Jak moc chybí Jiří Bělohlávek

Dvořák a Brahms: Česká filharmonie, Jean-Guihen Queyras a Petr Altrichter na Dvořákově Praze
Celý včerejší koncert, věnovaný památce Jiřího Bělohlávka, pro mne měl zcela mimořádnou symboliku. Koncert byl zesnulému dirigentovi věnován včetně přídavků. Obdivuji nahrávku Jean-Guihen Queyrase s Pražskou komorní filharmonií s mistrem Jiřím Bělohlávkem a navíc jsem z kapsy koncertního obleku při vstupu omylem vytáhl vstupenku, která měla datum 3. května 2017 – tenkrát jsem naposledy slyšel šéfdirigenta České filharmonie. Celým koncertem jako červená nit prostupovaly reminiscence na jeho hlubokou pokoru k interpretovaným dílům i oddanost, kázeň a zaujatost orchestrů, které vedl.

Nic z toho jsem však včera neslyšel. Dvořákovo Nocturno nedosáhlo hypnotizujícího účinku. Výtečný violoncellista Jean-Guihen Queyras ukázal v přídavkové Bachově Sarabandě z 1. suity, jak chtěl hrát díky svým velkým zkušenostem z triového repertoáru Dvořákův koncert. Sladění duší, temp a výrazu bylo slyšet pouze v nádherném dialogu s houslemi koncertního mistra Josefa Špačka, a to jen v první půli programu. Petr Altrichter svým pojetím a rozevlátými gesty hrál úplně jiného Dvořáka, než chápal sólista a než jej vnímají francouzští violoncellisté. Jejich pojetí je vždy trochu jemnější a jakoby naparfémované.

Česká filharmonie v Brahmsovi hrála standardně a kvalitně. Co však chybělo? Byl to Jiří Bělohlávek, který měl vždy oční kontakt s hráči orchestru a dovedl vyburcovat každého k maximální koncentraci. Pojetí Petra Altrichtera mělo energii, která se projevila v přemíře intenzivních gest, pohybů, dupání a hudbu rušících vjemů. Přes tuto expresivitu nedonutil členy orchestru České filharmonie projevit energii a plné nasazení. Bylo to viditelné i z jejich tváří. Zřetelné to bylo zejména ve skupině sedící přede mnou, kde nejednotnost tahů, akcentů i absence vibrata byla až zarážející. Nekoncertnímu publiku Dvořákovy síně se soudě podle standing ovations ovšem koncert zřejmě líbil. Jiří Bělohlávek opravdu bude moc chybět!!!

Malá douška na konec: Estét a bývalý člen České filharmonie, jehož výrok každý zná, by zřejmě neměl radost z krátkých černých ponožek a viditelných lýtek na pódiu. A jak se traduje z kuloárů Pražského komorního orchestru: Kdo neměl na koncertě podkolenky, tomu nebyla smlouva prodloužena.

Hodnocení autora recenze: 70 %

Dvořákova Praha 2017
Dirigent: Petr Altrichter
Jean-Guihen Queyras (violoncello)
Česká filharmonie
20. září 2017 Rudolfinum – Dvořákova síň

program:
Antonín Dvořák: Nokturno H dur, op. 40
Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191
Johannes Brahms: Symfonie č.4 e moll, op. 98

www.dvorakovapraha.cz