Nekonečný plezír na Pražském hradě

Ne, to není prognóza výsledku příštích prezidentských voleb, těmito slovy lze shrnout další z výjimečných, a přitom pravidelných koncertů souboru Collegium Marianum, který se 20. února 2017 odehrával netradičně v Lobkowiczkém paláci. Soubor s uměleckou vedoucí Janou Semerádovou a zpěvačkou Robyn Allegrou Parton přednesl program s názvem Orpheus Britannicus, věnovaný Henrymu Purcellovi a Georgu Friedrichu Händelovi.
Orpheus Britannicus – Robyn Allegra Parton, Collegium Marianum – Barokní podvečery 20. 2. 2017 (foto © Petra Hajská)

Potěšení ucha předcházela už pastva pro oči, která se posluchači nabízí od vstupních vrat až po očíslovanou židli. Pouhý příchod k pokladně, k šatně i výstup k sálu po točitých schodech se rovná návštěvě zámecké galerie. Občerstvení podávané v saloncích s výhledem na Prahu pak zážitkovému večírku pro vzácné hosty.

Koncert sám byl zdrojem tak libých pocitů, že mohl trvat věčně, alespoň pokud jde o publikum. Umělecká vedoucí Jana Semerádová v úvodním slovu prozradila, že soubor letos slaví dvacáté výročí založení a že tedy tento rok budou slavit – jak jinak než hudbou. Až nekonečnou budoucnost by jim člověk přál! Večer završili přídavkem s týmž poselstvím, árií Endless pleasure, endless love z Händelovy Semele.

První polovina programu patřila Henrymu Purcellovi a ukázkám z jeho hudebně-dramatických žánrů (až na Dido a Aeneas se nejedná o opery, avšak v kontextu tohoto koncertu se jakákoli kategorizace zdá zbytečnou). Smyčce a cembalo tentokrát doplňovaly dvě příčné flétny, místy vyměňované za zobcové a za barokní pikolu.

Původně měla na koncertě vystoupit sopranistka Hana Blažíková. Kdo se těšil na její nadpozemský hlas a perfektní rytmické cítění, prozrazující i instrumentální školení, mohl být lehce zklamán. Ale jen na okamžik, neboť tyto kvality byly nahrazeny kvalitami jinými a příjemně překvapujícími. Robyn Allegra Parton předvedla hlas pozemštější, vřelý, místy smyslný a přinesla na pódium více operního výrazu v tom nejlepším slova smyslu: mimiku a řeč těla, službu textu, interpretační ponor do toho kterého hudebně dramatického afektu a současně bezprostřední komunikaci s diváky.

Orpheus Britannicus – Robyn Allegra Parton, Collegium Marianum – Barokní podvečery 20. 2. 2017 (foto © Petra Hajská)

Souhra s instrumentalisty, které dosáhli po jediné zkoušce, byla obdivuhodná. Z pražského programu měla britská zpěvačka údajně na repertoáru všechno, až na jednu či dvě árie, které se musela narychlo učit. K její chvále budiž řečeno, že nebylo poznat, které to byly. V programu jsme si mohli přečíst, že se jedná o pěvkyni s širokým repertoárem od barokních děl přes Mozartovy opery, písňové opusy až k jevištní Lišce Bystroušce a soudobé hudbě!

Purcella jsme nedávno měli tu čest slyšet v podání kontratenoristy Andrease Scholla. Bylo zajímavé vychutnat si tentokrát jiné pojetí. Téměř žádná árie se neodehrávala v jedné náladě. V souladu s texty vyjadřujícími lásku a zamilovanost se střídaly stavy nesmělé touhy, rozkošnického užívání i bolestných pochybností. See, Even Night Is Here z Purcellovy Fairy Queen doslova zmrazila posluchače sugestivní barvou sólového hlasu a doprovodu – vyšších smyčcových nástrojů bez continua – a okouzlila ještě dříve, než došlo na známý Didonin žalozpěv When I Am Laid in Earth.

Ani instrumentální stránka koncertu nezůstávala pozadu, co se přesvědčivosti a libých pocitů týče. Hráči dokázali i známým skladbám (jako je Rondeau z Abdelazera) vdechnout novou energii, vystavět je s překvapivou dynamikou a výrazem a dodat místy až jazzový drive (Händel: Rigaudon z Vodní hudby). Druhá polovina byla věnována Georgu Friedrichu Händelovi jakožto Purcellovu pokračovateli. Jejím pomyslným vrcholem byla pro mě árie Hush, Ye Pretty Warbling Quire! z opery Acis a Galatea, pojednaná jako herecká etuda par excellence. Zpěvačka zúročila svou operní zkušenost ve scéně, kde se snaží umlčet a zkrotit instrumentalisty alias „sbory zurčivé“. Podle tištěného programu by se zdálo, že bezprostředně následující Händelova Triosonata bude působit jako Popelka. Opak byl pravdou. Pouze čtyři instrumentalisté, Jana Semerádová (flétna), Lenka Torgersen (housle), Hana Fleková (violoncello) a Sebastian Knebel (cembalo) ve čtyřech větách bez programních názvů předvedli naprostý hudební gejzír nápadů a překvapení. Vůbec si lze blahopřát, že se osudovým nástrojem Jany Semerádové stala právě flétna. S průraznějším nástrojem a se svou energií by tato dáma zbourala nejeden koncertní sál.

A že by zrovna tohoto sálu byla velká škoda! Výběr Lobkowiczkého paláce se ukázal jako navýsost šťastný a umocnil již tak velkolepý hudební zážitek.

Hodnocení autorky recenze: 90%

 

Barokní podvečery 2017
Orpheus Britannicus
Robyn Allegra Parton (soprán)
Collegium Marianum
Jana Semerádová (flauto traverso)
– Lenka Torgersen (barokní housle)
– Vojtěch Semerád (barokní housle)
– Magdalena Malá (barokní viola)
– Hana Fleková (barokní violoncello)
– Sebastian Knebel (cembalo)
– Martina Bernášková (flauto traverso)
20. února 2017 Lobkowiczký palác Praha

program:
Henry Purcell:
– The Fairy Queen, Z. 629 (výběr)
– Dido and Aeneas, Z. 626, recitativ a Didonin žalozpěv
– Abdelazer, or The Moor’s Revenge, Z. 570, Rondeau – Jig – Hornpipe – Air
– The King Arthur, or The British Worthy, Z. 628, „Fairest Isle, All Isles Excelling“ – Chaconne
=přestávka=
Georg Friedrich Händel:
– Flute Suite in G – Water Music, HWV 350
– Acis and Galatea, HWV 49a, árie Hush, Ye Pretty Warbling Quire!
– Triosonata c moll, HWV 386a
– Theodora, HWV 68, recitativ a árie Oh, Thou Bright Sun – With Darkness Deep, as Is My Woe
– Ode for St. Cecilia’s Day, HWV 76
přídavek:
– Ode for St. Cecilia’s Day, HWV 76, „Orpheus Could Lead the Savage Race“

www.collegiummarianum.cz

Reklama

Hodnocení

Vaše hodnocení - Orpheus Britannicus -R. A. Parton & Collegium Marianum (Barokní podvečery 20.2.2017)

[Celkem: 4    Průměr: 3.8/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na