Mezinárodní soutěž Antonína Dvořáka: unikátní koncept skladatelského klání

Už podesáté se na konci srpna konala na Pražské konzervatoři Mezinárodní skladatelská soutěž Antonína Dvořáka (International Antonín Dvořák Composition Competition, zkratka IADCC). Mladí skladatelé, kteří se do Prahy sjeli z celého světa, měli pět dnů k dispozici jednu třídu s klavírem a jejich úkolem bylo vyprodukovat dvě odlišné kompozice na zadaná hudební témata. Za přibližně 35 hodin vytvořit úplně od nuly dvě soutěžní kompozice (z čehož minimálně jednu píší skladatelé často jako orchestrální), včetně doplnění všech interpretačních pokynů! Většina zasvěcených by asi řekla, že je to nemožné, že je na to moc málo času a že komponovat pod takovým tlakem se nedá. Najdou se však soutěžící jiného názoru, kteří stále nad sebou visící hrozbu „deadlinu“ berou spíše jako motivační faktor.
International A. Dvořák Composition Competition 2019 (zdroj IADCC)

Tato soutěž je unikátní hned v několika směrech. Její druhé kolo se sice odehrává na Pražské konzervatoři – pravděpodobně kvůli Dvořákovým stopám, jež zde zanechal –, ale je organizována z Koreje. Spolu s ředitelem soutěže Young-Chul Choim tak do Prahy opakovaně přijíždí velká korejská delegace, resp. sbor a sólisté, kteří zde poté vystupují na různých koncertech, úzce spojených s organizací soutěže. Tímto faktem daná mezinárodnost celé akce pak také předznamenává výběr spektra soutěžících. Nejedná se tedy o „mezinárodní“ soutěž s devadesátiprocentní českou účastí, jak to často vídáváme, ale o vskutku multikulturní zážitek. Objevují se zde soutěžící z Evropy (Německo, Španělsko, Velká Británie a další; Česko mívá malé, pokud vůbec nějaké zastoupení), z Asie (Korea, Čína, Japonsko) i z Ameriky (USA, Peru, Brazílie a další).

Ale hlavní specifikum soutěže je samozřejmě ve skládání „tady a teď“. Většina skladatelských soutěží probíhá tak, že skladatel dle zadaných parametrů napíše dílo v klidu doma a poté ho zašle k vyhodnocení. A pokud nezíská nějakou cenu, ani se nikdy nesetká s porotou, ani s ostatními soutěžícími. Námi popisovaná dvořákovská soutěž však tímto korespondenčním způsobem pracuje pouze v prvním kole. Druhé kolo už funguje jinak, jak shrnuje Yotam Ishay, soutěžící z USA, absolvent Berklee College of Music: „Pro mě je tato soutěž úplně magická. Umožňuje nám zažít naprosté zkoncentrování. Celých pět dní jsme se nemuseli starat o nic jiného než o zkomponování dvou skladeb. To je zkušenost, na kterou v běžném životě jen tak nenatrefíte.“ A na dotaz ohledně omezeného časového prostoru dodává, že „termín je skladatelův nejlepší přítel.

Práce tedy v těchto pěti dnech není málo. Způsob kompoziční práce na oněch dvou soutěžních skladbách se však, dodejme, do značné míry liší a není tak monotóní. K oběma skladbám dostane soutěžící výběr krátkých témat či motivů z děl známých skladatelů (často se zde objevují citace z Dvořáka), které má za úkol nějakým způsobem (jakým, to už záleží na něm) použít v tvořených dílech. Obsazení je libovolné. U jedné ze skladeb není určená forma, u druhé je potřeba přidělené téma použít ve variaci, fuze, passacaglii nebo kánonu.

Zadání formy ze strany poroty bychom mohli vnímat jako určitou snahu o větší objektivitu v následném hodnocení, ale úplně se to tak brát nedá. Výrazové spektrum soutěžících je totiž tak veliké, že i při kompozici stejné formy se mezi díly objevují velké rozdíly. Jak ale takto různě pojaté kompoziční úkoly hodnotit? Na základní kritéria kvality skladeb většinou porotci nahlížejí podobně, říká jeden z porotců, Eduard Douša: „U volné skladby lze dobře posoudit například znalost instrumentace, melodickou či harmonickou invenci, vynalézavost v práci se zadaným tématem apod. U té povinné hodnotím především řemeslné zvládnutí příslušné formy. Dá se dobře poznat, zda například o fuze – ať už je pojata tradičněji či současněji – autor něco ví, nebo ne.“ Avšak už ne všichni skladatelé uznávají například Doušou zmíněné současné pojetí fugy, takže i v tomto směru se jistě vedou porotcovské diskuze.

Díky vzájemnému setkávání skladatelů ale tato soutěž není jenom o soutěžení. V průběhu víkendu po pětidenním klání, kdy pracují porotci, je pro soutěžící připraven bohatý program od komentované prohlídky Prahy, přes návštěvu Dvořákova letního sídla ve Vysoké i s účastí Dvořákových pravnuků, až po projížďku lodí po Vltavě s večeří při západu slunce, což mnozí hodnotí jako „highlight“ celé akce. Kromě toho se také soutěžící scházejí neorganizovaně a vychutnávají české jídlo a pivo, které „ve společnosti ostatních skladatelů dodávají příchuť výletu, který nechcete, aby vůbec kdy skončil,“ říká soutěžící z Peru Gabriel Iwasaki. A již zmíněný Yotam Ishay k tomu dodává: „Po každém soutěžním dnu jsme se sešli v některém z pražských barů na lodi, kde jsme si vyměňovali názory a myšlenky i vykládali vtípky. A jak pochází každý z jiné skladatelské školy a nacházíme se v různých fázích naší hudební kariéry, měli jsme možnost se od sebe učit i se navzájem inspirovat.“

Přestože se tedy jedná o soutěž, vznikají zde nová přátelství a kontakty. Od soutěžících také často uslyšíte myšlenku, že dostat cenu pro ně není to nejdůležitější – spíš cílí na napsání skladby, na kterou budou moct být i po čase hrdí. A že cena samozřejmě moc potěší, ale to není ten hlavní důvod, proč se za další rok zase vrátí. Gabriel Iwasaki zakončuje: „Účastnil jsem se už dvakrát, přestože to znamenalo se sem dostat až z Peru. Tento rok jsem tu jako jediný z Jižní Ameriky, a tak můžu bezpečně tvrdit, že moje letenka byla určitě ta nejdražší. Ale jestli to půjde, přiletím i potřetí a jsem si jistý, že to bude výlet mého života; ještě jednou zase znovu…“

 

Výsledky 10. ročníku Mezinárodní skladatelské soutěže Antonína Dvořáka (2019):

Kategorie „Senior“ (24–33 let):
1. cena: David John Roche (Velká Británie) + zvláštní cena za nejlepší orchestrální hudbu
2. cena: Roma Czura (Německo)
3. cena: Ayumi Omori (Japonsko) + zvláštní cena za nejlepší volnou kompozici mezi soutěžícími z kategorie „Senior“

Kategorie „Junior“ (18–23 let):
1. cena: Jiaqi Wang (Čína) + zvláštní cena za nejlepší volnou kompozici mezi soutěžícími z kategorie „Junior“ + zvláštní cena za nejlepší passacaglii
2. cena: María del Pilar Miralles Castillo (Španělsko)
3. cena: Logan Vrankovic (USA)

Zvláštní ceny:
Jungmin Bae (Jižní Korea) – za nejlepší komorní skladbu
Guillermo Buendia Navas (Španělsko) – za nejlepší tonální hudbu + za nejlepší duchovní vokální skladbu
Sooyeon Lim (Jižní Korea) – za nejlepší variace

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na