Liběna Séquardtová: Streaming ani televize nemůže nahradit živý kontakt

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jak je to konkrétně s Vašimi strojky?
Jak už jsem zmínila časovou náročnost, v době, kdy jsme měli malé děti, jsme se s manželem dohodli na tom, že on vyrábí strojky a já uspořený čas věnuji péči o rodinu. S manželem jsme za ta léta hodně propojeni a máme stejnou hudební představu, kterou nám vštípil pan profesor Mihule, tím vzájemným souzněním se mi zdá, že jeho strojky jsou pro mě nejvhodnější – jako bych je vyráběla já sama. Během zkouškového procesu si strojky vytipovávám a odkládám.

Jedná se o přírodní materiál, dřevo, které podléhá zkáze, nikdy nemůžu zaručit, že ten strojek bude hrát dobře i na koncertě. Záleží na mnoha okolnostech, obzvláště je třeba udržovat jeho vlhkost. Občas se zamýšlím nad tím, že je zvláštní, když v dnešní době „kompjútrů“ pořád prakticky hrajeme na stejné strojky jako před dvěma sty lety. Samozřejmě existují už strojky z umělých materiálů, i já jsem je vyzkoušela, ale dle mého názoru neodpovídají nárokům pro prvního hráče v symfonickém orchestru. Jsou vhodné například na ZUŠkách k výuce, protože mají konstantní zvuk.

Liběna Séquardtová (zdroj archiv FOK)

Když cvičíte doma, máte stejný strojek jako na koncert?
Doma mám jiné strojky než na zkoušky a na koncerty. Se strojky je to jako s oblečením u ženy, která stále nemá co na sebe. Když se potkají dva hobojisti, první věta zní: „Já nemám na co hrát.“

Máte během koncertu na každou skladbu jiný strojek a pak ho měníte?
Dá se říci, že je to s těmi strojky hotová alchymie.Když hraju na jeden, druhý mi vyschne v krabičce, někteří hobojisté si je dávají do skleničky s vodou… Možná jste si všimli, že i během koncertu, kdy hoboj nehraje, si je my, hobojisté, neustále olizujeme, protože musíme slinami udržovat tu správnou vlhkost. V době, kdy jsem studovala a začínala hrát v orchestru, byl u nás problém sehnat kvalitní nástroj. Například v první větě Dvořákova houslového koncertu jsem musela mít speciální strojek, kvůli extrémně nízké poloze. Rychlou výměnou různě dlouhých strojků se kompenzovaly nedostatky nástroje přímo na podiu. Naštěstí po revoluci se otevřely nové možnosti a mohli jsme si nástroje osobně jet vybrat do zahraničí – Francie, Německo… Dnes už mám k dispozici skvělý nástroj značky Püchner.

Püchner je tradiční německá firma?
Tato firma byla založena původně v Sudetech, konkrétně v Kraslicích. Po válce byla vystěhována do Německa a v té době bylo Československo na černé listině a firma odmítala nástroje do naší republiky dodávat. Situace se změnila až po roce 1989.

Vy tedy pravidelně vystupujete ve FOKu a s oktetem Česká dechová harmonie, co vás víc baví? Máte raději symfonickou hudbu nebo tu komorní?
To se nedá říct. Každé to hraní staví přede mne jiné výzvy a naplňuje mne jinak. Symfonická hudba je nádherná – a byť to někdy vypadá, že tam hrajeme málo a že odpočíváme, věřte tomu, že první hobojista se nikdy nenudí. Musíme být pořád ve střehu, u hoboje nikdy nevíte, co se může stát. Pořád pracujeme se strojkem – přírodním materiálem, jehož vlastnosti se díky proměnlivé vlhkosti vzduchu neustále mění. Osobně jsem raději, když během skladby pořád hraju a mám nástroj tím pádem pod kontrolou. Ve skladbách, kde mám třicet taktů pauzu a pak má zaznít třeba jen jeden tón do pianissima, s napětím čekám, co se vlastně ozve. Strojek může selhat, může intonačně zakolísat, nástroj může mezitím trochu vystydnout, tudíž intonačně spadne níž anebo může vysrážená voda ucpat a znehybnit klapky… Je to dobrodružství.

Liběna Séquardtová (foto Pavla Hartmanová)

Jaký máte vztah k soudobé české hudbě?
Mám soudobou hudbu moc ráda – a víte, proč? Hobojový repertoár není tak široký jako např. mají housle nebo klavír, stěžejních skladeb pro sólový hoboj není mnoho a všechny už jsem je hrála. Proto se vždy raduji, když někdo napíše pro nás něco nového a beru to jako výzvu. Některé soudobé komponisty už znám a umím je rozklíčovat. Kolikrát ani nenapíší frázování, legata, staccata a s důvěrou to ponechají na mém volném pojetí. Pokud skladatelé používají nové techniky, nutí mě to hledat i nové hmaty a zvukové možnosti nástroje.

Na koncertech 14. a 15. října 2020 máte vystoupit s FOKem jako sólistka a uvést světovou premiéru Koncertu pro hoboj a orchestr op. 161 Jaroslava Krčka. Tuto skladbu pro vás vybral dramaturg FOK nebo naopak jste to byla Vy, kdo tuto kompozici navrhl?
Jaroslava Krčka znám léta jako skvělého muzikanta, mimochodem byl to právě on, kdo dělal hudební režii při natáčení prvního CD našeho souboru Ars Instrumentalis Pragensis. Takže premiéru jeho skladby jsem navrhla já a vedení FOK s radostí souhlasilo. Konzultovala jsem to i s dirigentem Petrem Altrichtrem – a ten byl rovněž nadšen. Už se moc těším na provedení!

Jak často hrajete sólové koncerty s orchestrem?
Se svým mateřským orchestrem FOKem jsem měla dost příležitostí provést stěžejní díla hobojové literatury – Mozart, Kramář, Strauss, Martinů… Nejniternější vztah mám ke Koncertu Bohuslava Martinů, který jsem interpretovala s FOKem opakovaně, dokonce i v Salzburgu ve slavném Festspielhausu. Těší mě, že jsem mohla tento skvělý koncert uvést i v Liverpoolu s Royal Liverpool Philharmonic Orchestra jako tamní premiéru, s jejich tehdejším šéfdirigentem Liborem Peškem. Za uvádění tohoto Koncertu jsem získala Cenu Českého hudebního fondu.

Máte nějakého svého dvorního skladatele? Složil některý skladatel skladbu přímo osobně pro Vás?
Ráda vzpomínám na premiéru Koncertu pro hoboj, fagot a orchestr, který pro mě a mého kolegu Luboše Hucka napsal Zdeněk Lukáš. Mezi autory, které jsem premiérovala sama nebo se svým manželem, patří Juraj Filas, Ivanka Loudová, Karel Sklenička, Václav Hálek, Jiří Laburda… Letos 2. listopadu nás čeká další premiéra – a sice skladby Mirabelky 120 pro hoboj, heckelfon a klavír, kterou pro nás napsal Vlastimil Peška. Skladba zazní v rámci festivalu Přítomnost, sdružení pro soudobou hudbu.

Co je to vlastně ten heckelfon?
Jedná se de facto o basový hoboj, konstruovaný ovšem firmou Heckel, specializovanou na výrobu fagotů. Krátkou prezentaci tohoto nástroje jsem natočila na video:

Mluvila jste o svých učitelích a vzorech, padla i jména několika kolegů. Předáváte své zkušenosti dál? Vychováváte si i nějaké následovníky?
Učím na HAMU na katedře dechových nástrojů obor hoboj. Dnešní mladí lidé mi připadají trochu netrpěliví, myslí si, že budou během chvilky dobří hráči. Ale je to jako u sportovců – bez poctivého tréninku a dřiny to prostě nejde.

5 1 vote
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments