Spojit právě tyto dvě kompozice v jeden koncert se ukázalo jako velice zajímavé a osvěžující řešení. Texty obou kompozic – ač jeden v podobě textových výňatků ze Starého zákona a druhý jako zpracování hymnu – totiž odkazují ke stejnému tématu, tj. vyjádření žalu nad umučením Krista. Oba skladatelé však k této látce přistupují odlišným způsobem, a to jak dramaturgicky, tak kompozičně. Posluchač si zde tedy měl možnost projít hudebně-stylovou růzností 18. století: zatímco F. I. A. Tůma se svým kontrapunktickým mistrovstvím a zapojením složitějších harmonických postupů odkazuje (převážně) k vrcholnému baroku, v hudbě J. A. Fridricha už nalezneme jasné názvuky galantního stylu (což se projevuje hlavně zapojením prvků dobové italské opery), předznamenávajícího klasicismus.
Fridrichovo oratorium „Musica in luctu sive piae considerationes in amarissimam Christi passionem“ (do češtiny přeloženo jako „Hudba v zármutku nebo zbožné rozjímání o hořkém utrpení Krista“), které plnilo funkci hlavního lákadla dnešního koncertu, bylo poprvé provedeno jako součást obřadu u Božího hrobu na Velký pátek v roce 1764 v Želivě. Zdejší premonstrátský klášter byl v této době významným duchovním centrem, v němž se hudba těšila velice významnému postavení, a o předpokládané vyspělosti tamních hudebníků svědčí i větší náročnost zachovaných děl, která se zde tehdy provozovala, mj. i Fridrichova oratoria.
Díky souborům Musica Florea a Collegium Floreum jsme toto dílo (jehož premiéra měla původně proběhnout v březnu, avšak musela být kvůli většímu množství onemocnění v orchestru zrušena) dnes mohli slyšet poprvé i v Praze. Dirigent Marek Štryncl opět dokázal, že svůj soubor umí přimět k detailní spolupráci a vysoké míře muzikálnosti. Smutná však byla velice malá účast v publiku, což mohlo být i důvodem k poněkud menšímu interpretačnímu zápalu, než na jaký jsme u těchto souborů zvyklí.
Také u některých sólistů bylo pozorovatelné menší zaujetí a místy jsme mohli zaznamenat také drobné technické problémy. To však ubralo málo na celkovém dojmu, daného především zajímavou barvou hlasů. Jemný soprán Evy Benett i neobvykle kultivovaný tenor Václava Čížka, tedy dvou interpretů zaměřujících se na provozování staré hudby, s sebou přinesly kouzlo dobové interpretace. Hlas již renomovaného kontratenora Jana Mikuška se hezky pojil se sopranistkou v duetech, ale přinesl i zajímavé barevné odstíny v sólových áriích. Čtveřici sólistů doplnil basbaryton Jiří Miroslav Procházka, jehož intonační přesnost, velký hlasový fond, schopnost měnit barvu hlasu podle vyznění textu, ale především dramatický zápal tvořily „highlight“ koncertu.
Hodnocení: 75%
Musica Florea
J. A. Fridrich: Musica in luctu
Sál Martinů – HAMU, 4. listopadu 2018
Dirigent – Marek Štryncl
