Muzikolog Pavel Sýkora: Umění je potřebou lidského ducha

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Je zajímavé, že u nás se zájem o barokní hudbu rozvíjí v souvislosti s revolucí v roce 1989. Je to náhoda?
Jistě že ne. Ačkoliv už od šedesátých let usilovali o její pokud možno autentické znění Miroslav Venhoda, dirigent Pražských madrigalistů, nebo flétnista, dirigent a skladatel Milan Munclinger. Tím vzbudili zájem o tento druh hudby. Dodejme, že termín „barokní hudba“ u nás dříve evokoval pouze minimum skladatelů, a to navíc pouze z baroka pozdního: vedle Bacha snad ještě Händela a Vivaldiho, který pro mnohé začíná a končí cyklem Čtvero ročních dob. Přitom je autorem rozsáhlého díla duchovního, operního i instrumentálního – znalost jeho tvůrčího odkazu není dosud ukončena a je předmětem výzkumů v archivech; díky tomu jsme svědky novodobých premiér některých jeho skladeb.

Co se týče českého baroka, působil tady jistě Jiráskem zpopularizovaný atribut „doba temna“, který na toto období hleděl značně skepticky, ba snažil se je přímo vymazat z povědomí. V tomto neblahém kontextu je nutno vyzdvihnout neocenitelný přínos kunsthistoriků a literárních vědců, kteří se barokem celoživotně zabývali bez negativních předsudků. Často to díky této své orientaci neměli jednoduché. Jako příklad uvádím Zdenka Kalistu, který se jako příslušník katolické inteligence stal v roce 1951 obětí politických procesů. Zůstal naživu, ale byl perzekuován a teprve v polovině šedesátých let se dočkal rehabilitace. Zanechal po sobě úctyhodné dílo, zejména pokud jde o baroko. Jeho práce, mezi nimiž uvádím alespoň knihu s titulem České baroko (1941), se zasloužily o otevření zájmu o barokní umění i život nejen v českých zemích.

Musica Figuralis na Olomouckých barokních slavnostech 2020 (foto Daniel Berka)

Díky otevření hranic po roce 1989 k nám začali přijíždět hudebníci, kteří působili jako lektoři zmíněné Akademie staré hudby, například flétnista Andreas Kröper, který patřil k jejím zakladatelům, nebo světově proslulý cembalista Shalev Ad-El. Mnozí žáci této první generace působí nyní na Akademii jako lektoři. Na JAMU vykonává stěžejní práci v této oblasti německá cembalistka Barbara Maria Willi, dnes naturalizovaná v Brně a uznávaná natolik, že byla letos zvolena děkankou Hudební fakulty JAMU.

V počátečních dobách odrazovala posluchače problematická technická stránka provedení. V současnosti je již tento problém zažehnán. Čím to je?
Vedle interpretů mají na této skutečnosti neocenitelný podíl výrobci nástrojů. Jejich cestu k co nejautentičtějšímu zvuku, můžeme přirovnat k podobnému hledání v oblasti interpretace. I v této oblasti se ovšem setkáváme s předsudky. Zastánci jakési evoluční teorie nástrojů tvrdí přibližně toto: „Proč bychom měli hrát baroko na staré nástroje, když dnešní jsou daleko dokonalejší?“ Na to lze jednoduše odpovědět, že nejen Bach, kterého lze považovat též za organologa, psal svoji hudbu s vědomím konkrétního zvuku určitého nástroje. A dokonce navrhoval, jak již bylo řečeno, nástroje, jež by odpovídaly jeho akustickým představám. Akustika, podobně jako kontrapunkt, byla podřízena duchovním idejím jeho tvorby. A tady se dostáváme k jedné z podstat barokní hudby, jíž je afektová teorie. Barokní afekty v hudbě jsou zcela závislé nejen na nástrojích, ale též na tehdejším ladění, jež bývá obecně nazýváno přirozené, neboli didymické. Na moderní nástroje nelze tyto principy realizovat, vyznění hudby se tak nutně posouvá do jiné významové roviny.

V současné době je oblíbeným souborem Czech Ensemble Baroque, se kterým též spolupracujete. Jak vnímáte jejich činnost?
Nejvýstižnější odpovědí na tuto otázku je zájem posluchačů. V Brně to můžeme pozorovat během abonentního cyklu s názvem Bacha na Mozarta. Tento provokativní titul označuje nejen období, na něž je cyklus zaměřen, ale též jeho rozmanitost. Díky inovativní dramaturgii nám interpreti v čele s dirigentem Romanem Válkem a sbormistryní Terezou Válkovou dávají nahlédnout do bohatství produkce hudby 17. a 18. století. Na koncertech zaznívají skvosty, o nichž mnozí posluchači dosud neměli tušení. Dá se říci, že každý koncert je z tohoto hlediska překvapením, ať už se týká repertoáru nebo interpretace. A taky nám představují nejen vážnou, ale i humornou stránku dřívějších epoch. Překvapilo mě, jak může harmonicky souznět operní pantomima Michaela Haydna s memoárovou prózou Arnošta Goldflama. Mám na mysli Haydnův Sen (Der Traum), který po premiéře na letošním festivalu ve Znojmě zazněl na různých místech, včetně brněnského Besedního domu. Pozoroval jsem spontánní rekci publika na jedinečné spojení hudby, pantomimy a Goldflamových jevištních kreací.

Šíři repertoáru Czech Ensemble Baroque umožňuje též jeho variabilní obsazení, kdy z orchestru a sboru lze vytvářet menší soubory pro konkrétní skladby, například vokální kvintet. Jak bylo zvykem v dřívějších epochách, sólisté, a to jak zpěváci, tak instrumentalisté, jsou zároveň členy většího uskupení. Czech Ensemble Baroque se ovšem nevyhýbá ani spolupráci s hostujícími umělci; za všechny uveďme světově proslulé zpěváky Adama Plachetku a Andrease Scholla.

Hudební festival Znojmo 2020: Michael Haydn, Der Traum/Sen – Markéta Böhmová, Arnošt Goldflam (foto Petr Vokurek)

Czech Ensemble Baroque se neomezuje pouze na činnost koncertní. Organizuje též letní kursy barokní hudby v Holešově, kam zve renomované lektory v oblasti barokní interpretace. Kursy pak tradičně vrcholí koncertem posluchačů, kteří se prezentují sólisticky nebo v rámci společně nastudovaného díla, jež dá kursům každoročně určitou tematickou náplň. Mnozí frekventanti právě tam zahajují svoji budoucí profesionální kariéru v oblasti interpretace staré hudby. Holešovské kursy, podobně jako například festival ve Znojmě, jehož se Czech Ensemble Baroque pravidelně účastní, nežijí pouze koncerty a výukou. Tyto lokality se na několik dní stávají centry hudebního života jako takového, který v duchu epikurejském oslavuje radost nejen z umění, ale třeba i požitku z dobrého vína. Obnovuje se tak na nové úrovni tradice barokních hudebních center, která na Moravě reprezentovaly například Jaroměřice nad Rokytnou díky osvícenému a hudbymilovnému hraběti Janu Adamu z Questenbergu. Ten dokázal do uvádění operních novinek zapojit prakticky celé své panství.

4 5 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments