Michael Corder: Sněhová královna přináší zábavný svět plný barev a kouzel

V Baletu Národního divadla právě vrcholí přípravy nového představení s názvem Sněhová královna. Inscenace britského choreografa Michaela Cordera bude mít českou premiéru ve čtvrtek 3. března 2016 ve Státní opeře. S jejím autorem jsme se setkali a hovořili během oddychové přestávky uprostřed maratonu intenzivních zkoušek.

 

Představte nám, prosím, alespoň v kostce Sněhovou královnu. Je to celovečerní balet? Čím jste se při jeho tvorbě inspiroval?

Ano, Sněhová královna je celovečerní dějová pohádková inscenace, kterou jsem vytvořil v roce 2007 pro English National Ballet. Výchozím bodem při tvorbě všech mých choreografií, ať už dějových či nedějových, je hudba, která mě inspiruje. Stejně tomu bylo i na počátku příprav tohoto baletu. Už od mládí miluji hudbu k třetímu Prokofjevovu baletu Kamenný kvítek, který skladatel vytvořil na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. Na západě není tato brilantní partitura příliš známá, navíc se nejedná o nadčasový a univerzální příběh jako je Prokofjevův Romeo a Julie či jeho Popelka. Další inspirací pro mě byla kouzelná kniha dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Jeho pohádka Sněhová královna si zasloužila zpracovat do baletní podoby, díky její povaze i postavám, které v ní vystupují. V jeden moment se mi všechno krásně propojilo v hlavě a já si uvědomil, že mohu použít Prokofjevovu hudbu pro tento konkrétní příběh. Takhle to celé před lety začalo.

A jak prvotní přípravy pokračovaly?

Byl jsem si dobře vědom toho, že je třeba zformovat Andersenův příběh do nosného scénáře, dát mu nějakou strukturu, která by unesla celovečerní balet. Rozhodl jsem se knihu výrazně zkrátit a celý děj rozdělit do tří jednání. Některá místa jsem musel vystřihnout, jiné elementy jsem naopak posílil, aby byl divákům jasný jejich význam. Kdybych býval ponechal příběh tak, jak byl, trval by příliš dlouho a navíc by byl na můj vkus moc epizodický.

Měnil jste nějak i hlavní postavy, třeba Gerdu a Káje, jak je z Andersenovy pohádky známe?

Gerda a Káj v mém pojetí jsou na rozdíl od původního příběhu starší. Oba dva jsou téměř dospělými teenagery, a proto se mezi nimi také může rozvinout láska. Sněhová královna v Andersenově pohádce není pouze zosobněním zimy, je to také krásná a zkušená žena. Myslím si, že v tom lze najít i určitý sexuální podtext. Často se setkáváme s příběhy, v nichž hrají hlavní role mocní muži a zranitelné ženy, tentokrát je to opačně. Kontrolu přebírá svůdná a přitažlivá zralá žena, která svádí mladého nevinného muže. Ledovým střípkem v oku mění Kájovo srdce a charakter a poté, co ho políbí a změní jeho krev v led, ho začne ovládat. Je to velmi zajímavý, až symbolický moment. Hrál jsem si s ním a s dalšími podobnými nuancemi, které scénický balet dokáže skvěle vyjádřit. Fascinoval mě i element zimy, krásné, ale smrtící. Sníh je sám o sobě nádherný, ale stejně tak je v něm přítomno cosi hrozivého. Lidé, kteří žijí ve vzdálených severních krajinách, ve Finsku, Laponsku či Rusku, musí každoročně prožít šest měsíců ve strachu o holý život. Sněhová královna ztělesňuje zimu a moc přírody. Je to tedy také příběh o přírodě, ale s kouzelným nádechem. Na to všechno jsem myslel. Jak jsem ale už říkal, nejdůležitějším výchozím bodem pro mě byla hudební struktura.

Vaše Sněhová královna je baletem pro dospělé i děti?

Ano, je to balet pro všechny generace. Produkce s mnoha různými postavami, tanci a elementy přináší zábavný svět plný barev a kouzel, v němž se prolíná reálný život Káje a Gerdy s královstvím Sněhové královny s bílými liškami, vlky a mnoha dalšími pohádkovými stvořeními. Děti tedy inscenace bezpochyby okouzlí. Zároveň je v ní obsažena zajímavá psychologická linka, která osloví a zaujme i starší publikum.

Jak vlastně vznikla vaše spolupráce s Národním divadlem?

První iniciativa a kontakt vzešly z mé strany. Napsal jsem šéfovi baletu Petru Zuskovi, kterého jsem osobně neznal. Vyměňovali jsme si asi dva roky e-maily, poslal jsem mu DVD s nahrávkami mých choreografií. Naše případná spolupráce postupně dostávala stále jasnější obrysy, až jsme si nakonec plácli a domluvili se na uvedení Sněhové královny. Od počátku jsem z toho byl nadšený. V Praze jsem do té doby nikdy nebyl, ačkoliv mě město, které má pověst jednoho z nejkrásnějších míst v Evropě, odjakživa lákalo. Zajímám se totiž celoživotně o evropskou historii. Neznal jsem ani soubor Baletu Národního divadla a byl jsem na české tanečníky velmi zvědavý…

…v Anglii jste pracoval s naší nejznámější českou tanečnicí Dariou Klimentovou, že?

Ano, přesně tak. Právě pro tuhle českou primabalerínu jsem roli Sněhové královny původně vytvořil. Pracovali jsme spolu mnoho let v English National Ballet, tančila i v mé Popelce nebo v inscenaci Melody on the Move. Vždy jsem Dariinu práci obdivoval a bylo mi pokaždé velkým potěšením s ní spolupracovat. Disponuje skvělou technikou, fyzikalitou, pohybuje se s lehkostí… Sněhová královna je pro balerínu velmi náročná role, je to velká výzva.

Jak se s technickou náročností vaší choreografie vypořádávají členové Baletu Národního divadla?

Extrémně dobře. Práce s nimi je krásná. Já i můj tvůrčí tým si říkáme, jak je soubor, s nímž Petr Zuska udělal mnoho práce, velmi dobře integrovaný. Tanečníci jsou opravdu nadšení do práce a to v podobných tělesech nevidíte zdaleka všude. Sněhová královna je velký a náročný balet, v Praze máme celá tři obsazení. Všechny role vyžadují entuziasmus, koncentraci a velkou dávku energie. Se vším se velmi dobře popasoval i sbor. Zkrátka jde to skvěle a já jsem za to moc rád. Výborná je Alina Nanu coby Sněhová královna v prvním obsazení i její alternace Nikola Márová a Miho Ogimoto. Všechny tři jsou znamenité tanečnice, každá z nich je úplně jiná fyzicky i duševně a přináší do role něco unikátního.

Jak dlouho v Praze už zkoušíte?

Můj tým zkouší s tanečníky už osm týdnů, já sám jsem tu týdnů šest. Probíhají intenzivní zkoušky, teď zbývá jen dotáhnout je zdárně do konce. Těším se na premiéru.

A co plánujete po pražské premiéře dělat?

Určitě budu chvíli odpočívat doma ve Velké Británii. Inscenoval jsem Sněhovou královnu ve Vídni, pak hned po novém roce v Praze, musím si dát po těch šesti měsících pauzu. V létě budu připravovat zbrusu novou inscenaci v Londýně, poté obnovenou premiéru Stravinského Polibku víly, baletu, který jsem vytvořil pro Birmingham Royal Ballet v roce 2008 a který se příští sezonu vrací na tamější repertoár. Pak mám naplánovaných ještě několik dalších projektů, jejichž přípravy ale zatím nejsou v té fázi, že bych se o ně mohl se čtenáři podělit.

 

Vizitka:
Michael Corder se narodil 17. března 1955. Světoznámý britský choreograf, dlouholetý první sólista Royal Ballet v Londýně, pedagog a tvůrce nové premiéry baletu Sněhová královna. Vytvořil více než šedesát vlastních choreografií a spolupracoval se soubory po celém světě. Jeho díla uvedli v Royal Ballet, Sadler’s Wells Royal Ballet, Birmingham Royal Ballet, English National Ballet, Královském dánském baletu, Nizozemském národním baletu, Vlámském královském baletu, Boston Ballet, Norském národním baletu, Wiena Staatsballett a v dalších věhlasných souborech.

 

Sergej Prokofjev:
Sněhová královna
Choreografie a režie: Michael Corder
Hudební úprava: Julian Philips
Hudební nastudování: Václav Zahradník
Dirigent: Václav Zahradník / Sergej Poluektov
Scéna a kostýmy: Mark Bailey
Světelný design: Paul Pyant
Asistenti choreografa: Yuri Uchiumi, Marilyn Vella-Gatt
Balet Národního divadla
Orchestr Státní opery
Premiéra 3. března 2016 Státní opera Praha

Sněhová královna – Nikola Márová / Alina Nanu/ Miho Ogimoto
Gerda – Andrea Kramešová / Magdaléna Matějková / Alexandra Pera
Káj – Karel Audy / Matěj Šust / Ondřej Vinklát
Cikánská dívka – Monika Hejduková / Zuzana Šimáková / Michaela Wenzelová
Cikánský chlapec – Veaceslav Burlac / Giovanni Rotolo / Guido Sarno
Babička – Michaela Černá / Nelly Danko
Vlci – Patrik Holeček / Jiří Kodym / Sergi Nicolau / Mathieu Rouaux / Marek Svobodník / Michal Štípa
Lišky – Sophie Benoit / Irina Burduja / Alexandra Pera / Zuzana Šimáková / Aya Watanabe
Bílá růže – Jonáš Dolník / Kryštof Šimek / Jiří Waňka
Rudá růže – Paul Tudor Moldoveanu / Petr Strnad / Matěj Šust
Sob – Domenico di Cristo / Federico Ievoli

www.narodni-divadlo.cz