Někdo pěje, někdo bečí…
Může kritik napsat o zpěvákovi/ zpěvačce, že bečí? Že řve? Že by neměl/a být obsazován/a do Prodané nevěsty, protože pokaždé rozhodí sextet? To vše již bylo u nás publikováno (autorem jednoho hodnocení jsem já) a reakce na sebe nedaly čekat.
Od ledna do července 2008 vycházel na stránkách Harmonie seriál Zaprášená kritika, který sestavily Vlasta Reittererová, Dita Kopáčová Hradecká a Eva Hazdrová Kopecká. Setkávali jsme se s výňatky z kritik a článků více než sto let starých. Brali si dávní kritici servítky? Autorky tvrdí, že nikoli: „před takovými 150 lety… byli kritici odvážnější, ostřejší, jízlivější i náročnější.“ (lednové číslo).
A tak jsem se rozhodl několik výňatků z historických kritik ctěným čtenářům předložit, aby srovnali, čemu byli operní umělci (a hlavně zpěváci) vystaveni v minulosti. Budu citovat ze zmíněného seriálu a dále z kritik Smetanových a Shawových, které jsem narychlo vyhledal. Předesílám, že se s jmenovanými autory nechci nijak srovnávat, nesahám jim ani po kotníky. Soustředil jsem se pouze na některé výrazy, nikoli na detailnější argumentaci a rozbory – tak vycvičené uši a zrak, znalosti a dostatek místa v tisku by si někteří dnešní umělci přát snad ani neměli, volají-li po návratu časů, kdy je kritika neodbyla několika řádky.
Heinrich Heine např. o Meyerbeerovi (jenž v té době byl, chudák, stále naživu) napsal: „Ze všech stran přilétají vavřínové věnce, na hlavě mu roste přímo vavřínový háj, už se ani nemůže pohybovat a úpí pod tímto zeleným břemenem. Měl by si pořídit malého osla, jenž by za ním poklusával a ty těžké věnce nosil. Ale on je žárlivý a nestrpí, aby ho někdo doprovázel….“ Co na to tehdejší Meyerbeerovi příznivci? (tamtéž).
Giacomo MeyerbeerJak autorky správně vystihly: „Opera je divadlo, a snad už proto se právě zde odehrávají nejostřejší střety…“ (březen). Jistý kritik (W. Karl) hodnotil brněnskou zpěvohru v 19. století takto: „Cože to žádá přísná kritika od opery? Snad zpěváky, kteří mají dobré hlasy? Ó nikoli! To už jsme si dávno odvykli. Žádají se jen zpěváci, kteří se se zbytky těch několika tónů, co ještě mají, neprosazují příliš arogantně a neurážejí tak naše uši nepochopitelným „křikem“… většina našich zpěváků není schopna provedení jakékoli role ve větší opeře… není tu ani potuchy o operním nuancování a jeho velkém účinku a tak se také často nezpívá, nýbrž „řve z plných plic“.
F. X. Šalda
Za delší citaci stojí Šalda: „Naše doba, jejíž úpadkovou známkou jest, že nahrazuje všude osobní zálibu tak zvaným věcným kriteriem a intuici tak zvanou metodou a vysušuje a odnervuje všecko, čeho se dotkne… Kritika stala se této době zaměstnáním a často i obchodem, je-li provozována s přiměřenou dávkou umělecké tuposti a bezpohlavnosti, jimž se říká zdvořilým jazykem také objektivita… /Kritik/ aby byl opravdu kritikem, musí mít nejprve vášnivý vztah a poměr k umění, poměr osobní a prožitý…, musí být krajně vnímavý, citlivý, vznětlivý a senzitivní…“ (červen) V tomto čísle si dále přečtěte, jakými slovy Hugo Wolf vyčítal Brahmsovi nepůvodnost jeho Třetí symfonie.
Bedřich SmetanaA nyní již ke Smetanovi. Přál bych všem z vedení divadel přečíst si jeho láteření na divadelní poměry. My se podíváme jen na zpěváky:
„Přednáší-li pan Hynek arii o pomluvě v neurčitých tonech a pravých tox – krátce, trhaně, skoro štěkavě, jest to zajisté – přehánění. Taktéž neměl by Figaro krásnou kantilenu v 2. jednání… přílišným křičením do ucha kaziti…“ (N.L., 21.8.1864, č. 226).
„Na jednu věc musíme upozorniti, tj. na zlořád prvních vystoupení mladých začátečníků… Sobotní úplně nezdařené představení nechť slouží ředitelství našemu za včasnou výstrahu… A nyní dáváme sl. Goldhammerové upřímnou radu, aby ještě pilně se učila, méně hrála a více zpívala, tím více, jelikož několik přátel laskavým tleskáním slečnu k tomu povzbuzovati se zdálo. Pan Klanovský nehodí se pro heroické, velké síly vyžadující úlohy: jeho hlas jest příliš měkký a nesnese na dlouho forcirování…“ (N.L., 26.5.1864, č. 118)
„O pánech nelze nám tolik příznivého říci. Pan Minetti nevládl patrně zcela svými prostředky, hlas selhal mu již v 1. jednání…“ (N.L., 5.7.1864, č. 180)
„Pan Hynek by měl největší čas, aby se naučil řádné vokalisaci, neb když už můžeme slyšet zpívat česky, ať tomu alespoň rozumíme… Pan Lev již v 1. jednání tak ochraptěl… zdali by se takové zlé náhodě nedalo předejíti, když pro některé úlohy dva zástupce máme. Arciť muselo by se to zaříditi tak, aby… byl hned při ruce… Litovati musíme, že, jak se zdá, svého krásného hlasu málo si váží, jelikož v posledním čase jako by jej přílišným křičením a namáháním seslabiti chtěl. Bohužel jest mínění, že se stůj co stůj křičet musí, u zpěváků tak zakořeněné…“ (N.L., 19.11.1864, č. 314)
„U p. Vecka zasluhuje tentokráte pochvalné zmínky mírnění se v násilném vyrážení vysokých tonů, což o pp. Schwarzovi říci nemůžeme…“ (N.L., 21.1.1865,č.21)
„…hraběnka v 1. jednání mohla by se ty dva řádky, jež zpívati má, snad také naučiti…“ (N.L., 25.9.1864,č. 260)
„Ostatní ještě menší úlohy ztroskotaly se tentokráte úplně. Nepochopitelno, že hr. z Monterone nelze rozuměti ani ve zpěvu a v prose: člověk neví, co mluví, a neslyší, co zpívá; tentokráte zdá se nám opravdu nezpíval.“
„Tentokráte přišla řada ledabylého odbytí na Bílou paní. Referovat se o ní tedy nedá. Haněti nechceme a chváliti nelze mnoho, pročež bude nejlépe uvést pouhé faktum, že se zpěvohra dávala. O jedné věci však nemůžeme přece pomlčet, ač jsme již často bohužel, ale vždy marně k tomu poukázali. Proč nedá se úloha Markyty zpěvačce, jako to přece býti má? Všecka čest pro pí. Hynkovou co herečku, ale zpěvačkou aspoň nyní již není… A nemáme-li nikoho pro tuto úlohu, ať se zpěvohra ta vůbec nedává.“ (N.L., 1.9.1864, č. 237)
„Jen jeho mezza voce potřebuje ještě mnoho cviku, aby zvláště vystříháním se sprostého „a“… a jehéhos žblunkavého nasazování tónů zpěv jeho pozbyl primitivnosti a nevycvičenosti.“ (N.L., 31.5.1864, č.145)
„Též p. Bláha byl volán. Hození věnce jsme neporozuměli.“ (N. L.. 7.5.1864, č. 123)
„Pro úlohu kardinála nehodí se páně Hynkovo zvláštní měnivé tvoření tónů. Nedostává se mu též hloubky a síly, což není jedno s křikomanií, která více či méně naše zpěváky zachvátila.“ (N. L., 19.8.1869,č.224)
Proti panu Hynkovi má Smetano vůbec dále dosti výhrad, až by se snad zdálo, že je proti němu zaujat. Jestlipak se pan Hynek v tisku ohradil?
„Kdyby byl sbor nechtěl stůj co stůj křičeti, byl by méně distonoval… Kdy konečně nahlédne sbor, že křičeti nic nepřispěje k chvalnému uznání svěžích hlasů?“ (N. L.,16.7.1864,č.191
„Přednáší-li pan Hynek arii o pomluvě v neurčitých tonech a pravých tox – krátce, trhaně, skoro štěkavě, jest to zajisté – přehánění. Taktéž neměl by Figaro krásnou kantilenu v 2. jednání… přílišným křičením do ucha kaziti…“ (N.L., 21.8.1864, č. 226).
„Na jednu věc musíme upozorniti, tj. na zlořád prvních vystoupení mladých začátečníků… Sobotní úplně nezdařené představení nechť slouží ředitelství našemu za včasnou výstrahu… A nyní dáváme sl. Goldhammerové upřímnou radu, aby ještě pilně se učila, méně hrála a více zpívala, tím více, jelikož několik přátel laskavým tleskáním slečnu k tomu povzbuzovati se zdálo. Pan Klanovský nehodí se pro heroické, velké síly vyžadující úlohy: jeho hlas jest příliš měkký a nesnese na dlouho forcirování…“ (N.L., 26.5.1864, č. 118)
„O pánech nelze nám tolik příznivého říci. Pan Minetti nevládl patrně zcela svými prostředky, hlas selhal mu již v 1. jednání…“ (N.L., 5.7.1864, č. 180)
„Pan Hynek by měl největší čas, aby se naučil řádné vokalisaci, neb když už můžeme slyšet zpívat česky, ať tomu alespoň rozumíme… Pan Lev již v 1. jednání tak ochraptěl… zdali by se takové zlé náhodě nedalo předejíti, když pro některé úlohy dva zástupce máme. Arciť muselo by se to zaříditi tak, aby… byl hned při ruce… Litovati musíme, že, jak se zdá, svého krásného hlasu málo si váží, jelikož v posledním čase jako by jej přílišným křičením a namáháním seslabiti chtěl. Bohužel jest mínění, že se stůj co stůj křičet musí, u zpěváků tak zakořeněné…“ (N.L., 19.11.1864, č. 314)
„U p. Vecka zasluhuje tentokráte pochvalné zmínky mírnění se v násilném vyrážení vysokých tonů, což o pp. Schwarzovi říci nemůžeme…“ (N.L., 21.1.1865,č.21)
„…hraběnka v 1. jednání mohla by se ty dva řádky, jež zpívati má, snad také naučiti…“ (N.L., 25.9.1864,č. 260)
„Ostatní ještě menší úlohy ztroskotaly se tentokráte úplně. Nepochopitelno, že hr. z Monterone nelze rozuměti ani ve zpěvu a v prose: člověk neví, co mluví, a neslyší, co zpívá; tentokráte zdá se nám opravdu nezpíval.“
„Tentokráte přišla řada ledabylého odbytí na Bílou paní. Referovat se o ní tedy nedá. Haněti nechceme a chváliti nelze mnoho, pročež bude nejlépe uvést pouhé faktum, že se zpěvohra dávala. O jedné věci však nemůžeme přece pomlčet, ač jsme již často bohužel, ale vždy marně k tomu poukázali. Proč nedá se úloha Markyty zpěvačce, jako to přece býti má? Všecka čest pro pí. Hynkovou co herečku, ale zpěvačkou aspoň nyní již není… A nemáme-li nikoho pro tuto úlohu, ať se zpěvohra ta vůbec nedává.“ (N.L., 1.9.1864, č. 237)
„Jen jeho mezza voce potřebuje ještě mnoho cviku, aby zvláště vystříháním se sprostého „a“… a jehéhos žblunkavého nasazování tónů zpěv jeho pozbyl primitivnosti a nevycvičenosti.“ (N.L., 31.5.1864, č.145)
„Též p. Bláha byl volán. Hození věnce jsme neporozuměli.“ (N. L.. 7.5.1864, č. 123)
„Pro úlohu kardinála nehodí se páně Hynkovo zvláštní měnivé tvoření tónů. Nedostává se mu též hloubky a síly, což není jedno s křikomanií, která více či méně naše zpěváky zachvátila.“ (N. L., 19.8.1869,č.224)
Proti panu Hynkovi má Smetano vůbec dále dosti výhrad, až by se snad zdálo, že je proti němu zaujat. Jestlipak se pan Hynek v tisku ohradil?
„Kdyby byl sbor nechtěl stůj co stůj křičeti, byl by méně distonoval… Kdy konečně nahlédne sbor, že křičeti nic nepřispěje k chvalnému uznání svěžích hlasů?“ (N. L.,16.7.1864,č.191
Georg Bernard ShawNeodolatelné jsou kritiky G. B. Shawa:
Tak třeba zjev zpěvačky Albaniové popisuje v kritice Traviata v Covent Garden 29. dubna 1891 následovně: „Po dvou týdnech Glucka, Gounoda, Bizeta a Wagnera klesla vysílená Covent Garden opět do náruče Traviaty a publika ihned ubylo. Violetu představovala Albaniová; a je na místě, i když trochu osobní, podotknout, že i z ní ubylo, což však více uvádí do souladu naši představu s jejími kreacemi operních hrdinek. To, pravda, neznamená, že bychom ji mohli s vypětím všech sil obrazotvornosti pokládat za charakteristický případ plicní tuberkulózy….“
V kritice Dona Giovanniho (Don Juan, 13. května 1891) si vzal na paškál zejména představitele Leporella: „Pokud umělec nemá ani dostatečný hlas, ani dostatek hudební vnímavosti, aby přesvědčivě a inteligentně předvedl tak jasnou a lehkou dramatickou proměnu, jaká následuje po přikývnutí sochy, že přijímá pozvání na večeři, nemá se co pouštět do Mozarta. Isnardon dělal vše…výsledek byl trapný a rovnal se nule…“, Zerliny: „O de Lussanové, které nepřidává na zajímavosti, když upadající svěžest a sílu hlasu nahrazuje arogantnějším a vrtošivějším vystupováním, stačí říci, že patří mezi ty Zerliny, které končí Batti, batti o oktávu výš, což má být jakási kompenzace za to, že s árií nebyly schopné udělat nic jiného.“ i Ottavia: „Montariol, když se z Il mio tesoro nedovedl vykroutit tak šikovně jako z Dalla sua pace (tu prostě vynechal), udělal s ní v zoufalství podivné věci…“
Tak třeba zjev zpěvačky Albaniové popisuje v kritice Traviata v Covent Garden 29. dubna 1891 následovně: „Po dvou týdnech Glucka, Gounoda, Bizeta a Wagnera klesla vysílená Covent Garden opět do náruče Traviaty a publika ihned ubylo. Violetu představovala Albaniová; a je na místě, i když trochu osobní, podotknout, že i z ní ubylo, což však více uvádí do souladu naši představu s jejími kreacemi operních hrdinek. To, pravda, neznamená, že bychom ji mohli s vypětím všech sil obrazotvornosti pokládat za charakteristický případ plicní tuberkulózy….“
V kritice Dona Giovanniho (Don Juan, 13. května 1891) si vzal na paškál zejména představitele Leporella: „Pokud umělec nemá ani dostatečný hlas, ani dostatek hudební vnímavosti, aby přesvědčivě a inteligentně předvedl tak jasnou a lehkou dramatickou proměnu, jaká následuje po přikývnutí sochy, že přijímá pozvání na večeři, nemá se co pouštět do Mozarta. Isnardon dělal vše…výsledek byl trapný a rovnal se nule…“, Zerliny: „O de Lussanové, které nepřidává na zajímavosti, když upadající svěžest a sílu hlasu nahrazuje arogantnějším a vrtošivějším vystupováním, stačí říci, že patří mezi ty Zerliny, které končí Batti, batti o oktávu výš, což má být jakási kompenzace za to, že s árií nebyly schopné udělat nic jiného.“ i Ottavia: „Montariol, když se z Il mio tesoro nedovedl vykroutit tak šikovně jako z Dalla sua pace (tu prostě vynechal), udělal s ní v zoufalství podivné věci…“
Edouard (Edward) de RezskeA jak se mu líbila Carmen (s Melbou!)?: „Lasalle byl jako Escamillo obdivuhodný, a pokud by nahradili ještě de Lussanovou, kterou jsme za jednu sezónu viděli příliš často, Ravogliovou s její poněkud výbušnou Carmen, mohli jsme zažít památný večer. Melba nebyla z hlediska obsazení takovým přínosem, jakým mohla být: byla přirozeně Melbou, nikoliv však Micaleou….“
Othello, 22.července 1891: „ Konstatování, že Albaniová byla lepší než Cattaneová, pro ni není komplimentem, neboť sotva mohla být horší…“
Ve zhodnocení operní sezóny 1891 mimo jiné píše: „ Její (roz. Ravogliovové) Carmen… nakonec stáhli, aby uvolnili cestu obehrané a triviální Carmen de Lussanové, která se nic nového neučí, a proto nic nezapomíná… Maurelova… Mefistofela…se vzdali jen proto, aby udělali místo Edouardovi de Rezske, který svou bodrou žoviálností celé drama zesměšnil….“
Přečtěte si kritiku vystoupení Macintyrové v roli Senty (4. listopadu 1891) a budete se popadat za břicho. Zda se popadala i zpěvačka a její příznivci mi není známo.
Othello, 22.července 1891: „ Konstatování, že Albaniová byla lepší než Cattaneová, pro ni není komplimentem, neboť sotva mohla být horší…“
Ve zhodnocení operní sezóny 1891 mimo jiné píše: „ Její (roz. Ravogliovové) Carmen… nakonec stáhli, aby uvolnili cestu obehrané a triviální Carmen de Lussanové, která se nic nového neučí, a proto nic nezapomíná… Maurelova… Mefistofela…se vzdali jen proto, aby udělali místo Edouardovi de Rezske, který svou bodrou žoviálností celé drama zesměšnil….“
Přečtěte si kritiku vystoupení Macintyrové v roli Senty (4. listopadu 1891) a budete se popadat za břicho. Zda se popadala i zpěvačka a její příznivci mi není známo.
dobová karikatura Albaniové
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]