a volnost hudebního rukopisu, nikdy ne dogmatická. Vždy jsem s velkým potěšením hrála jeho houslový koncert, veledílo houslové literatury všech dob, a taktéž je to s Kammerkonzertem, i když se jedná o dílo možná méně bezprostřední, více vystavěné. Je to Bergova první dodekafonická skladba, složená mezi lety 1923 a 1925, ihned po dokončení opery Wozzeck. V této souvislosti bych chtěla připomenout, že po premiéře v Berlíně byl Wozzeck uveden v Praze. V obou případech vyvolala opera skandál a zavržení publikem. Doufám, že po sto letech se tak nestane s Kammerkonzertem, který s velkým potěšením provedu opět po boku skvělého klavíristy Daana Vandewalleho…

Daan Vandewalle, Hana Kotková - Ostravské dny 2015 (foto archiv OCNH)
Daan Vandewalle, Hana Kotková – Ostravské dny 2015 (foto archiv OCNH)

Bergova skladba nebyla jediná, která byla provedena na základě vašeho návrhu. Dalším příkladem je Allegoria della notte (Alegorie noci), koncert pro housle a orchestr italského skladatele Salvatore Sciarrina. Je těžké takový repertoár uplatnit? Jaká je otevřenost ze strany festivalů, orchestrů a podobně?

Pro odpověď se stačí podívat na programaci koncertních sezon. Je to jako kočka, která si kouše vlastní ocas. Je tady strach naprogramovat hudbu, která se může publiku nelíbit, tím se ale rezignuje na výchovu publika. Je to jako by se výstavní galerie zastavily u impresionistů nebo jako by vydavatelé vydávali pouze knihy napsané po první světové válce. To je dost nepředstavitelné, že ano?

Přirozeně existují lidé, kteří se odváží zatahat čerta za rohy a vyřešit problém ve velkém stylu. Příklad pro všechny: Lucernský festival. Před patnácti lety ho nové umělecké vedení kompletně obrátilo, dalo velký prostor moderní a soudobé hudbě a spolehlo se přitom na umělce velkého kalibru jako Claudio Abbado a Pierre Boulez. Jistě, ubylo Jaguarů a havanských doutníků, ale nové a omládlé publikum začalo naplňovat koncertní sál a skutečnost dneška je pozoruhodná.

Obě skladby, o nichž byla výše řeč (Bergův Kammerkonzert i Sciarrinova Allegoria della notte), zazní na koncertě Ostravské bandy v pražském Divadle Archa, který se uskuteční v neděli 20. listopadu 2016. V kontextu pražského, potažmo českého hudebního života půjde o výjimečnou událost a zcela ojedinělou akci. Jaké ale máte s prováděním takzvané soudobé hudby zkušenosti vy, ať už ze Švýcarska či odjinud?

No právě: že to je často výjimečná událost, i když by to mělo být normální.

Ano, vedle Berga zahraji Sciarrina. Salvatore Sciarrino je pro mne jedním z nejzajímavějších žijících skladatelů. Poslech jeho hudby je neustálý údiv, jeho hledání témbru nás nechává očarovanými. Ponoření do Alegorie noci je pro mne pokaždé velkým dobrodružstvím.

Pozvala bych k poslechu jeho oper, především Luci miei traditrici. Geniální!

Zmíněný Sciarrinův koncert nebude poslední skladbou, která od něj ve vašem podání zazní. V rámci 9. bienále Ostravských dnů si v příštím roce zahrajete další jeho koncert, tentokrát Giorno velato presso il lago nero (Zamlžený den u černého jezera). Dá se říct, že je Sciarrino váš oblíbený skladatel?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat