Musica Florea – přívětivá image staré hudby

Jedno z dalších zastavení Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica zavedlo jeho diváky do Stráže pod Ralskem. Do místního kostela svatého Zikmunda se festival vrací již po několik let a stává se pravidlem, že večery zde pořádané bývají zčásti či výlučně věnovány místnímu rodákovi Heinrichu Ignazi Franzi Biberovi. V letošním roce jeho odkaz místnímu publiku zprostředkoval ansámbl Musica Florea pod vedením Marka Štryncla.Biberovo jméno dnes není hudební veřejnosti docela neznámé, ale jeho dílo by jistě zasloužilo více pozornosti, než je mu věnováno v porovnání s velikány jeho epochy. Autor mnoha virtuózních kusů zejména pro housle by měl plným právem spočívat určitě o kus dále než pouze na schodech panteonu barokní hudby. Toho si je vědom ostatně i soubor Musica Florea, jenž Biberovými díly lemoval program věnovaný jinak též Carlu Rosierovi, Johannu Heinrichu Schmelzerovi, Pavlu Josefu Vejvanovskému a Samueli Friedrichu Capricornovi.

Musica Florea dorazila do Stráže pod Ralskem v sedmičlenném složení, počet hudebníků na pódiu se ale lišil podle jednotlivých kusů. Soubor se prezentoval vynikající souhrou, lehkostí i dynamičností v interpretaci technicky náročných vrcholně barokních děl.

Po úvodní Biberově sonátě Die pauern kirchfarrt genandt zazněla též Biberova Růžencová sonáta Zvěstování, jejíž provedení se alespoň pro některé posluchače stalo vrcholem večera. Biberovo převážně instrumentální dílo s exponovanými houslovými party důkladně prověřilo houslistku Janu Chytilovou, jejíž výkon v této části repertoáru nevyžadoval žádných výtek, naopak hru celého ansámblu povznesl do výšek takřka nebeských a vzduch v kostele, jako by se během tohoto kusu zastavil. Chytilová nádherným způsobem zprostředkovala rozjímání, jež měl cyklus Biberových Růžencových sonát obsahovat. Přitom ale nijak nepotlačila typicky barokní ráz díla, jeho členění a čitelnost. Koncert prezentoval ale i odlehčenější kusy. Jedním z nich byla anonymní sonáta, v níž dominující flétna Marka Špeliny přiblížila téma kurtoaznější a rozvernější, jež připomínalo barokní školu, snad francouzskou, každopádně odlišnou od toho, nač je středoevropský posluchač vrcholně barokní tvorby uvyknut.

Jak ale bylo řečeno výše, průběžně se program vracel opět k Biberovi a jeho obzvláštní náročnosti na houslisty. Houslistky se se svým údělem, jež jim Biber předepsal, pasovaly nad míru dobře, v interpretaci byly čisté, rychlé smyky nepostrádaly na plnosti zvuku, i když zejména v silových forte pasážích by houslím slušel větší výraz, snad zarputilost.

Program koncertu byl stavěn tak, aby prověřil technickou dovednost všech členů ansámblu a též tak, aby se nenudili. Podobně vstřícný byl i k posluchačům, když střídal závažnější a rozvernější kusy. Skladbou radostného charakteru byla i Schmelzerova Sonata amabilis, jež spočívala na dominantním dialogu flétny a violoncella šéfa souboru Marka Štryncla.

Koncertem se od začátku, a později stále výrazněji, nesla radostná atmosféra, jež působila obdobně na hráče i na obecenstvo. Soubor působil velice uvolněně a jeho autentickou prezentaci vrcholně barokního repertoáru lze považovat za precizní, v některých částech večera za výjimečnou. Hudba skladatelů nepostrádala velkolepé postupy a hudební prostředky odrážející mnohdy vrchnostenské zadání děl. Protože ale část skladatelů prezentovaných během večera pracovala pod patronátem vrchnosti církevní, což byl i případ Bibera, odrážely se v repertoáru dvě témata, oslava vrchnosti pozemské i pokora před definitivou božskou. To byl i případ Vejvanovského Sonaty Laetitie.

Docela jiný barokní svět představilo dílo málo známého z Čech pocházejícího autora Samuela Friedricha Capricorna. V jeho odlehčené Ciacconě Marek Štryncl odložil violoncello a chopil se barokní kytary, čímž diváky dokonale překvapil a též občerstvil. Capricorniova Ciaccona byla dílem výrazně rytmickým, především díky dominantní kytaře a svěžím, mladě působícím, gradujícím až veselým. Motiv z něj soubor, končící jinak opět Biberem, užil během přídavku, jež si nadšené strážské publikum vynutilo.

Soubory jako Musica Florea dokáží autentické barokní millieu zprostředkovat i méně poučeným posluchačům, pro které dokáží sestavit repertoár barokní hudbu dostatečně reprezentující. Skladba programu neunaví svou náročností ani triviálností, naopak v pedagogickém duchu osciluje mezi oběma. Při tom všem souboru zbývá nemálo prostoru pro emoce a výraz, které vedou posluchače k intenzivnímu prožitku radosti z přítomnosti na koncertu. Musica Florea zkrátka staré hudbě vytváří tu nejlepší image, může-li to takto být vyjádřeno.

program:
Heinrich Ignaz Franz Biber:
– Sonata a 6 „Die pauern kirchfarrt genandt“
– Adagio – Presto
– Die Pauern Kirchfarrt
– Adagio
– Aria I
– Aria II
Heinrich Ignaz Franz Biber: Růžencová sonáta – Zvěstování
Anonym: Sonata a 3
Heinrich Ignaz Franz Biber: Sonata a 4
Carl Rosier: Sonata I
Johann Heinrich Schmelzer: Sonata amabilis a 4
Heinrich Ignaz Franz Biber: Balletti lamentabili a 4 (A-766)
– Sonata
– Allamanda
– Sarabanda
– Gavotte
– Gigue
– Lamento
Pavel Josef Vejvanovský: Sonata Laetitiae
Samuel Friedrich Capricornus: Ciaccona
Heinrich Ignaz Franz Biber: Sonata a 6

www.lipamusica.cz
www.musicaflorea.cz

Foto MHF Lípa Musica