Je mladý, má milý úsměv a krásný hlas a publikum si umí po pár taktech získat na svou stranu. Tak se představil 25. listopadu v Obecním domě polský barytonista Mariusz Kwiecień, vycházející hvězda Metropolitní opery.
Po delší odmlce se v Praze opět konal galavečer z operních árií na nejvyšší úrovni. I když vstupné nebylo levnou záležitostí, Smetanova síň se zcela zaplnila. Mariusz Kwieceń přijel poprvé do Prahy na pozvání agentury Nachtigall Artists, na jediném koncertu vystoupil s orchestrem FOK a mladým polským dirigentem Lukaszem Borowiczem.
Nejprve publikum rozehřál Rossiniho Cavatinou Figara, přednesenou s hereckým šarmem a vtipem, což mu okamžitě zajistilo velké sympatie. Pokračoval árií Hraběte z Mozartovy Figarky, opět s lehkostí a svižnou technikou. Bohužel orchestr tak lehce nepůsobil, občas mu i co do síly zbytečně konkuroval. Symfonické těleso je trochu těžkopádné pro jiskřivé Rossiniho skladby (zazněla předehra a Temporale z Lazebníka a předehra ze Signora Bruschina). Má-li se Rossiniho dynamický motor řítit zrychlujícím tempem do finále, chce to naprosto hladkou čistou souhru, a to je u velkého orchestru samozřejmě těžší.
Naplno se ukázaly kvality Kwiecieńova hlasu teprve v italských áriích Belliniho a Donizettiho (Ah, per sempre z Puritánů a Vien Leonora z Favoritky), které rozezněl velkou energií. Dobře zvládá nízké polohy, ale doslova září v těch vyšších, plných síly. Má příjemné zabarvení hlasu, nezní ostře ani dutě. Jeho bel canto je stylové, avšak bez výrazových manýr, zpívá méně dramaticky než dejme tomu Italové, spíše s přirozeným citem.
Ještě více se mi líbil po přestávce v áriích ruské opery, to byla chvíle ryzí romantiky. Doslova se našel v Oněginovi, ale i v Alekovi od Rachmaninova, árii z méně známé opery tehdy teprve dvacetiletého autora. Kwiecień tuhle hudbu (a řeč) skvěle cítí a umí ty emoce předávat dál do sálu.
Sám o sobě tvrdí, že je lyrický baryton, že by si na dramatickém oboru mohl poškodit hlas. (Faktem je, že párkrát jsem zaslechla v jeho hlase nepatrné zachraptění, snad z únavy?). Poslední dobou však svá slova popírá skutky – v Metropolitní opeře například zpívá Escamilla v Carmen a Marcella v Bohémě. Také na závěr pražského vystoupení nasadil Verdiho – Smrt Posy z Dona Carlose, jako přídavky následovaly jeho oblíbený Don Giovanni a Donizetti (Nápoj lásky a Don Pasqualle). Zatímco k zádumčivé náladě ruských klasiků orchestr přidal Svítání z Musorgského Chovanštiny, Borodina (Ve stepích střední Asie) a slavnostní Polonézu z Oněgina, „italský“ závěr vygradoval do brilance (zvláště svižné tempo Mozarta). Mariusz Kwiecień ukázal, že kromě hudebních zážitků umí rozdávat skvělou náladu v sále, s usměvavým dirigentem Borowiczem se v tom docela dobře doplňovali. Už se těším (pokud to ohlášené „namlouvání“ s Národním divadlem dopadne dobře), až přijede do Stavovského zpívat Dona Giovanniho!
Mariusz Kwiecień (baryton)
Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK
Dirigent Lukasz Borowicz
Smetanova síň Obecního domu, 25. listopadu 2010
program:
G. Rossini: Il barbiere di Siviglia
– Overture
– Largo al factotum
– Temporale
W.A.Mozart: Le nozze di Figaro
– Hai gia vinta la causa!- Vedro….
V.Bellini: Norma
-Overture
V.Bellini: I puritáni
– Ah, per sempre…
G.Rossini: Signor Bruschino
– Overture
G.Donizetti: La favorita
Aria Vien Leonora – Cabaletta
– přestávka –
M.P.Musorgskij: Chovanština
-Svítání na řece Moskvě
P.I.Čajkovskij: Eugen Oněgin
-Vy mnie pisali
A.P.Borodin: Ve stepích střední Asie
S.V.Rachmaninov: Aleko
-Cavatina
P.I.Čajkovskij: Eugen Oněgin
– Polonaise
G.Verdi: Don Carlo
– Son io mio Carlo-Per me junto-Io morro
přídavky:
W.A.Mozart: Don Giovanni
-Aria Giovanni
G.Donizetti: Don Pasquale
-Aria Malatesta
G.Donizetti: L´elisir d´amore
– Aria Belcore