Operní panorama Heleny Havlíkové (63)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 20. do 26. února 2012

 – Z brněnského „mysteria o lásce, prohře a spasení“ zůstala jen prohra
 – Ernani z MET jako oslnivý pěvecký koncert v honosných kostýmech i výpravě
 – Kdo (si) hraje, nezlobí – studentská Porgy a Bess
 – Dvacáté výročí cen Alfréda Radoka tentokrát bez opery
 – Bylo nebylo – román o Klementině Kalašové
 – Inspirace na dny příští
***

Z brněnského „mysteria o lásce, prohře a spasení“ zůstala jen prohraDvořákova Rusalka je podle rozsáhlé mezinárodní databáze Operabase v posledních pěti sezónách ve světě nejčastěji uváděnou českou operou (na 56.místě, následována Její pastorkyní na 61. a Prodanou nevěstou na 65. pozici). Často se pohoršujeme nad tím, jak „nemilosrdně“ s Rusalkou zacházejí zejména v německých divadlech a kritizujeme sebemenší zaváhání zahraničních pěvců ve výslovnosti, především onoho pověstného „ř“. Umíme ale u nás doma světu předvést, jak s tímto skvostem zacházet?

Brněnská opera si po roce 1989 přisvojila přívlastek „národní“, aby podtrhla právě tento svůj význam. V jejím novém nastudování Rusalky při páteční premiéře 24. února v Janáčkově divadle přes všechny proklamace o „úhelném dramatickém opusu české identity“ zůstalo toto marketingové logo notně vyprázdněné.

Přes všechny mezinárodní zkušenosti dirigenta Jaroslava Kyzlinka právě s Rusalkou (Athény, Bonn, Tokio) se jeho hudební pojetí vzpírá romantické citovosti Dvořákovy hudby zejména absencí jemných detailů agogiky, která dává frázím Dvořákovy hudby „dýchat“ s emocionální hloubkou. Orchestr zněl ploše a vzhledem k často velmi pomalým tempům se přes řadu škrtů (včetně druhého výstupu Kuchtíka a Hajného ve třetím dějství v lese u Ježibaby) premiéra nekonečně vlekla. Navíc množstvím zaváhání žesťů, chronickými intonačními nepřesnostmi dřevěné sekce a nesouhrou smyčců byl premiérový výkon orchestru až neslučitelný s označením brněnského divadla jako „národního“. Vladimír Morávek cítil nutnost zvěčnit svůj otisk hned za Dvořáka a Kvapila tak neodbytně, že brněnské nastudování dokonce nese podtitul Scénická báseň Vladimíra Morávka. Anoncovanou českou krajinu v pojetí jeho a scénografa Daniela Dvořáka s kostýmní výtvarnicí Sylvou Zimulou Hanákovou zabydlela jakási dobrotivá parafráze bílého Gandalfa z Pána prstenu ve stříbřitě lesklém hávu s jarmulkou a neónovou holí, kterou mu k jeho překvapení sebere jedna ze ztrojených Ježibab. Na zámku si navlékne ornát a stane se oddávajícím knězem Prince a Rusalky. Jiří Sulženko alespoň dodal takovému Vodníkovi sytě znějící bas. Ve stereotypní pohybové sekvenci bez ohledu na tempo Dvořákovy hudby po jevišti procházejí během celé opery bílí a černí polonazí kentauři (podobně jako v Morávkově inscenaci Jiráskovy Lucerny v Národním divadle) a člověko-koníci nebo se tu v křečích svíjí jakýsi potrhlý fakír. Do „oficiálního“ prostoru aktuálního Rusalčího příběhu se za neviditelnou stěnou pokoušejí dostat bludičky, které zřejmě už v minulosti propadly tomuto údělu. Tento „postmoderní“ mix znaků dále rozmnožují krojačky s obřími balónovými rukávy a čepci s holubičkami, které si ovšem na zámeckou svatbu další části kroje pořídily z honosného černo-stříbřitého brokátu, snad aby se připodobnily ostatním dámám ve velké večerní a popřely tak své národní ukotvení. Zvětšené repliky realistických kulis dětského loutkového divadla, makety barokních soch Ctností i Neřestí Matyáše Brauna a hořícího zámku střídaly projekce vody na zadní horizont, rudé neónové tyče v příbytku sebejisté Ježibaby, tedy ztrojených Ježibab, které za sebou vláčí zadek černé laně na kolečkách a prohazují si repliky s podobně ztrojenými eroticky vyzývavými Cizími kněžnami s rudými nehty v okázalých červených šatech. Mezzosoprány Heleny Zubanovich a Ivety Jiříkové jako hlavních představitelek Ježibaby a Cizí kněžny však neměly pro tyto role propojené hlasové rejstříky a dostatečnou dechovou oporu pro linie frází. Naopak dramatickým hutným tenorem vládl Peter Berger jako Princ, spíše ale jen jako toporný objekt manipulace svým okolím.Pavla Vykopalová vzala až příliš doslova charakteristiku zrazené vodní žínky  – s modrými dlouhými vlasy ve stříbřitých splývavých šatech – jako bytosti chladné a nesmělé. Důsledkem bylo, že v tom neustálém hemžení, které ještě posilují rokokoví chlapečci coby sloužící, polonazí mužové s nádobami s ohněm či vzorně vyšňoření lovci, a scénických proměn se její „mysterium o lásce, prohře a spasení“ vytrácelo. Vykopalové hlas je ovšem vyrovnaný, zní příjemně, ale chybí mu přesvědčivější vyjádření emocí. Ty v podobě dívčí rozpustilosti projevovala trojice vodních žínek cupitajících po špičkách s pohyby rukou podobných rybím ploutvím, ovšem k sezpívanosti měly hlasy Terezy Merklové Kyzlinkové, Jany Wallingerové a Radky Hudečkové daleko. Na závěr Černý kentaur (Ježibaba) vrátí Gandalofovi (Vodníkovi) jeho neonovou tyč, Rusalka za polibek Princovi dostane „odměnou“ nad hlavu královskou korunu, do popředí přicupitá Rusalka – teenager jako další adeptka koloběhu pokusů získat lidskou lásku, indický fakír zase zaujme stejnou polohu na zádech jako na začátku a po třech a půl hodinách hudebního trápení konečně padá opona vyvedená jako ozdobná utěrka v kuchyních našich prababiček s  výšivkou nápisu „Bůh tě pomiluj“.

Nedávno premiérovaná ústecká Rusalka stonala na chudobnost, tu brněnskou udolala sebestředná ješitnost inscenátorů, kteří semleli geniální dílo českého romantismu do jakéhosi globalizovaného mixu bez slibovaného tlukotu českého srdce, které nebije ani něžně, ani klidně, natož vroucně.***

Ernani z MET jako oslnivý pěvecký koncert v honosných kostýmech i výpravě

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Rusalka (ND Brno)

[Celkem: 4    Průměr: 3/5]

Vaše hodnocení - Verdi: Ernani (Met New York)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Jugendsinfonieorchester Leipzig (Praha 23.2.2012)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Bílý: Klementinka

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


8
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
6 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
vittorio

V tomto komentáři jsou objektivně ohodnoceny výkony solistů v sobotním přenosu Ernaniho z MET,jak píše o výkonu tenoristy v titulní roli.

Viktor

První recenzi(Ruslka)nezbývá než podepsat. Je zcela výstižná, druhá (Ernani) pak téměř podepsat. je zde více důvodů ke kontroverzi. Zejména bych měl výhrady k přílišnému velebení Angely Meade. I když je nesporné, že jde o operní hvězdu, zdá se mi dosti nehotová. Prokazovala to například tím, že ve snaze “tlačit na pilu” přetahovala některé výšky a v některých tremolech byla jinde, než měla být. Kompenzovala to sice vynikajícími vysokými piany a dalšími skvělými momenty, přesto však lze mít k jejímu výkonu výhrady. Hodnocení dalších protagonistů recenzentky je velmi výstižné: vynikající Hvorostovsky a Fulraneto, nevyrovnaný Giordani. Celkový dojem výborný. Viktor Čistič.

Richard

Celkový dojem výborný? A co “korpulentní sopranistka”, která má do atraktivity a tím i věrohodnosti hodně daleko? Co “obtloustlý a neohrabaný bandita”? Co výkony, kde se kvůli zvukařům dala míra podílu na výsledném dojmu “odhadnout jen stěží”? Rozhodně nemám pocit, že by výsledný dojem paní Havlíkové byl výborný:-)))

Viktor

Od toho to, jsou, Richarde, dojmy, aby byly takové či makové. Někomu korpulentní diva vadí, jiný se přesto přenese a vnímá více jiné parametry. Já jsem měl obdobný dojem u Děvčeti ze Zlatého západu v podání Deborah Voigt. U Meade jsem se přes to přenesl. A obtloustlý bandita? Ne že by nebyl, ale vadilo to u obtloustlého Pavarottiho? Někdy vadí, jindy nevadí. Jaký na to máme metr? S podílem zvukařů samozřejmě souhlasím. Chápu, že i jedna rušivá záležitost dokáže představení zkazit. Zkazilo ho přetrhávání zvuku a obrazu (zde i v jiných přenosech)? Nebo převážily zážitky z předvených výkonů? Vybrat si… Číst vice »

Johanka

Pane Viktore,Vy jste brněnskou Rusalku viděl? Že jste se nerozepsal blíže, tak jak jste to uděla u opery Ernani z MET. Jen jste stroze souhlasil s paní Havlíkovou.

ubohahelenableda

Také jsem viděla brněnskou rusalku a ačkoli se do těchto diskusí obvykle nepřihlašuji, musím reagovat – paní Havlíková ve své pýše a “odborném nadhledu” opravdu viděla a slyšela jiné představení než já – nebo chtěla vidět či to prostě jen nepochopila??? Sleduji situaci české operní “kritiky” dlouhodobě a i když jsme mnozí rádi, že aspoň někdo o opeře píše, dobře víme, jaká je realita. Tzv. “holubí letka” objíždí jedním autem všechny oblastní premiéry, po té, co se posilní na recepci (tentokráte nebyli), jedou zpět do Prahy, během cesty vše prokonzultují a pak napíší všichni víceméně stejné názory do všech periodik.… Číst vice »

Violeta

Brněnskou Rusalku v divadle jsem neviděla, ale dnes odpoledne byly poměrně dlouhé ukázky v TV a hovořil k tomu režisér Morávek. Nejdřív se mi ta inscenace zdála vizuelně docela zajímavá, ale – naštěstí to nebyly “klipovité” ukázky – takže jsem mohla vnímat obraz a hudbu současně. Velmi mne zarazilo, že postavy se po scéně plouží naprosto mechanicky, i když v hudbě je spousta energie a krásy. Ta mechaničnost pohybů byla znásobena naprosto chladným, odtažitým projevem (Vodník = p. Sulženko, který běžně “umí” vyjádřit mnohem víc), takže si myslím, že to bylo spíš režijním přístupem, než neschopností umělců interpretovat Dvořáka… Docela… Číst vice »

Ctirad

Nechci se vyjadřovat k brněnské Rusalce, kterou jsem neviděl. Ale zaujala mne poslední diskutující. Ano, “odborná” kritika je u nás opravdu na hrozné úrovni a je úplně jedno, zda síru dští Havlíková, Drápelová, Herman, Šaldová nebo dokonce snad ta nejhloupější Janáčková (na její Cosi fan tutte v Olomouci dlouho nezapomenu). Místo, aby potápějící se opeře u nás pomáhali, aby ve svých recenzích útočili na podmínky, v jakých u nás operní domy pracují, tak jen kritizují. A zdá se mi, že tato pětka mezi sebou soutěží, kdo tu kterou inscenaci ztrhá nejvíc. Je to smutné!