Na křídlech zpěvu prolétla celým světem

  1. 1
  2. 2

Tato slova věnoval Jan Neruda památce vynikající české zpěvačky, která okouzlila posluchače na třech kontinentech, jejíž umění vysoce ocenili například Giuseppe Verdi či Anton Rubinstein a která se stala múzou velkých českých básníků – Klementiny Kalašové. Od její předčasné smrti v daleké Brazílii uplynulo 13. června sto dvacet pět let.
Šťastné dětství a mládí
Městečko Horní Beřkovice na pomezí Mělnicka a Litoměřicka bylo v polovině devatenáctého století působištěm vlasteneckého lékaře, moudrého, vzdělaného a múzického muže, doktora Martina Kalaše, který na tamějším zámku sloužil jako lékař rodiny Desfours-Walderode, jimž tehdy zámek patřil. Jen pro zajímavost dodávám, že Desfoursové se zámku brzy zbavili a po určitých peripetiích v roce 1889 jej převzal stát a vznikla tam psychiatrická léčebna, jež je v něm umístěna dodnes.Kalašovi měli pět dcer. Třetí v pořadí, Klementina, se narodila 4. srpna 1850. Doktor Kalaš velmi systematicky vychovával své dcery a poskytoval jim všestranné vzdělání. Rodina se brzy přestěhovala do blízké Roudnice, kde se otec Kalaš stal duší vlasteneckých aktivit. V tomto duchu vychovával i své dcery, jimž poskytl hluboké všestranné vzdělání. Na uměleckou dráhu se kromě Klementiny posléze úspěšně vydaly i její dvě mladší sestry, jež patřily v době na přelomu století mezi čelné reprezentantky pražské umělecké smetánky. Zdenka (1857–1924) byla malířka, Marie (1852–1937) básnířka a překladatelka. Pilně se věnovala překladům z francouzštiny a italštiny, do češtiny převedla mimo jiné téměř celé dílo Maurice Maeterlincka a Rollandovy životopisné romány o Michelangelovi, Beethovenovi a Tolstém.

Otec, když poznal hudební talent Klementiny, dovedl ji k Bedřichu Smetanovi, s nímž se znal, aby se školila ve hře na klavír. Smetana záhy poznal její mimořádný pěvecký talent a doporučil ji uznávanému pedagogovi Františku Pivodovi. Posléze se školila v Miláně u jednoho z nejslavnějších pěveckých pedagogů té doby, Francesca Lampertiho, jehož žačkou byla i Tereza Stolzová.

Cesta ke slávě
V životě Klementiny Kalašové sehrály několikrát významnou roli šťastné náhody. V roce 1869 se marně pokoušela o angažmá do Prozatímního divadla. Slyšel ji ale zpívat významný činovník carských divadel, kníže Golicyn, který tehdy náhodou pobýval v Praze, a na jeho doporučení odjela do Sankt Petěrburgu, kde studovala zpěv u další významné pedagožky té doby, jež tam působila, Švédky Henrietty Nissen-Saloman, jež se znala s Bedřichem Smetanou z doby jeho švédského pobytu. V Sankt Petěrburgu ji slyšel na koncertě zpívat Anton Rubinstein, se kterým posléze účinkovala na jeho koncertě v Moskvě.

Nakonec se dočkala i pozvání k hostování v Mariinském divadle. Svou roli přitom nepochybně sehrál i šéfdirigent divadla, Čech Eduard Nápravník, který byl dirigentem premiér řady významných ruských oper té doby. V roce 1874 tam zpívala Ratmira v Glinkově Ruslanovi a Ludmile a Váňu v opeře Život za cara (později uváděné pod titulem Ivan Susanin) téhož autora. Obecenstvem i kritikou byla přijata mimořádně vřele. Deník Journal de Sankt Petersburg napsal: Hlas slečny Kalašové, jedné z nejlepších žaček paní Nissen-Saloman je ryzí kontraalt … je tak výborně vycvičený, že vyrovnanost rejstříku je prostě dokonalá.Dostala nabídku na tříleté angažmá. Situace se ale nevyvíjela podle jejích představ, a tak Klementina Kalašová poprvé, nikoli však naposledy ruší své plány a z Ruska odchází.

Působí v londýnské opeře Covent Garden, kde sklízí mimořádný úspěch v řadě rolí. Za všechny jmenujme alespoň Carmen, Ortrudu ve Wagnerově Lohengrinovi a Azucenu ve Verdiho Trubadúru. Následuje pozvání do Itálie, především do milánské La Scaly. Zde se seznámila s krajankou Terezou Stolzovou, veleúspěšnou interpretkou velkých verdiovských partií. Po bohu její Aidy zpívá Amneris. Autor opery o ní mluvil v superlativech. Údajně prohlásil, že Klementina zpívá jako žádná jiná. Vřele je přijímána i v řadě dalších evropských zemí a odskočí si i do egyptské Alexandrie.

Byla na vrcholu popularity a její ambice mohly směřovat co možná nejvýš. Předurčovala ji k tomu její pěvecká virtuozita, krásný vzhled, vysoce kultivované vystupování, důkladné vzdělání, všestranný umělecký talent. Podle dobových svědectví hrála dobře na několik hudebních nástrojů. Měla i malířské schopnosti a dopisy, které po ní zůstaly zachovány, prozrazují její literární sklony. To vše ale bylo doprovázeno mimořádným vnitřním neklidem, který ji stále hnal někam jinam. Ne nadarmo badatelé, kteří se zabývali a zabývají její osobností, upozorňují na značnou podobnost s Emou Destinnovou, která ovšem na rozdíl od Klementiny Kalašové dosáhla až na samotný vrchol.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat