Mystická Praha ve světové premiéře a Daleneho virtuozita – koncert České filharmonie uspokojil i nejnáročnější posluchače
Teprve dvaadvacetiletý umělec si vybral pro pražské publikum nesmírně náročný Sibeliův Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 47. Je to skladba víc jak půl hodiny dlouhá, přičemž sólistovi téměř nedopřeje oddychu, jeho ruce jsou neustále zaměstnány vedoucí linkou a nespočtem bravurních pasáží, běhají po hmatníku nahoru dolů. Sibelius sám byl houslistou a naplnil part koncertu značnou virtuozitou, až si člověk v duchu říká, jestli toho nenaložil svým interpretům až příliš.
Johan Dalene se však se všemi výzvami a technickými obtížemi vyrovnal lehce a s elegancí. Jeho hru charakterizuje jemnost a přirozená dokonalost, vynikající práce pravou rukou a smyčcem, neomylná intonace a rychlost běhů v levé ruce (kadence v první větě, strhující třetí věta). V nejvyšších polohách jeho housle zpívaly sladce jako slavík, jejich líbezný tón prozradil, že se jedná o vzácný nástroj z dílny Antonia Stradivariho z roku 1736.
Johan Dalene je nesmírně muzikální a skromný (vystupuje oblečený neformálně v košili) a nic mu není vzdálenější než okázalá virtuozita, byť na Sibeliovi by ji mohl vyzdvihnout. Ne, žádná triumfální gesta, strhující pohledy nebo praskající žíně pod náporem dynamiky u něj nečekejte. Vše podřizuje výrazu hudby, soustředěně s hlavou skloněnou naslouchá hlasu svých houslí a poezii Sibeliovy nostalgické hudby. Když je to zapotřebí, opře se energicky do strun, jindy ztiší kantilénu nebo flažolety až na hranici slyšitelnosti. Publikum ani nedýchalo a orchestr se stejnou opatrností a citlivostí v dynamice sólistu následoval. Zajímavé momenty připravila třetí věta, kdy housle hrají s tympány nebo když se orchestrem prolne stísněný zvuk sordinovaných horen.
Dalen koncertuje od sedmi let, je vítaným hostem v nejprestižnějších koncertních sálech, za své desky získal již Diapasond´Or, cenu časopisu Gramophone „Editors Choice“, titul organizace ECHO „Vycházející hvězda“. Jeho první hostování s Českou filharmonií se mu vydařilo, bylo vidět, jak je šťastný a vděčný za nadšený potlesk publika. Jako přídavek zahrál Gavotu z Bachovy 3. suity E dur, BWV 1006.
Po přestávce na nás čekala Pražská symfonie Detleva Glanerta (1960). Za vznikem díla je přátelství autora se Semjonem Byčkovem, který se zavázal, že v Praze kromě tradičního repertoáru bude uvádět žijící autory. Glanert je uznávaným operním skladatelem, a i v této novince hraje zpěv přední roli. Spíše než o symfonii se formálně jedná o 12 lyrických fragmentů, chcete-li písní pro mezzosoprán, bas a orchestr. I když název vyvolává reminiscence na prosluněný svět Mozartovy hudby, Glanert se obrátil k jiné, temnější a mystické ikoně pražské kultury – zhudebnil texty Franze Kafky. Důmyslná kompozice úryvků z dopisů, povídek, románů, zápisků v sešitech vytváří nový příběh, upředený z představ, snů, obrazů, který je prodchnutý dekadentní snovou atmosférou.
Hudební řeč Detleva Glanerta vychází z Druhé vídeňské školy (jeho učitelem byl Hanz Werner Henze), avšak není veden přísnou atonalitou, jeho moderně formované melodie jsou naplněny emocí a orchestr zní plným zvukem jako za dob Mahlera a Strausse. Často používá i zvukomalbu nebo symboliku (například klesající figury, když se zpívá o lidském úpadku a vstupu do pekel). Orchestr byl vybaven velkým množstvím bicích, které ani běžně nevídáme: gongy, zvony, různá chřestidla a další. Nebyly tam pro samoúčelný efekt, skladatel využívá instrumentář tělesa s velkou fantazií, vytváří působivé kombinace a barvy. Přízračné nálady, tísnivá tremola, groteskně pokřivené motivky střídají vlny epické šíře a vypjaté dynamiky. Ta hudba mluví a vypráví.
Do čela mohutného aparátu se postavili dva pěvci – skotská mezzosopranistka Catriona Morisonová (debutující s Českou filharmonií) a německý basbarytonista Christian Immler. Oba byli vynikající, přesní v rytmu, v duetech jako jeden, dokonalí v souhře s orchestrem. Morisonová má příjemně znělý kultivovaný hlas, který ve výškách zní triumfálně, její heroinské finesy zvedaly člověka ze sedadla. Stejně tak rozhodný, energický a dobře srozumitelný byl přednes Immlera. Oba byli velmi dobře slyšet navzdory bouřícímu orchestru. Semjon Byčkov jej vedl inspirovaně, tvárně a rytmická přesnost a vynikající úroveň jeho nastudování modernímu dílu velmi prospěly. Pro publikum to byl zážitek, přítomný autor mohl být vskutku spokojen. Myslím, že by se jeho Pražská symfonie mohla stát významných dílem světového repertoáru.
Hodnocení autora recenze 90 %.
Česká filharmonie – Johan Dalene
8. prosince 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň
Program:
Jean Sibelius: Koncert pro housle a orchestr d moll, op. 47
Detlev Glanert: Pražská symfonie (světová premiéra)
Účinkující:
Johan Dalene – housle
Catriona Morison – mezzosoprán
Christian Immler – basbaryton
Semjon Byčkov – dirigent
Česká filharmonie
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]